čtvrtek 12. července 2018

Bylo jich 105

Stále přemýšlím, zda sledovat přímí přenos ze zasedání Poslanecké sněmovny, kde druhá menšinová vláda Andreje Babiše ve středu NE-žádala o vyslovení důvěry, nebyl vyhozený čas. Během vystoupení jsem si dělal poznámky a chtěl bych přeci jen k tomu všemu napsat pár řádků.

Vláda s Komunisty.

Je třeba si uvědomit, že Komunistická Strana Čech a Moravy (KSČM) je tu s námi od roku 1989/1990 kdy se ji rozhodla vytvořit bývalá KSČ (*1). Od tohoto roku se také plně podílí na politickém, sociálním i ekonomickém vývoji naší země. Tvrdit, že tato vláda jako první, která bude vládnout s Komunisty, je jen hraní na city a na antikomunistickou notu. Komunisté tady jsou, byly a bohužel i budou. A také byly, jsou a budou se dál na vládě přímo či nepřímo podílet. Ano, váha jejich hlasu výrazně stoupla. Je však naivní si myslet, že za těch 28 let je to poprvé.
Navíc KSČM legitimně volí dlouhá léta cca 10% populace. Tedy 10% voličů má představu, že komunistická vize budoucnosti je ta pravá. Nedat jim prostor, je stejné potírání demokracie jaké sami komunisté dlouho dobu předváděli.

Sociální demokraté chtějí věřit.

I když víra spíše zapadá do programu KDU, poslanci za ČSSD se rozhodli věřit vládě Andreje Babiše a nehlasovat ze své vůle, nýbrž z vůle svého klubu a v duchu své víry. Aspoň tak to někteří vyzvaní SocDemáci prezentovali. Nechápu, jak člověku který lže, má nejasnou minulost a vztahy s STB, je předmětem trestního stíhání, obviněn z podvodu a zpronevěření peněz, podivnými způsoby přišel ke svému majetku a neštítí se použít všech prostředků na vítězství a prosazení své pravdy, může někdo věřit. Jsou tito lidé hluší, slepí, mají zakryté všechny smysly temnou stranou síly, nebo co se jim vlastně stalo? Nerozumím tomu, pokud se na ně dívám jako na slušné lidi. Rozumím tomu tak, že pro ČSSD je přístup ke korytu důležitější než pravda, čest a důstojnost.

Andrej Babiš

Kladu si otázku, co to je za člověka, který je schopen několik hodin poslouchat o tom jak lže, krade, je STBák a poslouchá urážky, nadávky, narážky a negativní výpady vůči své vlastní osobě. Přesto všechno zůstává stát jako maják v čele své neochvějné pravdy, s úsměvem a těžce nad věcí. Co je to za člověka, a jakou kůži vlastně nosí, když se ho podobné výlevy emocí jakoby netýkají? Je jasné, že česká politika s tímto „hroším druhem“ ještě neumí pracovat. Rád bych řekl klobouku dolů před tou obrovskou vnitřní sílou. Motivace tímhle vším projít, musí být opravdu obrovská. Jsem však vnitřně naprosto přesvědčen, že veřejný blahobyt za tím vším nebude.

Pokud jste sledovali celou rozpravu, víte, že jednou však svým emocím Andrej Babiš podlehl. Zde pak vykoukl ten dlouho dobu skrývaný Babiš-Moci-Pán. Ten muž, který má představu, že může všechno a zákony nebo nařízení se ho netýkají. Takový je Andrej Babiš, když se zrovna nekontroluje.


Závěrem

Je mě smutno z toho, že patřím k menšinové části obyvatelstva naší země, která si směřování naší země představuje jinak. Stydím se, že naše země má v lavicích poslanecké sněmovny lidi, kteří neumějí mluvit, neumějí jednat slušně a fair, jsou trestně stíháni a nechtějí pomáhat lidem, ale jen sobě a svému kruhu vyvolených.  Sílí snahy ovládat, kontrolovat a moc soustřeďovat do menších ovladatelných celků. Taková je dle mého názoru naše  současná politická scéna, nově ustanovená vláda a nemoc postihující celou naši společnost.

Vracím se tedy k otázce: Byl to vyhozený čas? Ano byl. Výsledek, který byl zřejmý, se prostě nemohl během jediného odpoledne změnit. Ani moje bláhová naděje v rozum, ani srdce rvoucí apelace politických špiček dnešní opozice na tom nic nezměnila. Sice je dobré vědět, že ve svém odlišném smýšlení nejsem sám, ale nic to nemění na faktu, že aktuálně patřím mezi okrajovou menšinu s podobným smýšlením. Se směrováním téhle lodi tedy aktuálně nic neuděláme.

Jakou cestou je domácích stádo ovcí hnáno soukromími psy manažerů naší republiky? To ukáže následující období. Jsem přesvědčen, že zelené pastviny blahobytu již patří do časů minulých, a my si můžeme vybrat jen mezi tmou a temnotou.

Sílu a světlo pro nás všechny.

čtvrtek 31. května 2018

CERMAT – Chyby jsou všude

Tak jak tak přemýšlím nad CERMATem, představuju si, jak tam těch 70 lidí sedí a bere na výplatách cca 50 miliónů ročně. Na ty své dva testy za školní rok mají 12 měsíců. Pak je teda představí a někdo je upozorní na chybu, ale oni jsou klidní, protože oni vědí. Mají to v těch svých brožurách. A chyba, ta se stane maximálně dvakrát za sto let.

Musí to být bezva práce, když ani selhání vícestupňového mechanizmu nehne s brvou jediného zaměstnance. Takové pěkné teplé místečko se dneska už těžko hledá. Aspoň to odvolání „kápa“ trochu uklidní rozbouřené davy. Je to ale jen oběť symbolická.

Jen ta naše společnost dokáže smrdící rybu živit takhle dlouho.

středa 30. května 2018

Plastic pandemic

Masivní kampaň za lepší zítřky Evropské Unie rozběhla novou vlnu hrůzy z plastů. Po „úspěšné“ přestřelce se symbolem igelitové tašky v supermarketech, nyní mašinerie EU zaútočí na plastové kelímky, tácky, příbory a brčka.

Je jasné, že množství odpadu se nezmenší. Spíš naopak. Podíl plastu v odpadech je obrovské a tak vlastně směr je asi správný. Ale opravdu nemá EU nic jiného na práci než řešit brčka a kelímky ?!

Navíc se obávám, že státy EU nejsou jediní ani hlavní znečišťovatelé země plasty. A proč jsme nedokázali dostatečně podpořit vědu a výzkum a posunout se v „plastikovém“ průmyslu dál? A co posun ve zpracování odpadu? Tam taky Nic?! Jsem zklamaný. Fakt nic ?

Je vidět, že pod tíhou plastů se neumí nadechnout nejen naše země, ale evidentně ani naše společnost.

pondělí 23. dubna 2018

Úplný zákaz kouření – můj postoj.

Při projednávání zákazu kouření jsem dal jasně najevo své ANO pro tento zákaz. I když jsem přesvědčen, že tento zákaz formou zákona, nebyl zrovna nejšťastnější. V případě obecného zákazu kouření je to, ale složitější. Je to vlastně vlastně můj vnitřní posun z jasného Zákazu k Regulaci. Pokusím se to vysvětlit.

Zákaz kouření v restauracích.
Jsem rád, že v restauracích se nekouří. Nemám teď problém do hospůdky, restaurace nebo jiného zařízení jít si jen tak posedět. Navíc je to ohleduplné nejen k návštěvníkům, ale i k personálu. Nevidím ale důvod, proč nemůžou restaurace zřídit menší kuřácký koutek, kuřácký salón bez obsluhy a tak podobně. To už vidím jako zásah do svobod podnikání. Oponenti hned rádi nahazují: „Takže všechny restaurace se změní na kuřácké salóny a budeme zase na začátku“. Ano. Tohle je přesně příklad malého českého myšlení. Ochcávání zákonů ze všech stran. Je třeba se přestat takto paranoidně chovat a dát lidem šanci žít svobodně. Pokud to nedokážou pochopit, pak má nastoupit regulace.

Kouření obecně v přítomnosti druhých
Stále věřím, že kuřáci svým kouřením ohrožují jiné lidi. Asi nejhůř to nesu když vidím jak matka kuřačka, zavazuje svému dítěti tkaničku na botičce, vajgl v hubě a přitom nechá svoje dítě pasivně kouřit.
Ale na druhé straně vah vidím jistou dávku svobody. Nebráníme a nechceme lidem bránit pít přiměřeně alkohol, žít nezávazný sexuální život, přepínat se fyzicky i psychicky, tak proč by člověk neměl mít právo si zakouřit. Když to bude dělat tak, aby neohrožoval a omezoval jiné, nevidím v tom problém.

Chápu, že velká většina kuřáků to má jako rituál. A zakazovat lidem dělat rituály, přikazovat jim co mohou dělat a co ne, na úrovni zákona, nepovažuji za nešťastnější krok.

Extrém
Zákaz kouření ale může jít i dál. Dnes zakážeme kouřit. Zítra používat voňavky a deodoranty. Pozítří nebude možné venku vydechovat aby se lidi nenadýchali vašich bacilů?  Je to prostě nebezpečný směr.

Závěr
Je třeba povolit lidem kouřit a to tak, aby neohrožovali a neomezovali ty kteří kouřit ani vdechovat kouř nechtějí. Přiznávám, není to jednoduché. Budeme muset hledat kompromisy.
Vezmeme si třeba příklad z Japonska. Kouření v parcích a zahradách je tam zakázané. Najdete tam ale vyhrazená místa pro kuřáky, kde si zapálit můžou. To je dle mého mínění ten správný směr.


neděle 22. dubna 2018

ANO Nepravda - Volila mě třetina voličů

Pokud uslyšíte, že Andrej Babiš nebo někdo jiný z Hnutí ANO říká, jak je volila třetina voličů, věřte že to není tak docela pravda.

Voličů v ČR je zaokrouhleně 8.5 milionů. Hnutí ANO dostalo ve volbách do poslanecké sněmovny v roce 2017 zaokrouhleně 1.5 milionů hlasů. Z toho vyplývá, že jde zhruba o 18% voličů, kteří chtějí aby ve vedení této země bylo Hnutí ANO.

Je třeba ale poslouchat co politici říkají. Někdy totiž stačí říct „Třetina těch co přišli k volbám“ a to už pravda je.

Nedělejme si ale jinou představu než je skutečnost.

sobota 21. dubna 2018

Neprodejte svoji duši za GDPR

Blíží se květen 2018 a v platnost vejde další legislativa EU tentokrát o ochraně osobních údajů. Tenhle štěkající pes EU slyší na jméno GDPR (General Data Protection Regulation). Nebudu tady vysvětlovat o co všechno jde. Vlastně ani sám to neumím plně obsáhnout. Jistotou ale je, že v nejbližších dnech postupně dostanete od všech, kteří mají vaše osobní data a chtějí to přiznat, nějaký email, dopis nebo jinou formu zprávy kterou se k tomu přiznají. V tom lepším případě budou chtít váš souhlas, aby je mohli dále vlastnit. Ti kteří souhlas neudělí budou nějak (a většinou vám neřeknou jak) zapomenuti.  To slovo mě trochu děsí. Jde o anonymizaci vašich dat, částečné nebo úplné vymazání, případně jinou formu znepřístupnění vašich osobních dat.

Ale abych neodbíhal od tématu. Čeká nás hromada emailů, oken a formulářů, které bude nutné odklikat. Pokud jich bude opravdu hodně budeme klikat a ani nebudeme číst co odklikáváme. Takže vlastně ideální čas na to, nechat uživatele souhlasit s něčím, s čím souhlasit nechtějí.

Držme si palce ať neprodáme víc než máme.



pondělí 20. července 2015

Uprchlíci a strach

Už mě to rozčiluje poslouchat jak v našem případě (v případě Čechů) je strach z uprchlíků a zejména strach z muslimských uprchlíků, hlavně strach z něčeho nového.

Musím naše média a naše „hlavy pomazané“ upozornit, že v tomto případě nejde o strach z něčeho nového, něčeho neznámého. Jde o strach z mediálního obraz dnešního muslima. Většina Čechů věří, jak z televize tak z filmu, že většina muslimů jsou fanatičtí radikálové, kteří nenávidí evropany, běžně nosí na těle vestu s tunou výbušnin a své dámy nutí sadisticky nosit černé pytle a motat si hlavu do hábitu.

Tohle je sice nesmysl, ale když to říkají v televizi, musí na tom být něco pravdy.

Takže ještě jednou. Češi se nebojí něčeho nového. Češi se nebojí uprchlíků. Češi se bojí terorizmu tak jak nám ho servírují naše média v podání muslimských radikálů.

Osobně si myslím, že uprchlíkům je třeba pomoci. Čím dál méně si ale dokážu představit, jak jim pomůžeme právě my, jak jim dokáže pomoci naše xenofobní společnost.