pondělí 17. října 2011

ALOIS NEBEL


Moje láska k animované tvorbě mě přivedla tento víkend znova do kina. Všude tolik opěvovaný český film Alois Nebel jsem si prostě nemohl nechat ujít.

Pokud si někde přečtete o čem Alois Nebel jako film je, některé slabší povahy to od návštěvy kina odradí. Můžu vás ale uklidnit. Až na dvě scény tam vlastně nic šokujícího není. A co tam tedy je? To je trochu složitější. Příběhové linie Aloise Nebela, Němého, mladého výhybkáře Wachka, starého Wachka i ostatních skoro obyčejných lidí, kterou prostupuje dráha, jako spojnice mezi minulostí, přítomností i budoucností, je jen jednou z cest kterou vás film vede. Film je především plný póz a náznaků, které je možné vnímat individuálně. Výsledkem je zajímaví mix pocitů a nálad, který působí na každého jinak.

Přesto, že na film padají ty nejlepší recenze, film není pro každého. Osobně jsem byl trochu zklamán jak zpracováním, tak místy hudebním doprovodem. Film také mohl mít mnohem dramatičtější spád a na některých scénách je dost nešikovně provedená rotoskopie. Film není jako SinCity nebo Valčík s Bašírem. Nejde tu o akci, nejde tu o animé a nejde tu ani o manga styl. Je to prostě český produkt naprosto jedinečného ražení.

A to je také důvod, proč na tento film jít. Možná všechny neosloví příběh, možná všechny neosloví hudba, ale všechny musí zaujmout zpracování, které se prostě jen tak v naších kinech nevidí. Vzhledem k lásce k animaci bych tomuto snímku dal 75% a možná někdy v budoucnu bych se na něj znova rád podíval.To je myslím dostatečná pocta.


sobota 15. října 2011

Slovenská fraška Euroval

Nikdy jsem se netvářil že nějak výrazně rozumím politice. Přemýšlím o ní, mám na ní svůj názor, ale rozumět jí asi nikdy nebudu.

V tomto názoru mě utvrdili i nedávné kroky Slovenské vlády při jednání o "Eurovalu". Spojit hlasování s důvěrou vládě byl krok, nad kterým zůstal můj rozum prostý odpovědí. Jedinou nespornou výhodou bylo, že celý svět tři dny neřešil nic jiného než Slovensko. 

Část evropské populace, která s "Eurovalem" a se současnou finanční politikou Evropské unie nesouhlasí, dostala tak mylně naději, že malý stát evropské unie může něco změnit. Byla to ale naivní představa o současné evropské demokracii. Náznak svobodného jednání člena Evropské unie byl jen další politickou fraškou.

Nezbývá tedy nic jiného, než nadále zklamaně interpretovat názor široké veřejnosti : V Evropské unii se hlasuje tak dlouho, dokud návrhy neprojdou.