Moje láska k animované tvorbě mě
přivedla tento víkend znova do kina. Všude tolik opěvovaný český film Alois Nebel jsem si prostě nemohl nechat
ujít.
Pokud si někde přečtete o čem Alois
Nebel jako film je, některé slabší povahy to od návštěvy kina
odradí. Můžu vás ale uklidnit. Až na dvě scény tam vlastně
nic šokujícího není. A co tam tedy je? To je trochu složitější.
Příběhové linie Aloise Nebela, Němého, mladého výhybkáře Wachka, starého Wachka i ostatních skoro
obyčejných lidí, kterou prostupuje dráha, jako spojnice mezi
minulostí, přítomností i budoucností, je jen jednou z cest
kterou vás film vede. Film je především plný póz a náznaků, které je
možné vnímat individuálně. Výsledkem je zajímaví mix pocitů
a nálad, který působí na každého jinak.
Přesto, že na film padají ty
nejlepší recenze, film není pro
každého. Osobně jsem byl trochu zklamán jak zpracováním, tak
místy hudebním doprovodem. Film také mohl mít mnohem
dramatičtější spád a na některých scénách je dost nešikovně
provedená rotoskopie. Film není jako SinCity nebo Valčík s
Bašírem. Nejde tu o akci, nejde tu o animé a nejde tu ani o manga
styl. Je to prostě český produkt naprosto jedinečného ražení.
A to je také důvod, proč na tento
film jít. Možná všechny neosloví příběh, možná všechny
neosloví hudba, ale všechny musí zaujmout zpracování, které se
prostě jen tak v naších kinech nevidí. Vzhledem k lásce k animaci bych tomuto
snímku dal 75% a možná někdy v budoucnu bych se na něj znova
rád podíval.To je myslím dostatečná pocta.