Zákaz kouření v restauracích.
Jsem rád, že v restauracích se nekouří. Nemám teď problém do hospůdky, restaurace nebo jiného zařízení jít si jen tak posedět. Navíc je to ohleduplné nejen k návštěvníkům, ale i k personálu. Nevidím ale důvod, proč nemůžou restaurace zřídit menší kuřácký koutek, kuřácký salón bez obsluhy a tak podobně. To už vidím jako zásah do svobod podnikání. Oponenti hned rádi nahazují: „Takže všechny restaurace se změní na kuřácké salóny a budeme zase na začátku“. Ano. Tohle je přesně příklad malého českého myšlení. Ochcávání zákonů ze všech stran. Je třeba se přestat takto paranoidně chovat a dát lidem šanci žít svobodně. Pokud to nedokážou pochopit, pak má nastoupit regulace.
Kouření obecně v přítomnosti druhých
Stále věřím, že kuřáci svým kouřením ohrožují jiné lidi. Asi nejhůř to nesu když vidím jak matka kuřačka, zavazuje svému dítěti tkaničku na botičce, vajgl v hubě a přitom nechá svoje dítě pasivně kouřit.
Ale na druhé straně vah vidím jistou dávku svobody. Nebráníme a nechceme lidem bránit pít přiměřeně alkohol, žít nezávazný sexuální život, přepínat se fyzicky i psychicky, tak proč by člověk neměl mít právo si zakouřit. Když to bude dělat tak, aby neohrožoval a omezoval jiné, nevidím v tom problém.
Chápu, že velká většina kuřáků to má jako rituál. A zakazovat lidem dělat rituály, přikazovat jim co mohou dělat a co ne, na úrovni zákona, nepovažuji za nešťastnější krok.
Extrém
Zákaz kouření ale může jít i dál. Dnes zakážeme kouřit. Zítra používat voňavky a deodoranty. Pozítří nebude možné venku vydechovat aby se lidi nenadýchali vašich bacilů? Je to prostě nebezpečný směr.
Závěr
Je třeba povolit lidem kouřit a to tak, aby neohrožovali a neomezovali ty kteří kouřit ani vdechovat kouř nechtějí. Přiznávám, není to jednoduché. Budeme muset hledat kompromisy.
Vezmeme si třeba příklad z Japonska. Kouření v parcích a zahradách je tam zakázané. Najdete tam ale vyhrazená místa pro kuřáky, kde si zapálit můžou. To je dle mého mínění ten správný směr.
