Ráno vstanu, nasnídám se, projdu ranní hygienou a hurá do práce. Jako duch se pokusím v práci předvést nějaký výkon odpovídající mému platu a pak už honem domů k televizi. Zimní olympiáda je jen jednou za 4 roky a proto se jí snažím nadýchat každým koutkem mého televizoru. Ostatní jde bohužel ale stranou.
Vzhledem k časovému posunu je tahle olympiáda opravdu náročná. Vždyť kdo by se chtěl dívat na Sáblíkovou jen ze záznamu. A tak se olympijské kruhy objevili i v mojí tváři.
Bohužel tahle olympiáda nejsou jen skvělá překvapení v podobě tří medailí z rychlobruslení. Velká naděje naší výpravy, hokejisté, zase zklamala. Ano, i to je překvapení. Očekával bych alespoň medaili. Jenže náš tým po porážce od Rusů tak nějak ztratil na sebejistotě. Teď už se s tím nedá nic dělat. Jenže to kde byla chyba by již dneska mněl někde někdo rozebírat a vyvodit z toho nějaké důsledky. Na medaili jsme mněli.
Rád bych tady okomentoval ještě jednu hlášku mých kolegů, kamarádů či známých. Vždyť je to jen hra. Dovoluji si připomenout, že tady nejde jen o hru, tady jde o to, že tohle jsou profesionálové. Tady začíná jít o peníze. Na to, aby byli nejlepší ve svém oboru, se jim platí milionové honoráře. Možná ty investice do hráčů ledního hokeje nejsou zas až tak vhodné. Vždyť našemu státu nedělají ani dobrou reklamu.
Jak vidíte moje zklamání z vyhoření našeho hokejového týmu je nekonečné. Nejlépe bych viděl nějakou tu hlavu na kůlu. Prostě tyhle olympijské hry jsou fakt náročné.
Žádné komentáře:
Okomentovat