Minulý týden jsem hned několikrát volal na „hotline“ do několika firem. Rozhodl jsem se totiž dořešit pár starých restů.
Musím se přiznat, že zejména v poslední době raději využiji zavolání na telefon než bych psal email na podporu. Zvykl jsem si totiž na to, že (většinou) požadovanou radu/odpověď získám téměř obratem a nemusím tak čekat až mě za několik dní přijde reakce od kohosi z centrály. Prostě je to rychlejší, osobnější a někdy i zábavnější.
V poslední době jsem si ale začal všímat i dalších věcí. Pokud porovnáte styl mluvy a intonaci operátorů s hlasem robota, přes kterého se musíte předtím prokousat, nedá se přehlédnout jistá shoda parametrů. Začátek zcela monotónní. Podivná slovní spojení. Nečekané reakce na vaše dotazy. Lidé se prostě naučili mluvit podobně jako roboti. Úsměv u měn často vyvolávají ty jejich naučené fráze a postupy. Naposledy jsem se zasmál nad větou „mohu vám ještě s něčím pomoci“ kterou použil jeden z operátorů i když mě předtím s ničím nepomohl. Prostě chovají se, mluví a dělají podivné věci podobně jako roboti. Co se tedy s těmi lidmi na druhé straně telefonu děje? Možná jsem právě neprošel Turingovým testem umělé inteligence. A nebo se nás snaží na ty roboty tak trochu připravit.
Na závěr ještě dvě rady ohledně volání s živými pracovníky telefonických horkých linek.
Uvědomte si, že člověk sedící na druhé straně telefonu pravděpodobně za váš problém nemůže. Sedí tam pro to, aby vám zkusil z daného problému pomoci. Je tedy zbytečné si na něm vylívat svoji zlost.
Z vlastní zkušenosti musím potvrdit, že úsměv na vaší tváři je na druhé straně slyšet.
Dost bylo pozitivního přístupu k věci … jdu volat na HotLine provozovatele internetu, proč to zase nejede!?
Žádné komentáře:
Okomentovat