Šel jsem večer temnou postraní uličkou, když za rohem jsem narazil na partičku slušných Rómu. Pozdravili mně a slušně se mě zeptali, zda mám nějaké cigarety. Nekouřím, takže jsem byl s odpovědí rychle hotov. Následně mě ještě jeden z nich ukázal jeho nový nůž (Asi se chtěl pochlubit jeho krásně vyleštěnou čepelí) a slušně mně požádal, zda by si mohl zatelefonovat z mého mobilu. Že prý ten jeho mu přestal fungovat. Rád pomůžu druhému v nouzi, a proto jsem mu ten svůj s radostí půjčil. Měl z toho takovou radost, že to hned běžel říct dalším kamarádům někde v postranní uličce. Ostatní se semnou příjemně rozloučili a došlo i na chlapácké poklepání po zádech a ramenou. Jen ty kopance do žeber byly pro mne novým prvkem v přátelském loučení. Nic naplat. Jiný svět, jiný mrav.
Tímto ironickým textem jsem si dovolil zavzpomínat na moje první vážnější zranění žeber, které se v tomto bouřkovém období občas samo připomíná.
Žádné komentáře:
Okomentovat