Holeček to ustál

Pohádka o domečku na kraji územního rozhodnutí:

1. Načerno postavím vilu v místě, kde se stavět dle územního rozhodnutí nesmí. 
2. Dostanu příkaz k demolici. 
3. Začnu se divit, proč bych měl tak krásnou vilu za několik miliónů bourat. 
4. Přijde potvrzení o tom, že to mám zbourat. 
5. Napíšu do novin, jaký jsem chudák, že jsem postavil vilu s dobrým slovem místních politiků a najednou po volbách je všechno jinak. 
6. Noviny jsou plné vzájemných osočení, která vyústí v rozhodné stanovisko radnice … Zbourat.
7. Nevěřícně kroutím hlavou, ale bourat nehodlám. 
8. Napíšu do novin další články, jaký jsem ubožáček, a jak se na mě ti hrozní politici rozhodli pomstít. 
9. Chvíli se čeká, kam se celá kauza pohne

. . . .
V mém případě bude tahle povídka končit zabavením majetku, vězením, zbouráním vili a ještě vystavením na pranýři na místním náměstí.

V případě místního podnikatele pana Holečka má však celá kauza přímo pohádkový konec. Pár dní před bouráním se radnice domluví na změně územního plánu a tím pádem se nic bourat nemusí.

Jsou hold lidé a jsou hold supermani. Pro jednu z těchto skupin prostě pozemské zákony neplatí.

Zvedá se mi žaludek, zvyšuje tlak, ale je třeba se na to podívat i z té lepší stránky. Zákony jsou na hovno, ať žije republika.