Následujících pár vět bych rád věnoval aktuálně žhavému tématu „Pardubičtí policisté budou muset jezdit stopem“. Po přečtení několika článků jsem se smál až jsem se za břicho popadal. Hlavou mě proletělo hned několik starších vtipů typu „Kolik potřebujete policistů…?“, ale pak mě smích přešel. Bohužel i já, podobně valná část současné populace, stále ještě věřím v to, že v případě problémů, se mě snad zastane, pomůže mi. Snad možná i naše policie.
A tady je ten zakopaný problém. Tihle pánové od policie, kteří lehce rozhýbali moji bránici i stěnu břišní, možná budou jedni z těch, kteří nás budou v budoucnu chránit a zachraňovat. Jenže chránit před kým? Před dobře vyzbrojenými kriminálními živli? To asi těžko. Zachraňovat před kým? Před jejich neposlouchajícím vybavením, zastaralým autoparkem, nebo dokonce nefunkční technikou? Tajně doufám, že tomu tak nebude.
Nerad bych totiž jednou v budoucnu, až jako starý a senilní dědek zabloudím v Dukelském lesoparku a v náhlém rozčílení při četbě bulvárního tisku, udeřím do stromu, který mě zavalí sněhovou nadílkou, z které se nebudu moci sám vyhrabat, slyšel při mobilním volání o pomoc odpověď: „Vydržte! Kolega už stopuje náklaďák a tak za hodinku je u vás“.
Článek vznikl jako reakce na články:
[1] Ford v policejních barvách je prý 'tajné vozidlo'
[2] Pardubická policie už nemá ani na auta
Žádné komentáře:
Okomentovat