Dal jsem se na geocaching.

Všude se o tom mluví, píše a skoro všichni si to už vyzkoušeli. Tak proč bych to nemohl zkusit i já? Osobně mám k masovým sportům takový nějaký přirozený odpor. Navíc v naší mravenčí republice se z toho pomalu stává běžná rodinná zábava. Takže nic pro mě. A tak hned zezačátku jsem našel několik výmluv proč si to nevyzkoušet:

• Nemám čas.
• Nemám přístroj
• Nemám s kým jít.

Nakonec ale zvítězila zvědavost a tak jsem si i já po malých krůčkách geocaching vyzkoušel. Postupem času se dostalo i na odbourání těch základních tří mýtických problémů. Čas nemám pořád, ale zjištění, že některé věci dělat nemusím, mně potěšilo. Přístroj jsem si sice pořídil, ale pro vyzkoušení ho vlastně vůbec nepotřebujete. A že nemám s kým jít? No, někdy možná lepší.

A pro ty co to ještě nevyzkoušely, přidávám pár prvních osobních pocitů nového kačera.

• Času to zabere opravdu dost. Nic s tím nenaděláte, ale osobně se mně zdá lepší hodina venku v lese, než hoďka doma v pohovce u telky. Pokud teda nechytnete klíště s virovou encefalitidou.

• Čím víc toho máte, tím víc vás to může chytit. A teď nemluvím jen o obědě v čínský restauraci.

• Nemněli jste se už s vašimi přáteli o čem bavit? Věřte, že vyprávění o tom, jak jste v noci, v dešti a v bahně běhali s baterkou po lese a přitom si roztrhli vaši nejlepší bundu, jistě sklidí zaručený údiv.

• Občas vás zarazí, jak hodně málo toho o svém okolí víte. Najdete spoustu zajímavostí a někdy i spoustu exkrementů. Navíc kdo by odolal pomyšlení prohlédnout si některé zajímavé věci pěkně zblízka. A tak se brzo naučíte chodit i mezi výkaly.

• Při čůrání u stromu to vždy nejdřív třikrát prohlédnu, kam jdu čůrat. To je první známka geo-kačerů před hospodou. Dřív mně to problémy nedělalo.

• Pokud jste si až do teď mysleli, že strkat ruku do zabahněné díry je něco odporného, u tohoto "sportu" brzo zjistíte, že jsou mnohem horší věci, do čeho jste ochotni šáhnout.

• Přišel jsem na to, že chodit někam sám, je celkem fajn. Nikdo (přítelkyně/manželka/děti) vám do toho nekafrá, ani vás nepopohání každých deset minut slovy "dělej, už tu tvrdnem půl hodky". Hledání společně s kolegy „kačery“ jsem zatím taky ještě nepřišel na chuť. Vždycky mně naštve, když najdou kešku dřív než já.

Tak a to by bylo asi všechno. Jak vidíte geocaching je sport mnoha nepoznaných radostí i strastí. A tak geocaching neboli po česku „hledání pokladů“ můžu všem jen vřele doporučit. Je to sice zábava z trochu jiného těsta, ale hlavně vás vytáhne ven od televize a kompu. A to je dobře. Pokud si tedy lámete hlavu nad tím jak si zpestřit letošní Halloween, zkuste třeba geocaching. Těším se nashledanou u nějaké té kešky nebo u tohoto blogu.