čtvrtek 12. července 2018

Bylo jich 105

Stále přemýšlím, zda sledovat přímí přenos ze zasedání Poslanecké sněmovny, kde druhá menšinová vláda Andreje Babiše ve středu NE-žádala o vyslovení důvěry, nebyl vyhozený čas. Během vystoupení jsem si dělal poznámky a chtěl bych přeci jen k tomu všemu napsat pár řádků.

Vláda s Komunisty.

Je třeba si uvědomit, že Komunistická Strana Čech a Moravy (KSČM) je tu s námi od roku 1989/1990 kdy se ji rozhodla vytvořit bývalá KSČ (*1). Od tohoto roku se také plně podílí na politickém, sociálním i ekonomickém vývoji naší země. Tvrdit, že tato vláda jako první, která bude vládnout s Komunisty, je jen hraní na city a na antikomunistickou notu. Komunisté tady jsou, byly a bohužel i budou. A také byly, jsou a budou se dál na vládě přímo či nepřímo podílet. Ano, váha jejich hlasu výrazně stoupla. Je však naivní si myslet, že za těch 28 let je to poprvé.
Navíc KSČM legitimně volí dlouhá léta cca 10% populace. Tedy 10% voličů má představu, že komunistická vize budoucnosti je ta pravá. Nedat jim prostor, je stejné potírání demokracie jaké sami komunisté dlouho dobu předváděli.

Sociální demokraté chtějí věřit.

I když víra spíše zapadá do programu KDU, poslanci za ČSSD se rozhodli věřit vládě Andreje Babiše a nehlasovat ze své vůle, nýbrž z vůle svého klubu a v duchu své víry. Aspoň tak to někteří vyzvaní SocDemáci prezentovali. Nechápu, jak člověku který lže, má nejasnou minulost a vztahy s STB, je předmětem trestního stíhání, obviněn z podvodu a zpronevěření peněz, podivnými způsoby přišel ke svému majetku a neštítí se použít všech prostředků na vítězství a prosazení své pravdy, může někdo věřit. Jsou tito lidé hluší, slepí, mají zakryté všechny smysly temnou stranou síly, nebo co se jim vlastně stalo? Nerozumím tomu, pokud se na ně dívám jako na slušné lidi. Rozumím tomu tak, že pro ČSSD je přístup ke korytu důležitější než pravda, čest a důstojnost.

Andrej Babiš

Kladu si otázku, co to je za člověka, který je schopen několik hodin poslouchat o tom jak lže, krade, je STBák a poslouchá urážky, nadávky, narážky a negativní výpady vůči své vlastní osobě. Přesto všechno zůstává stát jako maják v čele své neochvějné pravdy, s úsměvem a těžce nad věcí. Co je to za člověka, a jakou kůži vlastně nosí, když se ho podobné výlevy emocí jakoby netýkají? Je jasné, že česká politika s tímto „hroším druhem“ ještě neumí pracovat. Rád bych řekl klobouku dolů před tou obrovskou vnitřní sílou. Motivace tímhle vším projít, musí být opravdu obrovská. Jsem však vnitřně naprosto přesvědčen, že veřejný blahobyt za tím vším nebude.

Pokud jste sledovali celou rozpravu, víte, že jednou však svým emocím Andrej Babiš podlehl. Zde pak vykoukl ten dlouho dobu skrývaný Babiš-Moci-Pán. Ten muž, který má představu, že může všechno a zákony nebo nařízení se ho netýkají. Takový je Andrej Babiš, když se zrovna nekontroluje.


Závěrem

Je mě smutno z toho, že patřím k menšinové části obyvatelstva naší země, která si směřování naší země představuje jinak. Stydím se, že naše země má v lavicích poslanecké sněmovny lidi, kteří neumějí mluvit, neumějí jednat slušně a fair, jsou trestně stíháni a nechtějí pomáhat lidem, ale jen sobě a svému kruhu vyvolených.  Sílí snahy ovládat, kontrolovat a moc soustřeďovat do menších ovladatelných celků. Taková je dle mého názoru naše  současná politická scéna, nově ustanovená vláda a nemoc postihující celou naši společnost.

Vracím se tedy k otázce: Byl to vyhozený čas? Ano byl. Výsledek, který byl zřejmý, se prostě nemohl během jediného odpoledne změnit. Ani moje bláhová naděje v rozum, ani srdce rvoucí apelace politických špiček dnešní opozice na tom nic nezměnila. Sice je dobré vědět, že ve svém odlišném smýšlení nejsem sám, ale nic to nemění na faktu, že aktuálně patřím mezi okrajovou menšinu s podobným smýšlením. Se směrováním téhle lodi tedy aktuálně nic neuděláme.

Jakou cestou je domácích stádo ovcí hnáno soukromími psy manažerů naší republiky? To ukáže následující období. Jsem přesvědčen, že zelené pastviny blahobytu již patří do časů minulých, a my si můžeme vybrat jen mezi tmou a temnotou.

Sílu a světlo pro nás všechny.