Tichá minuta textu

... Byl krásný sluneční den a od souseda voněla čerstvě posekaná tráva. Seděl jsem na zahradě a tupě hleděl do kukuřičného pole začínajícího hned za naším plotem. Najednou jako by ustal veškerý hluk. Moje oči i mysl se soustředili na pohyb čehosi žluto-oranžového ve vzduchu. Vypadalo to jako ta stará žlutá jízdenka na řetízkový kolotoč. Poletovala, jako by ji vánek popichoval a pohrával si s ní. Chvilku nemotorně padala a pak zase stoupala až nad vrcholky kukuřičných klasů. S nabranou výškou, tenhle vyžloutlí papírek, hravě překonal náš plot. Jak se přibližoval, pomalu začínali být vidět tmavě lemované okraje a podivná světlá skvrna na zadní straně. Náhle však přišel silný poryv větru, který jak úderem kladiva srazil lístek k zemi. Měl jsem to už jen pár kroků, když mně nohy najednou přestali poslouchat. Lístek se pokoušel sám vyhrabat ze spleti zelených mříží zpět na sluce. Nyní jsem už dobře viděl, že to není lístek. Z trávy totiž pomalu vystrkoval svá tykadla krásný žluťásek.

... Minulý týden oficiálně vyhynul žluťásek barvoměrný ...

Ekologie jako moderní náboženství

Poslední dobou kam se podívám, tam najdu nějakou spojitost s ekologií. Ekologická auta, domy, architektura, energie, paliva, zařízení, materiály, plodiny a dokonce i ekologická multimédia. Ve své podstavě v každé složce lidské činnosti lze najít něco, co může být s ekologií nějak spojováno. Občas mě to až zaráží, kolik věcí jsme my a naši předci dělali po stovky let špatně. Jako by snad ani nikdo o přírodě po stovky let nic nevěděl. Hodně o ekologii poslední dobou přemýšlím a často začínám mýt dost smíšené pocity. A tak jsem nedávno narazil i na jednu zajímavou otázku. Není náhodou ekologie jakýmsi novým náboženstvím?

Zdá se vám tohle tvrzení dost šílené? Možná ano, možná ne. Ale kde začít? Nejdřív jsem hledal definici náboženství. A našel jsem jich hned několik. Mělo to však malý háček. Každá byla vlastně jiná. Asi nejvíc definicí pohromadě a další spojitosti ohledně náboženství jsem samozřejmě našel ve Wikipedii. Dočtete se tam například, že náboženství dnes může znamenat:

• Obecně (v jednotném čísle) praktický i reflektovaný vztah člověka nebo určitého společenství k tomu, co je přesahuje a na čem závisí.
• Určitý kulturní a společenský systém, v němž se tento vztah projevuje a uskutečňuje.
• V židovsko-křesťanském prostředí se náboženství často ztotožňuje s (náboženskou) vírou, tj. s očekáváním a nadějí do budoucnosti.
• V přeneseném smyslu může „náboženství“ znamenat i jakoukoli jinou absolutní životní orientaci, jíž se člověk cítí vázán.

Pořád jsem si ty věty předčítal a snažil si pod nimi představit současný svět ve vztahu k ekologii. Nebyl to zas až takový problém. Pod každou z těch vět si dokážu poměrně jednoduše představit souvislosti se současnou společností a jejím přístupem k ekologii. Navíc ekologie má i další klasické rysy náboženství. Má svoje zastánce a odpůrce. Má své naprosto oddané fanatiky. Snaží se z nás vychovat lepší lidi. Snaží se nás vést k lepší budoucnosti. Snaží se nás upozornit na naše chyby a problémy. No nejsou tohle jasné znaky náboženství? Jediné co mě tam chybí k absolutní dokonalosti je nějaký ten bůh. Ale existují i náboženství kde nehraje ústřední roli bůh. Mimochodem nezdá se vám neustálé mluvení o ekologii takovým malým vymýváním mozků, která známe z některých kultů/náboženství? Přiznávám, že tohle už jsem vážně přehnal!

Na druhou stranu nezdá se vám, že tohle ekologické šílenství nemá zas až tak daleko k tomu, čemu dnes říkáme náboženství. Není náhodou možné, že se nám do podvědomí pomalu vkrádá další kult, který sice není prvotně jako kult/náboženství vnímán, ale ve skutečnosti má všechny jeho klasické rysy. Doufám, že se mýlím. Doufám, že to mám jen v hlavě trochu pomotané. Protože pokud ne, tak bychom se měli všichni pomalu začít bát. Ekologie je totiž přítomna všude kolem nás. Naše děti jsou denně konfrontovány s tím, jak mají žít v souladu s ekologickými pravidly naší společnosti. Začínají se přijímat zákony, které ekologii podporují a které nám říkají co je a co není ekologické. Ekologie pomalu a s nevtíravým úsměvem na rtech proniká do našich domovů a stává se naší nedílnou součástí. Možná si řeknete, není nic špatného na snaze pomoci přírodě. Kdo ale pak pomůže nám? Čekám na vaše názory a vaši odpověď na otázku zda i podle vás JE nebo NENÍ ekologie novým celosvětovým náboženstvím.


Fanatica by ~KissingTheDawn on deviantART

Dal jsem se na geocaching.

Všude se o tom mluví, píše a skoro všichni si to už vyzkoušeli. Tak proč bych to nemohl zkusit i já? Osobně mám k masovým sportům takový nějaký přirozený odpor. Navíc v naší mravenčí republice se z toho pomalu stává běžná rodinná zábava. Takže nic pro mě. A tak hned zezačátku jsem našel několik výmluv proč si to nevyzkoušet:

• Nemám čas.
• Nemám přístroj
• Nemám s kým jít.

Nakonec ale zvítězila zvědavost a tak jsem si i já po malých krůčkách geocaching vyzkoušel. Postupem času se dostalo i na odbourání těch základních tří mýtických problémů. Čas nemám pořád, ale zjištění, že některé věci dělat nemusím, mně potěšilo. Přístroj jsem si sice pořídil, ale pro vyzkoušení ho vlastně vůbec nepotřebujete. A že nemám s kým jít? No, někdy možná lepší.

A pro ty co to ještě nevyzkoušely, přidávám pár prvních osobních pocitů nového kačera.

• Času to zabere opravdu dost. Nic s tím nenaděláte, ale osobně se mně zdá lepší hodina venku v lese, než hoďka doma v pohovce u telky. Pokud teda nechytnete klíště s virovou encefalitidou.

• Čím víc toho máte, tím víc vás to může chytit. A teď nemluvím jen o obědě v čínský restauraci.

• Nemněli jste se už s vašimi přáteli o čem bavit? Věřte, že vyprávění o tom, jak jste v noci, v dešti a v bahně běhali s baterkou po lese a přitom si roztrhli vaši nejlepší bundu, jistě sklidí zaručený údiv.

• Občas vás zarazí, jak hodně málo toho o svém okolí víte. Najdete spoustu zajímavostí a někdy i spoustu exkrementů. Navíc kdo by odolal pomyšlení prohlédnout si některé zajímavé věci pěkně zblízka. A tak se brzo naučíte chodit i mezi výkaly.

• Při čůrání u stromu to vždy nejdřív třikrát prohlédnu, kam jdu čůrat. To je první známka geo-kačerů před hospodou. Dřív mně to problémy nedělalo.

• Pokud jste si až do teď mysleli, že strkat ruku do zabahněné díry je něco odporného, u tohoto "sportu" brzo zjistíte, že jsou mnohem horší věci, do čeho jste ochotni šáhnout.

• Přišel jsem na to, že chodit někam sám, je celkem fajn. Nikdo (přítelkyně/manželka/děti) vám do toho nekafrá, ani vás nepopohání každých deset minut slovy "dělej, už tu tvrdnem půl hodky". Hledání společně s kolegy „kačery“ jsem zatím taky ještě nepřišel na chuť. Vždycky mně naštve, když najdou kešku dřív než já.

Tak a to by bylo asi všechno. Jak vidíte geocaching je sport mnoha nepoznaných radostí i strastí. A tak geocaching neboli po česku „hledání pokladů“ můžu všem jen vřele doporučit. Je to sice zábava z trochu jiného těsta, ale hlavně vás vytáhne ven od televize a kompu. A to je dobře. Pokud si tedy lámete hlavu nad tím jak si zpestřit letošní Halloween, zkuste třeba geocaching. Těším se nashledanou u nějaké té kešky nebo u tohoto blogu.

Práce fotografa

Fascinují vás nádherní snímky fauny a flóry? Mně ano. A dodnes mně dostávají ty naprosto ostré a krásně prokreslené detaily divokých zvířat.

Dokonce jednou jsem se zúčastnil takového polo-profil focení v ZOO. Řeknu vám, od té doby si těch snímků vážím ještě víc. Nekonečná doba čekání na to až vám nějaké zvíře zapózuje a pak nepropást ten jeden správný okamžik. Fakt dřina. Hodinu jsem se plazil po kamínkách a hlíně na kolenou. Nakonec jsem ze stovky fotek vybral tři trošku povedený fotky. No hold profík ze mě (tenhle týden) nebude.

Ale ani profíci to nemají nejjednodušší. Koukněte na následující video. Jde o britského zoologa a fotografa Marka Carwardine, který se pokoušel fotografovat na Novém Zélandu samečka papouška Kakapa sovího.



Na video mně upozornil článek: Vzácný papoušek se pokusil znásilnit fotografa .