Proč hrají lidé hry na Facebooku?

S příchodem sociální sítě Facebookek se dostal do podvědomí mnohých lidí i další fenomén a to je hraní online webových her. Byly tu samozřejmě už i před tím. Jenže propojení online her právě se sociální sítí sebou přineslo nebývalý rozmach tohoto kladiva na čas i mozek.

Chci upozornit, že nejde jen o několik málo desítek šílenců, kteří si takto žhaví mozky. Troufnu si tvrdit, že v celosvětovém měřítku jde o milióny lidí, kteří skoro denně klikají na tucet nesmyslných tlačítek. Vždyť jen hra FarmVille na Facebooku uvádí víc jak 62 miliónu aktivních uživatelů měsíčně. Počet uživatelů samozřejmě neodpovídá skutečným lidem, ale i kdyby to byla jen třetina, je to ohromné číslo.

Proč tedy lidi hrají tyto hry?

1. Skvělí zabíječ času.
Tímto způsobem vlastně probíhá verbování do těchto her. Máte volnou chvilku? Nemáte do čeho píchnout? Tak prostě jednoduše kliknete na „hrát hru“. Než si odklikáte co máte, zabijete s tím od několika minut až po několik hodin denně.

2. Dostupnost
Nemusíte nic instalovat. Nemusíte nic kupovat. Většina věcí je zdarma. Stačí „jen“ aplikaci povolit přístup k vašim soukromím údajům a hle: Už v tom jedete! Navíc dostupnost skoro odkudkoli kde máte přístupný i internet.

3. Jednoduchost, odreagování a zábava
Hraní těchto online her je opravdu jednoduché a nenáročné. Kliknutím na kurník sklidíte vajíčka, krávu podojíte taky jedním klikem, splnění mise jak by smet. Některé ještě trochu může odradit anglicky mluvící obrazovka. To je ale jen ostych prvničky. Při další hře vás to už nezaskočí. Navíc u těchto her není potřeba nějak extra promýšlet co s tím. Vlastně není co pokazit. Takže jen klikáte a nic nemusíte složitě promýšlet. Alespoň ze začátku ne. K tomu přidejme nějakou tu zajímavou, líbivou a zábavnou grafiku a máme někdy i trochu zábavy.

4. Vývoj hry
Asi nejlepším tahákem těchto her je poměrně rychlí a jednoduchý vývoj na začátku hraní. To je opojný rohlík, který vás láká k dalšímu a dalšímu hraní. I když později dochází k ztížení vašeho postupu, je postup stále poměrně jednoduše dostupný.

5. Soutěžení s přáteli
Mít větší farmu než přátele. Mít víc virtuálních peněz. Pořídit si stejné vybavení virtuálního domu jako vaši přátelé a nebo dokonce mít lépe oblečeného upíra. To všechno může být pro jisté lidi dalším z hnacích motorů zuřivého klikání. Jednoduše řečeno jistý druh soutěživé závisti vede jistě mnoho myší ke svému kliku.

6. Noví přátelé
I když to zní podivě. Může jeden z důvodů hraní online her být i získávání nových přátel. Najít lidi, kteří se baví stejnou hrou, není nic těžkého. A pokud sháníte opravdu velkou hromadu přátel, je to jeden z nejrychlejších způsobu jak toho dosáhnout.

7. Závislost.
Po několika denním rychlém postupu jste celí žhaví na to jít opět sklízet vaši farmu. Ráno se budíte dřív, protože touhle dobou už mají být hotová vaše kuřata a večer nejdete spát dřív, než dokončíte ještě jednu misi. Nástup psychické závislosti je rychlý a hry k němu i nepřímo vedou svojí časovou opakovatelností. Osobně jsem se setkal i s člověkem, který nemůže večer do kina, protože musí večer sklidit svoji zahrádku.

Hlavní důvod?
Hlavním důvodem hraní her je samozřejmě lidská touha po tom dosáhnout nových možností a to pokud možno zábavnou formou. To je hlavním motorem všech lidí hrající tyto hry. Spolu s již zmiňovaným vývojem hry jde o jakýsi duševní dudlík, který lidi ukájí na rychlém postupu v tom, co dělají a v tom jak získávají nové (třebas jen virtuální) možnosti. To je to, co lidem v reálném životě leckdy chybí. Za vším tedy hledejme touhu člověka po nových možnostech.

Přesto, že jsem se snažil najít, co nejvíce důvodů proč lidé hrají online webové hry, je samozřejmě možné že jsem něco opomněl. Rád si tedy poslechnu jakékoli vaše připomínky k tomuto tématu. Diskutovat můžete samozřejmě všichni pod tímto textem. Ti stydlivější můžou psát i na můj email. Prosím, jen se držte tohoto tématu.

Všem co dočetli až sem, děkuji a přeji hodně štěstí ve vašich virtuálních životech.

Gambler by *Keid-89 on deviantART

Fenomén Facebook: Jak rychle získat 500 přátel

Někteří z mých "přátel" na Facebooku si nedávno povšimly skutečnosti, že moje virtuální maličkost překonala hranici 500 "přátel".

Tímto jim děkuji za zaslané kondolence, ale zároveň přidávám, že opravdu není k čemu blahopřát. Získat takové množství "přátel" není nic složitého. Stačí začít hrát několik všeobecně profláknutých Facebookových her, rozeslat několik stovek "Mystery" balíčku a rázem se z vás stává malá internetová celebrita (opravdu malinká).

Ale pozor! Získat si takto "přátele" je sice jednoduché, ale nesmíte propadnou (jako já) fenoménu hraní těchto online her. Na své vlastní kůži jsem pocítil, jak je to vysoce návykové. Navíc některé z nich vás oberou o celkem dost času. Hrajete-li jich víc najednou, připravte se klidně na dvě až tři hodiny denně klikání po všech čertech Facebookových.

Věřte, že tihle "přátelé", jsou tedy pořádně promarněný kus života. :-) .

Apríl je za námi

I přesto že se dobrému vtipu rád zasměji, patřím bohužel k té části lidské populace, co apríl příliš v lásce nemá. Většina tak zvaně aprílových žertíků v českých internetových médiích většinou oplývá nebývalou stupiditou a naprosto postrádá jakýkoli náznak jedinečnosti. Několik málo povedených žertíků pak bohužel v záplavě nic neříkajících opruzenin zanikne jako jehly v kupce nakydaného hnoje. A kdo by se tím chtěl přehrabovat.

Letos mně navíc přišlo i hromada aprílových žertíků poštou. Ty bohužel probrat musím. A tak jsem onu pověstnou jednu jehlu z kupky přeci jen vyhrabal. Tohle video už viděl kde kdo, a proto nesmí chybět ani na tomto blogu.

Nakonec musím uznat, že i letošní apríl se dal ustál bez rapidního zhoršení mého chatrného duševního zdraví. A pro vás ostatní, co aprílové žertíky přímo milujete, mám jeden odkaz na Facebook. Tam totiž vznikla skupina kumulující tyhle aprílové žertíky v jediný sociální proud moderní aprílové zábavy.

Reklama na párty

Dovolte mně zde propagovat jedno krátké amatérské video, které bylo natočeno jako reklama na párty. Nápad skvělí, provedení na amatéry vynikající a odvaha slovenských surfařů nekonečná. Bohužel se téhle párty vzhledem k umístění nezúčastním, ale na dálku posílám alespoň palec nahoru.

Letenky na letadlo podle váhy

Moderní doba nás opět dohání (k šílenství) a tlak ekonomické krize nás nutí opět přehodnotit pohled na stanovení jízdného všeho druhu. Co takhle například platit letenky podle toho, kolik vážíte!? Fantastický nápad, co říkáte?

Před nastoupením do letadla projdete lékařskou, rentgenovou a protipožární kontrolou. To pro případ nákazy, přepravy výbušnin nebo kontroly možného samovznícení. Za vaše peníze rádi zkontrolujeme i další věci. Následně bude nutné zjistit vaši váhu. Podle toho bude vypočtena přepravní cena, kterou je nutné zaplatit, aby vás letadlo převezlo z jednoho místa na jiné. Skoro jako u převozu dobytka. V klimatizovaných letadlech pak ještě přibude měření výšky a tělesné teploty aby se vypočetli náklady na uchlazení (případně ohřívání) vašeho těla na běžnou letadlovou teplotu vhodnou pro cestování. Hold ani klima nejede zdarma.

A co jít ještě dál v globálnějším měřítku. Měření obsahu vašich plic by mohlo přispět k určení průměrně spotřeby kyslíku a určení daně za jeho spotřebu. Nebo že by státy mohli kšeftovat z emisemi kysličníku uhličitého v přepočtu na obyvatelstvo? Proč, ne! Věřím, že nakonec se nám podaří zpoplatnit třeba i řev u kojenců.

Na druhou stranu buďme soudní. Lidé, kteří se nevejdou na jedno běžné sedadlo v turistické třídě, by se do prostoru pro pasažéry letadla snad ani neměl dostat. Jaké to letadlo bude pak mít asi stabilitu, když takovýto manželský pár bude sedět o pravého křídla.

Text vznikl jako reakce na článek „Lidé chtějí, aby obézní platili v letadlech víc“

PS: Tento blog nemá žádné předsudky proti lidem postižených jakoukoli nemocí způsobující nadváhu, podváhu nebo jinou poruchu hmotnosti člověka.


PS2: Výše uvedený text je sarkastickou narážkou na odkazovaný text a nikterak nesouvisí z bezpečností letadel a leteckého provozu na naší zeměkouli. Velký bratr to určitě pochopí.

Videa podle her – Podruhé

V dnešní porci inspirace přináším druhé krátké video, které vzniklo také pravděpodobně jako amatérský nápad na motivy úspěšného titulu z herního průmyslu. Tentokrát jde o video s názvem „What's in the Box?“. Skvěle provedená práce tentokrát na principu prolínání reality se scifi podkladem ze hry. Je na co se dívat a možná některé z vás k nějaké tvorbě i inspiruje.

Videa podle her - Poprvé

Na filmy podle her jsme si už zvykli. Bohužel ve většině případů jde spíš o propadáky. Ale existují i menší projekty, které stojí za to propagovat. Malá amatérská videa vzniklá podle her jsou jasným důkazem, že filmařských nadějí je mezi námi celkem dost. Budiž následující video Escape From City 17 - Part One, jako pocta jednomu ze starších kousků (únor 2009) z této sorty videí.

POZOR následující video obsahuje prvky násilí.

Je samozřejmě možné rozvíjet diskuzi, zda jde přímo o amatérské video nebo o výtvor poloprofesionálů či dokonce profesionálů. Ale jinak musíte uznat, že jde jednoznačně o prvotřídní inspiraci pro tvůrce krátkých videí.

Peugeot

Co k tomu dodat. Nepatřím sice mezi fanoušky téhle značky, ale musím uznat, že značka Peugeot se v posledních letech hodně vylepšila. Především tedy díky skvěle provedenému designu svých výrobku a mnohem lepší propagaci toho co dělá. K propagaci značky patří i následující krátké video. Berte ho však jako skvělou podívanou a ukázku prvotřídní práce animátorů.

Zábavná chemie

Učíte se na zkoušky nebo písemku z chemie? Zajímáte se o chemii? Nebo jen marně vzpomínáte, z let dávno minulých, o čem ta chemie vlastně byla? Pak mám pro vás následující zajímavé video. Tvůrci se jistě drželi hesla J. A. Komenského škola hrou.

Království železnic

Na 15 minut den. Na 5 minut noc. Celkem tedy za 20 minut jste o jeden den starší. Jo a celá Česká republika bude hotova do 5ti let. Zdají se vám tyhle řeči nějaké podivné, možná i nesouvisejí s nám známým vesmírem? Ano máte pravdu. V tomhle vesmíru totiž žijí tvůrci následujícího nádherného kolejiště plného vláčků. Jenže tohle kolejiště je ještě jednou věcí jedinečné v celém vesmíru. Je spodobněním reálných kolejišť v naší republice.

Musím se přiznat, že i já, asi jako mnoho dalších chlapců v ranném věku, jsem toužil po tom mít doma vláčky. Spojovat koleje, výhybky, stavět modely budov a pozorovat pohyb modelů vlaků ve velikosti TT nebo H0. Tahle touha mě opustila až v pozdějším věku (i když možná ne úplně) a proto musím nadšencům, jako jsou tihle, držet palce. Už se těším, až se na tohle kolejiště příležitostně pojedu podívat.

Bližší informace o Království železnic hledejte na adrese www.kralovstvi-zeleznic.cz

A nakonec ještě jedno menší video.

Klouzání

Letošní zima zastihla silničáře zase nepřipravené. Jak jinak. Prvních pět centimetrů sněhu i letos znamenal v našich končinách kalamitu. A jak to vypadá, když ještě přijde děda mrazík? Jen si nejsem jist, zda jde o video zábavné nebo výstražné.

I love the world

Ne, rozhodně nejde o nějaké moje zelené prohlášení. Následující článek je spíš o jedné chytlavé písničce. Máte rádi Discovery Channel? Já ano. Pokud není v televizi na klasické české čtyřce na co koukat, na tomhle kanálu se vždy najde něco, co stojí za to. Ať už jsou to napolo šílení Bořiči mýtů (MythBusters) nebo sérii dokonalé kamery TimeWarp, na tomhle kanálu vždy najdu něco u čeho si je možné oddychnout a zároveň něco nového objevit. Že se lidé z Discovery Channel umí i celkem dobře pobavit, tak to předvedli už předčasem, kdy poprvé zveřejnili svůj „love song“. Pokud také máte rádi Discovery Channel jistě se u něho pobavíte podobně jako já.

A když tak zkuste i další verzi love songu. Pro případné šťourali, kteří by rádi věděli co jednotliví aktéři mají tak rádi, doporučuji video s písní i včetně anglických titulků. A pozor! Písnička je celkem nakažlivá.

Sexy striptýz

Asi se vám tenhle příspěvek bude zprvu zdát podivný, ale na jeho konci čekejte výhradně dobrou zábavu. Níže uvedený odkaz vás zavede na stánky, kde opravdu najde pěkný pohled na nádherné dívčí tělo smyslně se vlnící v rytmu jazzové hudby. Nicméně všechno nakonec skončí tak nějak trochu jinak než byste čekali. Mimochodem od sledování tohoto striptýzku se nenechte ničím odrazovat.

Příjemnou zábavu:  http://ajanlo.kapu.hu/

Svlečené dívky už nejen v šatnách

Pro dnešní volný den ještě jednou trochu zábavy. Mnoho z Vás se již zajisté setkalo s názvem „rozšířená realita“. Pokud tomu tak není, pak věřte, že jde vlastně o doplnění reálného obrazu o jakékoli další digitální informace. Co všechno se dá pod tuto nálepu schovat, nechme nyní na nějaký jiný článek. Ale následující video doporučuji shlédnout.

Báli jste se někdy nějakého učitele tak, že jste před ním nemohli říct ani slůvko? Na to prý zabírá představit si ho nahého, nebo jak sedí na záchodě se staženými kalhoty na půl žerdi. S podobnou poučkou se možná setkali i tvůrci následující aplikace. Jmenuje se Nude It a je dostupná jako aplikace pro iPhone. I když kdo by tím chtěl sledovat je učitele, že?



A teď zase chvilku vážně. Samozřejmě, že tahle aplikace „ještě“ dostupná není. Ale musíte uznat, že video je na amatérské úrovni dokonale zpracované. Navíc je to celé i celkem vtipně zakončené, takže si to zasloužilo odkaz. Ještě zábavnější je skutečnost, že po zveřejnění tohoto videa se údajně hned několik desítek lidí začalo po této aplikaci urputně shánět. Že by naši američtí kolegové v IT nevěděli do čeho píchnout?

Sereď

Přišel začátek nového týdne a hned jsem se několikrát zasmál. I když... Níže uvedený odkaz vede na stránky magazínu SEREĎ Online. Už z názvu jste zajisté pochopili, že nejde o tuzemský server. Ano bratři Slováci také umí používat internet!

Ale zpět k tématu. Následující článek jen dál zapadá do šílených událostí tohoto týdne. Máte pocit, že naše vláda, úřady a firmy jsou postiženy nějakou tou nemocí „šílených zvířat“? Pak vás ujišťuji, že podobného šílenství jsou schopni i v jiných zemích. Tedy v tomto případě přímo za humny. A zbytek už na následujícím odkazu:

Priatelia, tak toto si fakt zaslúžime? To sa naozaj budeme musiet hanbiť povedať, že sme zo Serede ?


PS: Fotky se mně zobrazují trochu divně, ale pokud sjedete asi doprostřed stránky, dočkáte se i jich.

Hip hop trochu jinak

Program "Na stojáka" není nutné asi většině nějak extra přestavovat. Já osobně jsem jej vždy považoval za zajímavý druh alternativního humoru a dodnes považuji některé scénky z tohoto programu za naprostou špičku.

Před nastávajícím víkendem bych rád připomenul jedno poměrně netradiční vystoupení v tomto pořadu. Jedná se o Hip Hop Halali Lumíra Tučeka.



PS: Řekněte sami, není ta čeština v mysliveckém hip-hopu přímo fantastická

Dal jsem se na geocaching.

Všude se o tom mluví, píše a skoro všichni si to už vyzkoušeli. Tak proč bych to nemohl zkusit i já? Osobně mám k masovým sportům takový nějaký přirozený odpor. Navíc v naší mravenčí republice se z toho pomalu stává běžná rodinná zábava. Takže nic pro mě. A tak hned zezačátku jsem našel několik výmluv proč si to nevyzkoušet:

• Nemám čas.
• Nemám přístroj
• Nemám s kým jít.

Nakonec ale zvítězila zvědavost a tak jsem si i já po malých krůčkách geocaching vyzkoušel. Postupem času se dostalo i na odbourání těch základních tří mýtických problémů. Čas nemám pořád, ale zjištění, že některé věci dělat nemusím, mně potěšilo. Přístroj jsem si sice pořídil, ale pro vyzkoušení ho vlastně vůbec nepotřebujete. A že nemám s kým jít? No, někdy možná lepší.

A pro ty co to ještě nevyzkoušely, přidávám pár prvních osobních pocitů nového kačera.

• Času to zabere opravdu dost. Nic s tím nenaděláte, ale osobně se mně zdá lepší hodina venku v lese, než hoďka doma v pohovce u telky. Pokud teda nechytnete klíště s virovou encefalitidou.

• Čím víc toho máte, tím víc vás to může chytit. A teď nemluvím jen o obědě v čínský restauraci.

• Nemněli jste se už s vašimi přáteli o čem bavit? Věřte, že vyprávění o tom, jak jste v noci, v dešti a v bahně běhali s baterkou po lese a přitom si roztrhli vaši nejlepší bundu, jistě sklidí zaručený údiv.

• Občas vás zarazí, jak hodně málo toho o svém okolí víte. Najdete spoustu zajímavostí a někdy i spoustu exkrementů. Navíc kdo by odolal pomyšlení prohlédnout si některé zajímavé věci pěkně zblízka. A tak se brzo naučíte chodit i mezi výkaly.

• Při čůrání u stromu to vždy nejdřív třikrát prohlédnu, kam jdu čůrat. To je první známka geo-kačerů před hospodou. Dřív mně to problémy nedělalo.

• Pokud jste si až do teď mysleli, že strkat ruku do zabahněné díry je něco odporného, u tohoto "sportu" brzo zjistíte, že jsou mnohem horší věci, do čeho jste ochotni šáhnout.

• Přišel jsem na to, že chodit někam sám, je celkem fajn. Nikdo (přítelkyně/manželka/děti) vám do toho nekafrá, ani vás nepopohání každých deset minut slovy "dělej, už tu tvrdnem půl hodky". Hledání společně s kolegy „kačery“ jsem zatím taky ještě nepřišel na chuť. Vždycky mně naštve, když najdou kešku dřív než já.

Tak a to by bylo asi všechno. Jak vidíte geocaching je sport mnoha nepoznaných radostí i strastí. A tak geocaching neboli po česku „hledání pokladů“ můžu všem jen vřele doporučit. Je to sice zábava z trochu jiného těsta, ale hlavně vás vytáhne ven od televize a kompu. A to je dobře. Pokud si tedy lámete hlavu nad tím jak si zpestřit letošní Halloween, zkuste třeba geocaching. Těším se nashledanou u nějaké té kešky nebo u tohoto blogu.

Jump rope team - fantastické švihadlo

Před svátkem jsem se rozhodl trochu odlehčit téma na tomto blogu. Zajisté si všichni pamatujete dobu, kdy jste zkoušeli nějaké ty triky se švihadlem. Já osobně trénoval vajíčko snad několik dní. Někteří se toho naučili hodně, jiní méně. A my ostatní jsme použili švihadlo na úplně jiné lumpárny. Následující dívky ale umějí se švihadly snad úplně všechno.

Pokud vydržíte tak do třetí minuty, pak přijdou na řadu i těžší cviky a skoky ve skupinkách. Ve čtvrté minutě pak skoky, které se složitě chápou, natož pak dělají. A na konci je několik lehce akrobatických skoků. Prostě vydržte až do konce je to fakt paráda.



PS: Na druhou stranu jsem chvílemi nemohl uvěřit vlastním očím, co za lidi může chodit na basket.

Práce fotografa

Fascinují vás nádherní snímky fauny a flóry? Mně ano. A dodnes mně dostávají ty naprosto ostré a krásně prokreslené detaily divokých zvířat.

Dokonce jednou jsem se zúčastnil takového polo-profil focení v ZOO. Řeknu vám, od té doby si těch snímků vážím ještě víc. Nekonečná doba čekání na to až vám nějaké zvíře zapózuje a pak nepropást ten jeden správný okamžik. Fakt dřina. Hodinu jsem se plazil po kamínkách a hlíně na kolenou. Nakonec jsem ze stovky fotek vybral tři trošku povedený fotky. No hold profík ze mě (tenhle týden) nebude.

Ale ani profíci to nemají nejjednodušší. Koukněte na následující video. Jde o britského zoologa a fotografa Marka Carwardine, který se pokoušel fotografovat na Novém Zélandu samečka papouška Kakapa sovího.



Na video mně upozornil článek: Vzácný papoušek se pokusil znásilnit fotografa .

Strach z létání

Máte strach z létání? Podle mě nejde o strach z létání, ale o přirozenou lidskou reakce na to že sedáte na vystřelovací dělovou kouli s malou možností řízení, kde je statisticky dokázáno, že je to bezpečnější než si sednout do něčeho co má čtyři kola a v kufru sud tekutého střelného prachu (automobil).

A představte si, že tak jako se dělají crash testy na auta, občas se zkoušejí i crash testy na letadla. Následující dvě videa, tedy rozhodně lidem co mají strach z létání, NEdoporučuji! Ostatní si mohou v klidu pátečního poobědového dýchánku (pro pracující terminus technicus - malá sobota) vychutnat dvě neuvěřitelná videa.