Český prezident v Rusku

Bojíte se Evropy a chcete s ní stát při zdi? Pak ano, chápu váš bázliví postoj a chápu váš názor, že prezident měl zůstat doma a dívat se na oslavy spojené s 70. výročím konce druhé světové války jen v televizi. 

Osobně si ale stále myslím, že patříme mezi suverénní státy Evropy. Nevidím tedy důvod proč by náš prezident nemohl zajet přímo na místo kde oslavy probíhají a vzdát tak patřičný hold jednomu z nejvýznamnějších osvoboditelů naší republiky.

Otázkou zůstává jaké další cíle prezidentova cesta sleduje. Se SSSR na věčné časy jsme již jednou šli a nebylo to zrovna to nejlepší co nás potkalo.

Mimochodem je více než jasné že vojenská přehlídka je i v současné době stále demonstrací síly. Nechápu tak docela proč oslava míru má být prováděna právě demonstrací připravenosti k válce.

Homosexuálové, děti a Jan Kraus

Téma registrování partneři a jejich případná adopce mě doposud nechávali klidným. Nikdy jsem neměl na toto téma vyhraněný názor, ale v poslední době jsem se přiklonil spíše na stranu „registrovaných“. V současnosti tak razím názor, že v těchto případech by měl situaci a vliv případné adopce na dítě posoudit odborník a podle jeho rozhodnutí by se mělo postupovat. Chápu, že slovo odborník v této souvislosti může někomu znít směšně. Navíc v kombinaci s naším státním aparátem si nejsem jist, jestli vůbec taková osoba existuje, ale nic to nemnění na mém pohledu na věc. Takže ať se klidně homosexuálové o adopci hlásí.

Na druhou stranu souhlasím s názorem, že naše xenofobní česká společnost na to není připravena. Pokud se do toho však nevrhneme, asi nikdy ani připravená nebude.

A jak to souvisí s Janem Krausem?
V poslední době jsem se několikrát zaposlouchal na stanici Frekvence 1 do pořadu „Co vy na to, pane Kraus?“. Jde o rychlý přehled týdenních zpráv s komentářem moderátora Jana Krause. Místy trochu štiplaví humor pana Krause mě v poslední době přirostl k srdci, i když na některé věci mám diametrálně odlišný pohled. Musím však uznat, že díky tomuto pořadu jsem si na tohoto moderátora poopravil svůj názor. Některé jeho glosy k aktuálnímu dění jsou opravdu k zamyšlení a v oboru svobody a demokracie bychom se mohly od tohoto člověka lecčemu přiučit.

A tady se vracím k původní myšlence. Téma „Adopce dětí registrovanými partnery“ se dostalo na přetřes i v právě zmiňovaném pořadu „Co vy na to, pane Kraus?“ dne 26.6.2009. Jan Kraus zde velmi dobře vystihl situaci a jeho slova mě připadala tak jednoduchá a srozumitelná, že by to mohl pochopit skoro každý. Já to pochopil, a pokud sem měl doposud ještě nějaké vnitřní zábrany k tomuto tématu, v současnosti už nemám. Myslím, že takhle by se to dalo vyložit i tomu největšímu odpůrci a pokud to nepochopí, pak je chyba evidentně někde jinde.

Pokud vás tedy zajímá odpověď Jana Krause na toto téma, přesuňte se na zhruba 24 minutu v tomto pořadu a poslouchejte.

Všem co Jana Krause neumí zařadit, doporučuji tento pořad trochu důkladněji prozkoumat. Mám takový dojem, že tady najdete daleko víc jeho osobních názorů než kdekoli jinde.

Michael Jackson

Letošní léto zpěváckým legendám nesvědčí. Hned po smrti našeho lokálního hrdiny Valdemara Matušky se světem šíří jako lavina další nepříjemná zpráva. Zemřela legenda světového popu Michael Jackson.

Pro mne zemřel král popu. Nebyl jediný, ale byl jedinečný.

Ať si budou psát o tomto člověku cokoli, ať nezapomenou, že tenhle člověk byl, je také ztělesněním amerického snu. Z nuly pohádkovým králem. Mladík, který měl rád muziku, se stal hvězdou na předních místech světových hitparád. A to ne jen jednou, nebo dvakrát, ale hned několikrát za sebou po několik let. V jistou dobu byl pro mě idolem. I dnes si pamatuji texty některých jeho písniček. A kdo by neznal jeho moon walk. Prostě skvělí zpěvák, tanečník a choreograf.

A tak zbývá snad už jen dodat : "šťastnou cestu Majkle".