Uprchlíci a strach

Už mě to rozčiluje poslouchat jak v našem případě (v případě Čechů) je strach z uprchlíků a zejména strach z muslimských uprchlíků, hlavně strach z něčeho nového.

Musím naše média a naše „hlavy pomazané“ upozornit, že v tomto případě nejde o strach z něčeho nového, něčeho neznámého. Jde o strach z mediálního obraz dnešního muslima. Většina Čechů věří, jak z televize tak z filmu, že většina muslimů jsou fanatičtí radikálové, kteří nenávidí evropany, běžně nosí na těle vestu s tunou výbušnin a své dámy nutí sadisticky nosit černé pytle a motat si hlavu do hábitu.

Tohle je sice nesmysl, ale když to říkají v televizi, musí na tom být něco pravdy.

Takže ještě jednou. Češi se nebojí něčeho nového. Češi se nebojí uprchlíků. Češi se bojí terorizmu tak jak nám ho servírují naše média v podání muslimských radikálů.

Osobně si myslím, že uprchlíkům je třeba pomoci. Čím dál méně si ale dokážu představit, jak jim pomůžeme právě my, jak jim dokáže pomoci naše xenofobní společnost.

Muslim Do not Panic by darkevil2 on DeviantArt

Prague Pride 2012

Dovolte, abych podpořil projev svobodné vůle a ostatních osobních svobod. Jsem přesvědčen, že průvody jako Prague Pride  2012 jsou legitimní a mají i v současné době svoje opodstatnění.

V moderním otevřeném světě není možné aby jeden člověk nebo společnost soudila jaká sexuální orientace je ta správná.

Slovenská fraška Euroval

Nikdy jsem se netvářil že nějak výrazně rozumím politice. Přemýšlím o ní, mám na ní svůj názor, ale rozumět jí asi nikdy nebudu.

V tomto názoru mě utvrdili i nedávné kroky Slovenské vlády při jednání o "Eurovalu". Spojit hlasování s důvěrou vládě byl krok, nad kterým zůstal můj rozum prostý odpovědí. Jedinou nespornou výhodou bylo, že celý svět tři dny neřešil nic jiného než Slovensko. 

Část evropské populace, která s "Eurovalem" a se současnou finanční politikou Evropské unie nesouhlasí, dostala tak mylně naději, že malý stát evropské unie může něco změnit. Byla to ale naivní představa o současné evropské demokracii. Náznak svobodného jednání člena Evropské unie byl jen další politickou fraškou.

Nezbývá tedy nic jiného, než nadále zklamaně interpretovat názor široké veřejnosti : V Evropské unii se hlasuje tak dlouho, dokud návrhy neprojdou.

mirror comedy by ~t4nsu on deviantART

Klausův rám

Bajka o tom jak prezident České republiky nechtěl projít bezpečnostním rámem parlamentu v Canbeře, přivodila nejednomu našemu občanovi jistě úsměv na tváři. Co na plat. Po nedávném incidentu s perem, se následným vyjádřením pana prezidenta, ve smyslu „nic se nestalo“, už stejně nikdo nezabývá. Ať už to ve skutečnosti proběhlo jakkoli, mě na tom zaujali dvě věci.

Opravdu chceme a musíme snášet všechna tato bezpečnostní opatření?
Víme k čemu nebo pro koho tato bezpečnostní zařízení pracují?

V obou případech narážím vlastně na jeden problém. Lidé si příliš rychle zvykli na fakt, že je bezpečností zařízení sledují, kontrolují a doprovázejí na každém jejich kroku. Lidé jsou s tím smířeni a to aniž by tušili, koho tato zařízení mají chránit. Leckdy se mylně domnívají, že jde o ochranu jich samotných. Lidé tak „svobodně“ podstupují sledování a přitom nikdo z nich netuší, kdo s informacemi s těchto zařízení pracuje, jak je s nimi nakládáno a jakým účelům tyto informace slouží. A lze s nimi opravdu zabránit tragédiím? Všichni doufáme, že ano. Jenže mnoho tragických událostí ukazuje, že se s moderními bezpečnostními faktory počítají i lupiči, extrémisté a teroristi. Tak k čemu tedy doopravdy jsou?

Obávám se, že mnoho odpovědí, které nebudou zabředávat do konspirativních teorií, najít nelze. Možná je tedy na čase začít hledat jiný koncept bezpečnosti naší společnosti. Možná je čas začít se prostě chovat jinak. Doufám tedy, že jednou budu v podobné situaci jako náš pan prezident. V situaci kdy si budu moci „dupnout“ a pěkně od plic si říci „Tak tímhle rámem jít nechci a nemusím“.

Big Brother by ~genesis-dragon on deviantART

Svoboda a vize dokonalých zítřků

Často a rád v poslední době debatuji na témata spojená se svobodou, vnímáním svobody či hledání společenských mantinelů pro dokonalou budoucnost. Ve většině případů dojde na pár řádků a oponenturu ve smyslu „chováte se jako zaslepený věřící“ či „chcete lidem plánovat jejich životy, diktátore“.

Je to samozřejmě nepochopením toho co se lidem v oněch diskuzích snažím nastínit. Problémem jsou tedy pravděpodobně moje nepříliš správně volená slova.

Za výrazně povedenější považuji diskuzi a komentáře k článku Kapitalismus a Zeitgeist na serveru Devian.cz. Ty vyústili dokonce k samostatnému textu s dalšími komentáři pod názvem Moje vize je svoboda. A vaše?.

Pokud vás tedy zajímá můj názor na svobodu, otázky vlastnictví a vize lepších zítřků. Doporučuji tyto články přečíst a to včetně komentářů.

Autor (Lukáš Kubec) tak i diskutujícím si zaslouží moje poděkování, že tentokrát se snažili více oponovat než házet do pytle.

Tak nám zabili Usamu bin Ládina paní Milerová

Dovolte mi tuto parafrázi na slavnou hlášku z románu Osudy dobrého vojáka Švejka. Asi není nikdo, kdo by o tom ještě neslyšel. A přesto, že je to jen 24h od provedení precizní řeznické práce zabijáckého komanda na cizí půdě, informací je již tolik, že je možné o nich vesele spekulovat.

Já zde (a nyní) ovšem nechci rozebírat žádnou z možných konspiračních teorií. Nechci ani rozebírat nic, co by se přímo týkalo zásahu speciální jednotky kdesi v tramtárii. Sedím tu s otevřenou pusou a zírám na vystoupení "kohosi" v Bílém domě a nevěřím vlastním očím ani uším.

Co otázka to perla. Co odpověď to politický proslov o tom jak chceme ochránit naše lidi, naše hodnoty, postoj našeho prezidenta. Na přímou otázku, žádná přímá odpověď. Proč tedy někdo dělá podobné briefingy, když na nich vlastně nemůže (nebo nechce) skoro nic říci?

Na druhou stranu z otázek novinářů je jasně vidět že když ona osoba řekne A okamžitě to pro novináře znamená B. A to i za předpokladu, že B je totální nesmysl.

Co naplat. Naše společnost se dostala do stádia, kdy omezení našeho vlastního jazyka nám plně zabraňuje podávat jakékoli ucelené informace či fakta tak, aby výsledný dojem nepodléhal milné představě o realitě.

Pomalu se bojím, že zítra až si v krámě řeknu o chleba, bude si prodavačka myslet, že ji chci přinejmenším sexuálně obtěžovat. . . . . Ještě že máme ty supermarkety.

Destillation of Information by ~Kozlovacki on deviantART

Vítr přichází z Číny

Všechno pravděpodobně začalo internetovým útokem na servery společnosti Google. Označený viník úspěšných útoků? Čína! Že se v tom vezlo možná i pár lidí z vnitřku firmy je jen nepatrná komplikace celého problému. Nic to nemnění na tom, že Google bere tuto situaci jako poslední kapku do bublajícího guláše a koná příslušné kroky. Jak rozzuřený pštros tak trochu takticky uhne ze svých vcelku nestálých pozic a strčí hlavu do písku. Udělá to však se vší grácií a tak honosně že to vypadá jako velké gesto lidskosti. Koná tak totiž pod záštitou boje za svobodný internet. Co se zatím doopravdy skrývá, člověka zavede na kdejakou konspirativní myšlenku. Tím ale všechno jen začíná.

Nedávno se objevila na internetu další zpráva společnosti Symantec (MessageLabs Intelligence Report), která tvrdí, že v měsíci březnu většina cílených útoků přišla taktéž z půdy rudého asijského tygra. Cílenými útoky se myslí převážně ona hromada nebezpečných e-mailů zasílaných v malých objemech, jejichž cílem je získat přístup k citlivým firemním datům. Cíle byly údajně převážně lidé z managementu firem. Tedy ta skupina blbů, která by si ony soubory s příponou DOC a XLS prostě mohla bez váhání otevřít.

Nějak se mně tenhle vítr z čínských hor nelíbí. Skoro to vypadá jako by se čínští kluci za monitory rozhodly obsadit další výspu moderní civilizace. Možná právě tady a teď začíná konec svobodného internetu a my si toho ani nevšimly. Doufejme, že vítr z „Říše středu“ brzo přestane vát. Mohlo by totiž dojít i na slova klasika: „Kdo seje vítr, sklízí bouři“.

Autumn Wind by *Juli-SnowWhite on deviantART

Znova velký bratr

A máme tu další článek o tom, jak je náš internet NEsvobodný. Tentokrát jej přináší server Lidovky.cz. Na paškál se tentokrát místo Googlu dostal samozřejmě nový BING od Microsoftu. Kupodivu zde ale nejde jen o velkého rudého bratra kosící škodlivé informace ve velkém (jak je tomu v těchto končinách zvykem)! Článek hovoří i o restrikcích v Indii, o kterých jsem nemněl tušení. Osobně se mně líbilo i srovnání s jednou z Orwellových utopických vizí.

Takže pokud Vám tohle téma nedá spát, zkuste Orwella. Například román 1984.

Autorský zákon a reálný postoj policie ČR

Pokud máte pocit, že i my v České republice žijeme v jednadvacátém století, přečtěte si následující článek „Autorský zákon? Neznám!“. Jde o popis peripetií jednoho z autorů redakce serveru eMag.cz, který si na vlastním těle vyzkoušel, jak jsou u nás chráněna autorská práva.

Myslím, že výsledek racionálně smýšlejícího člověka rozhodně nepřekvapí. I když to je vlastně ještě horší výsledek než by se na demokratickou zemi v srdci Evropy slušelo. Mě osobně však vedl tento článek k dalšímu přemýšlení nad daným tématem. Jak vlastně postupovat při zjištění porušování autorských práv? O co všechno vlastně člověk takovým kopírováním myšlenek přijde?

Článek není ani nikterak přízniví pro samotnou Policii ČR. Netvrdím, že by něco zanedbali, ale z pohledu postiženého bych asi očekával trochu víc. I když v tomto směru těžko říci co od policie očekávat. Možná pro některé bude překvapením i to, že se policie vůbec snažila něco zjistit.

A tak se otvírají i další možné otázky pro zamyšlení. Může policie ČR vůbec chránit nějak naše autorská práva? Je to Policie ČR ten správný institut, který k tomu má dostatek pravomocí a má takové prostředky a lidi, kteří jsou schopni proti těmto zlodějům něco podnikat? Bohužel odpovědi brané pouze na základě zjištění autora výše uvedeného článku nejsou příliš pozitivní.

Homosexuálové, děti a Jan Kraus

Téma registrování partneři a jejich případná adopce mě doposud nechávali klidným. Nikdy jsem neměl na toto téma vyhraněný názor, ale v poslední době jsem se přiklonil spíše na stranu „registrovaných“. V současnosti tak razím názor, že v těchto případech by měl situaci a vliv případné adopce na dítě posoudit odborník a podle jeho rozhodnutí by se mělo postupovat. Chápu, že slovo odborník v této souvislosti může někomu znít směšně. Navíc v kombinaci s naším státním aparátem si nejsem jist, jestli vůbec taková osoba existuje, ale nic to nemnění na mém pohledu na věc. Takže ať se klidně homosexuálové o adopci hlásí.

Na druhou stranu souhlasím s názorem, že naše xenofobní česká společnost na to není připravena. Pokud se do toho však nevrhneme, asi nikdy ani připravená nebude.

A jak to souvisí s Janem Krausem?
V poslední době jsem se několikrát zaposlouchal na stanici Frekvence 1 do pořadu „Co vy na to, pane Kraus?“. Jde o rychlý přehled týdenních zpráv s komentářem moderátora Jana Krause. Místy trochu štiplaví humor pana Krause mě v poslední době přirostl k srdci, i když na některé věci mám diametrálně odlišný pohled. Musím však uznat, že díky tomuto pořadu jsem si na tohoto moderátora poopravil svůj názor. Některé jeho glosy k aktuálnímu dění jsou opravdu k zamyšlení a v oboru svobody a demokracie bychom se mohly od tohoto člověka lecčemu přiučit.

A tady se vracím k původní myšlence. Téma „Adopce dětí registrovanými partnery“ se dostalo na přetřes i v právě zmiňovaném pořadu „Co vy na to, pane Kraus?“ dne 26.6.2009. Jan Kraus zde velmi dobře vystihl situaci a jeho slova mě připadala tak jednoduchá a srozumitelná, že by to mohl pochopit skoro každý. Já to pochopil, a pokud sem měl doposud ještě nějaké vnitřní zábrany k tomuto tématu, v současnosti už nemám. Myslím, že takhle by se to dalo vyložit i tomu největšímu odpůrci a pokud to nepochopí, pak je chyba evidentně někde jinde.

Pokud vás tedy zajímá odpověď Jana Krause na toto téma, přesuňte se na zhruba 24 minutu v tomto pořadu a poslouchejte.

Všem co Jana Krause neumí zařadit, doporučuji tento pořad trochu důkladněji prozkoumat. Mám takový dojem, že tady najdete daleko víc jeho osobních názorů než kdekoli jinde.

Řekl jsem NE regulaci internetu!

I já jsem se připojil na serveru Facebook ke skupině ŘEKNI NE REGULACI INTERNETU!

Evropa se vzpamatovala

Tak tímto konstatováním a zvoláním třikrát hurá, hurá, hurá, jsem přijal rozhodnutí Francouzské Ústavní rady, která dne 10.6.2009 zamítla hlavní bod kontroverzního zákona "třikrát a dost".

Jen připomínám, že šlo o zákon, který měl umožnit odpojit od internetu uživatele, kteří by si z něho nelegálně stahovali obsah chráněný autorskými právy. Navíc bez soudního rozhodnutí.

Osobně jsem to považoval za ústupek lidským právům a základním právům na svobodu vyjadřování. Ale mě ve Francii očividně neposlouchali! Museli si proto počkat, až jim to řekne Francouzská Ústavní Rada. S podivem také je, že s výtkou proti zákonu přišla opoziční Socialistická strana.

Zdroje: ceskenoviny.cz; zive.cz; cdr.cz;

Pokroková Čína

Opravdu považuji Čínu a její funkcionáře za pokrokové, protože přitvrdit při cenzuře až tak dokonale, že blokujete Twitter, Flicker, Blogger, YouTube a dokonce i HotMail to musí vymyslet někdo kdo není vůbec pozadu. Bohužel tahle blokace není v současné převážně demokratické společnosti moc IN.

Blokace internetu se však v různých podobách podsouvá i v evropských zemích. Dejme si proto bacha, abychom nedopadly stejně jako blogeři v Číně.

Text vznikl jako "mozková vlna" za článkem Čína začala cenzurovat internet ve velkém