pátek 30. října 2009

Hip hop trochu jinak

Program "Na stojáka" není nutné asi většině nějak extra přestavovat. Já osobně jsem jej vždy považoval za zajímavý druh alternativního humoru a dodnes považuji některé scénky z tohoto programu za naprostou špičku.

Před nastávajícím víkendem bych rád připomenul jedno poměrně netradiční vystoupení v tomto pořadu. Jedná se o Hip Hop Halali Lumíra Tučeka.



PS: Řekněte sami, není ta čeština v mysliveckém hip-hopu přímo fantastická

čtvrtek 29. října 2009

Dal jsem se na geocaching.

Všude se o tom mluví, píše a skoro všichni si to už vyzkoušeli. Tak proč bych to nemohl zkusit i já? Osobně mám k masovým sportům takový nějaký přirozený odpor. Navíc v naší mravenčí republice se z toho pomalu stává běžná rodinná zábava. Takže nic pro mě. A tak hned zezačátku jsem našel několik výmluv proč si to nevyzkoušet:
  • Nemám čas.
  • Nemám přístroj
  • Nemám s kým jít.
Nakonec ale zvítězila zvědavost a tak jsem si i já po malých krůčkách geocaching vyzkoušel. Postupem času se dostalo i na odbourání těch základních tří mýtických problémů. Čas nemám pořád, ale zjištění, že některé věci dělat nemusím, mně potěšilo. Přístroj jsem si sice pořídil, ale pro vyzkoušení ho vlastně vůbec nepotřebujete. A že nemám s kým jít? No, někdy možná lepší.

A pro ty co to ještě nevyzkoušely, přidávám pár prvních osobních pocitů nového kačera.

  • Času to zabere opravdu dost. Nic s tím nenaděláte, ale osobně se mně zdá lepší hodina venku v lese, než hoďka doma v pohovce u telky. Pokud teda nechytnete klíště s virovou encefalitidou.
  • Čím víc toho máte, tím víc vás to může chytit. A teď nemluvím jen o obědě v čínský restauraci.
  • Nemněli jste se už s vašimi přáteli o čem bavit? Věřte, že vyprávění o tom, jak jste v noci, v dešti a v bahně běhali s baterkou po lese a přitom si roztrhli vaši nejlepší bundu, jistě sklidí zaručený údiv.
  • Občas vás zarazí, jak hodně málo toho o svém okolí víte. Najdete spoustu zajímavostí a někdy i spoustu exkrementů. Navíc kdo by odolal pomyšlení prohlédnout si některé zajímavé věci pěkně zblízka. A tak se brzo naučíte chodit i mezi výkaly.
  • Při čůrání u stromu to vždy nejdřív třikrát prohlédnu, kam jdu čůrat. To je první známka geo-kačerů před hospodou. Dřív mně to problémy nedělalo.
  • Pokud jste si až do teď mysleli, že strkat ruku do zabahněné díry je něco odporného, u tohoto "sportu" brzo zjistíte, že jsou mnohem horší věci, do čeho jste ochotni šáhnout.
  • Přišel jsem na to, že chodit někam sám, je celkem fajn. Nikdo (přítelkyně/manželka/děti) vám do toho nekafrá, ani vás nepopohání každých deset minut slovy "dělej, už tu tvrdnem půl hodky". Hledání společně s kolegy „kačery“ jsem zatím taky ještě nepřišel na chuť. Vždycky mně naštve, když najdou kešku dřív než já.

Tak a to by bylo asi všechno. Jak vidíte geocaching je sport mnoha nepoznaných radostí i strastí. A tak geocaching neboli po česku „hledání pokladů“ můžu všem jen vřele doporučit. Je to sice zábava z trochu jiného těsta, ale hlavně vás vytáhne ven od televize a kompu. A to je dobře. Pokud si tedy lámete hlavu nad tím jak si zpestřit letošní Halloween, zkuste třeba geocaching. Těším se nashledanou u nějaké té kešky nebo u tohoto blogu.

úterý 27. října 2009

Jump rope team - fantastické švihadlo

Před svátkem jsem se rozhodl trochu odlehčit téma na tomto blogu. Zajisté si všichni pamatujete dobu, kdy jste zkoušeli nějaké ty triky se švihadlem. Já osobně trénoval vajíčko snad několik dní. Někteří se toho naučili hodně, jiní méně. A my ostatní jsme použili švihadlo na úplně jiné lumpárny. Následující dívky ale umějí se švihadly snad úplně všechno.

Pokud vydržíte tak do třetí minuty, pak přijdou na řadu i těžší cviky a skoky ve skupinkách. Ve čtvrté minutě pak skoky, které se složitě chápou, natož pak dělají. A na konci je několik lehce akrobatických skoků. Prostě vydržte až do konce je to fakt paráda.



PS: Na druhou stranu jsem chvílemi nemohl uvěřit vlastním očím, co za lidi může chodit na basket.

pondělí 26. října 2009

Miss ČR 2009

Je tomu už několik lek zvykem, že krása padajícího listí a barevná melancholie podzimu ještě více podtrhnou jedinečnost události, volby Miss České republiky. Volbu té nejkrásnější ženy naší republiky. Volbu snu o kráse, kterou se může naše republika chlubit i za hranicemi všedních dnů.

Tak jako mnoho dalších mužů, i já jsem letos čekal na promenádu v plavkách, abych potěšil své oko pohledem na výkvět ženského pokolení této doby. Bohužel letošní přímý televizní přenos z této show mně hluboce zklamal. Nejsem sice odborník na práci s kamerou (podstatě ani na nic jiného), ale zdeformovaný pohled odkudsi z pod stolu poroty a následné puritánské záběry na missky od pasu nahoru mně tak nějak připravili o příjemný zážitek. Možná mám malou televizi nebo nekvalitní příjem signálu, ale všechny holky při pohled "z pod stolu" mněli zadnici jak kozy na obrázcích od Josefa Lady. Kostěnou a pěkně širokou. Netradiční kvalita kamery a střihu se dala zaznamenat už při tanečních vystoupeních před vlastní promenádou. Záběr na tanečníky, kteří zrovna nic nedělají, když uprostřed jiný tanečník dělá svoji nejlepší figuru, nebo skvělí detail na tanečníka, kterému uprostřed taneční exhibice nejsou vidět nohy, to všechno trochu zamrzí. Ale kvůli tomu bych nestřílel. Já jsem na Miss ČR chtěl vidět hlavně ty holky v plavkách. Bohužel asi jsem si přál moc.

Zklamání z letošní miss však nepochází jenom ze špatného obrazu. Většina lidí si musela všimnout, že letošní Miss ČR mněla i nového hlavního sponzora. Jeho logo na pultíku moderátorů bylo dokonce větší než vlastní logo soutěže krásy. V těhle managerských fíglech se taky nevyznám, ale mně osobně připadaly holky míň jako soutěžící a víc jako šlapky propagující jistou developerskou firmu. Nic proti firmě, ani proti misskám. Prostě mně to míň připadalo jako soutěž volby královny krásy a víc jako reklama na bohatou developerskou společnost.

Poslední zoufalý úsměv na tváři u mě vyvolala snaha autorů a producentů této show vnutit divákům pocit, že jediný a hlavní cíl této akce je charita. V mysli se mně náhle objevila scéna, kde dívky vystupují s připravenými projevy na MissWord (nebo možná Miss Universe). Jejich hlavní a jediné téma bylo vždy charita a světový mír. Snad někdy příště zkusí i u nás oživit ten světoví mír. Co si budeme nalhávat, firma propagující světový mír by se nám vážně mohla hodit. Ale teď zas vážně. Tohle vymývání mozků nemám rád.

Jedinou pozitivní věcí na celé soutěži pak zůstává to, že do finále se zatím stále dostávají dívky s příjemnou vizáží. Aspoň to zůstalo při starém. Porota vybrala toho, koho vybrala a vítězce přeji z hlouby duše jen to nejlepší v jejím dalším životě. I když nebyla mojí největší favoritkou, její visuelní krása a jedinečnost se i přes drobné nedostatky nedala mezi finalistkami přehlédnou. Osobně jsem ji typoval na druhé místo.

Nic to však nemnění na mém kritickém hodnocení soutěže jako celku. Prostě a jednoduše, letošní Miss ČR mě zklamala. Solidní soutěž s dobrou tradicí pod taktovkou nového sponzora nabrala vítr, který by ji mohl odvát trochu z kurzu. Kde jsou ty časy, kdy soutěž Miss ČR byla hlavně o výběru té nejkrásnější dívky? Dnes bohužel jde především o bohatou reklamu na jednu bohatou firmu.

neděle 18. října 2009

Techno printer

Pokud snesete trochu netradiční muziky a jednu zajímavou animaci, rozhodně se podívejte na následující video. Je to sice spíš trochu ve znamení cyberpunku, ale mně se to moc líbilo. Nechte se i vy inspirovat následujícím videem:

sobota 17. října 2009

Práce fotografa

Fascinují vás nádherní snímky fauny a flóry? Mně ano. A dodnes mně dostávají ty naprosto ostré a krásně prokreslené detaily divokých zvířat.

Dokonce jednou jsem se zúčastnil takového polo-profil focení v ZOO. Řeknu vám, od té doby si těch snímků vážím ještě víc. Nekonečná doba čekání na to až vám nějaké zvíře zapózuje a pak nepropást ten jeden správný okamžik. Fakt dřina. Hodinu jsem se plazil po kamínkách a hlíně na kolenou. Nakonec jsem ze stovky fotek vybral tři trošku povedený fotky. No hold profík ze mě (tenhle týden) nebude.

Ale ani profíci to nemají nejjednodušší. Koukněte na následující video. Jde o britského zoologa a fotografa Marka Carwardine, který se pokoušel fotografovat na Novém Zélandu samečka papouška Kakapa sovího.



Na video mně upozornil článek: Vzácný papoušek se pokusil znásilnit fotografa .

pátek 16. října 2009

Záhadná místa už i v Čechách

Nedávno ke mně doputoval odkaz na další neuvěřitelné video z televize NOVA. Tentokrát by se mnělo jednat o gravitační anomálii u Moravské Třebové. To co je ve videu vidět u plastové láhve, bych chtěl fakt vyzkoušet. Ale má to háček. Po tom co televize uvedla virální video od Microsoftu, je třeba si všechny informace předem ověřit. V tomhle případě by to ale nemusel být zas až tak veliký problém.

V diskuzích pod videem totiž najedete GPS souřadnice, kde se tenhle div světa dá zažít na vlastní kůži. Takže pokud už jste tam někdo byl, dejte vědět, zda je to další ftípek televize NOVA nebo fakt naprosto bombastická záhada.

GPS Souřadnice +49.752211 +16.596812
Odkaz na Google MAPS pomocí GPS souřadnic

Video na YouTube:



Video na slovenském serveru MojeVideo.sk


PS: jakmile pojedu okolo, hned tam půjdu testnout svoji cestovní láhev.

čtvrtek 15. října 2009

Protimluv neboli oxymóron

Při diskuzi na jednom z mých oblíbených blogů (Wuwejův zápisník) jsem zabředl do prostoru logiky ve spojení s češtinou. Musím přiznat, že nejsem v oboru Český jazyk nějak extra vzdělaný (spíš naopak), ale oblast logiky mně vždy přitahovala. Moje argumentace tedy můžou v tomto případě připadat někomu i směšné. Ale nějak to ve mně zabublalo a tak jsem reagoval. Muselo to prostě ze mě ven.

Při argumentaci jsem ale narazil na slovo "Protimluv". Najednou jsem si ale nebyl vůbec jistý, jak takový protimluv vypadá.

Nevíš, neznáš ?
Nevadí!
Přítel Wiky poradí.

A tak jsem našel (u Wikiho) následující příklady:

ohlušující ticho
svítání na západě


No řekněte, není ten protimluv nádherná věc?

A což pak oxymóron "poctivý politik", který je zde také uveden. Sice v trochu jiné souvislosti, ale mně to pobavilo.

A na závěr přidávám několik svých výtvorů:

Temný záblesk
Radostné smutnění
Rovná zatáčka
Tichý řev
Nekonečná cesta končící za rohem


A tak jsem si osvěžil co to protimluv neboli oxymóron je. A hned se mně chtělo básnit. Ale to už nechám na hlavy pomazanější než je ta moje.

středa 14. října 2009

Pohled na naši TV od Dopplera

Přesto, že v poslední době se snažím pobyt u PC (a internetu) omezit, nenechal jsem si ujít recenzi knihy Erlenda Loeho: Doppler na blogu Wuwejův zápisník. V recenzi je i několik citací z této knihy. Budiž přičteno autorovi tohoto blogu k dobrému to, že mimo jiné vybral i následující skvostný kousek:

"Dívám se trochu na televizi, kde je jako obvykle bohatý výběr tenisových utkání a rekonstrukcí zločinů a více či méně fiktivních příběhů o lidských slastech a strastech. Sledování televize je pro mě jakousi encyklopedií toho, proč nemám rád lidi."

(Erlend Loe: Doppler - Strana 58)


Jako bych se slyšel. :-(

Krize

Po krizi finanční celosvětové, přišla na mně i krize blogově osobní. Jistě jste si všimli, že zase nějak míň píšu. Tak to je ONO. Není to tím, že by nebylo o čem psát, ale spíš tím že se mně nechce. Nechce se mně tak nějak obecně nic. Že by podzimní únava? Asi, ale nebude to jediný důvod.

Po prvopočátečním nadšení totiž přišlo období vystřízlivění. Ono psát blog není zas až tak jednoduchá věc. Asi to nemusím říkat nikomu, kdo to sám zkusil. Hlavně to zabírá poměrně dost času. A to jak samotné psaní, tak i případná příprava.

Ani psaní o našich politicích už mně nebaví. A to je co říct. Řekněme si na ale rovinu, ono ani už to není, jak to bejvávalo. Naši politici se dokáží zesměšnit a diskreditovat už úplně sami. A tak už není skoro do čeho rejpat. Po době „veřejně kritické“ jsem se tedy zařadil opět do „středního proudu“, který spíš mlčí. Na politiku remcám dál, ale už jen tak maximálně u piva.

V mojí oblibě tedy už jen zůstávají neuvěřitelné novinky a skvělé lákadla na filmy. Ale času není nikdy dost. A tak se sem větci pohrnou trochu méně. Respektive spíš tak podle nálady.

Pokud by však mněl pocit že tenhle blok končí, můžu ho ubezpečit, že tomu tak není. V současnosti však nemám ambice (ani čas) z tohoto blogu dělat pravidelný denník. Je to prostě občasník se vším všudy. Další články budou rozhodně následovat. Děkuji všem svým známým, fanouškům a obdivovatelkám za podporu a těším se na vaše komentáře v životě i na blogu.

Blogování zdar !