Válka hlasitostí

Nejsem nějaký superznalec muziky, ale dobrou muziku si vždy rád poslechnu. Před nedávnem mě jeden ze známých zapůjčil nějaká CD s jazzovou hudbou. Musím uznat, že zněli naprosto super. Měl jsem pocit jako bych stál těsně před Jazzovou kapelou a plnými doušky nasával ten skvělý zvuk. Mohl jsem v mysli filtrovat každý z použitých nástrojů a jedinečně si jej vychutnat. I když jazz není mojí stoprocentní krevní skupinou CDčka jsem samozřejmě známému pochválil.

Při následném poslechu mojí oblíbené rockové hudby jsem se pak v následujících dnech několikrát přichytl při tom, že podobného zaměření na konkrétní nástroj nejsem v téhle muzice schopen. Jak to, že u těch jazzových skladeb to možné bylo? Mávnul jsem nad tím rukou a postupně jsem si opět zvyknul na poněkud „plochou“ muziku, jenž doma vlastním.

K celému problému jsem se naprosto náhodou vrátil tento týden. Může za to zajímavá článek „Zákulisí: Jak jsme digitalizovali LP desky, ...“ ze serveru Technet.cz . Na konci článku se autor tak trochu poklepal po ramenou a konstatoval, že jejich výsledky nahrávání jsou mnohem lepší než výsledky profesionálů. Tento samo-chvalitebný odstavec u mě vyvolal pouze usměv na tváři.

Čelist mě ale spadla hned u následujícího, posledního odstavce. Ten se totiž zabývá otázkou „Proč často znějí nové nahrávky hůře než staré?“. Zde jsem se poprvé dočetl o "Loudness War" tedy Válce hlasitostí. Informace o tom jak gradování hlasitosti nahrávek ničí dynamičnost nahrávky mně vyloženě zaskočila. Neodolal jsem a pustil jsem se do uváděného odkazu na článek Road To Hell. Článek je sice psaný česky, ale evidentně zaměřen na trochu znalejší čtenáře než jsem byl já. Jeho přelouskání mně opravdu zabralo hodně času. Nicméně musím uznat, že ještě teď jsem trochu v šoku z toho jak současný "business" okolo CD ničí muzikální vnímání nás obyčejných posluchačů.

Konečně jsem tedy pochopil, proč ona jazzová muzika na cd mého kamaráda zněla lépe než ta moje roková muzika. Problém tedy není v muzice, v médiu (CD/vinil) ale v rukách jistého prznitele který stojí mezi zdrojem zvuku a CDčkem.

Tabule dobrý, informace na prdlačku.

Velmi mě pobavil článek "Váš test tabulí nad D1: miliony, které v zimě nepomohou". Osobně mám totiž s těmito tabulemi také nějakou tu malou zkušenost. Bohužel, také jako většina, spíše tu negativní. Tyhle informační tabule by měli sloužit k informování řidičů, nikoli k jejich matení. Ale to si jejich provozovatelé asi moc neuvědomují. Nebo je jim to spíš jedno!?

Ale rád bych ještě několik poznámek k tomuto článku. Nápad na článek je v perfektní. O jeho nadpisu se to tak moc říct už nedá. Co vás napadne, když slyšíte "Váš test tabulí nad D1: miliony, které v zimě nepomohou"? Já osobně bych čekal nějaký problém s cedulemi v zimním období. Například že zamrznou, nebo že jsou nečitelné. O tom bohužel článek není. Vlastně v podstatě tu nejde ani o ty tabule. Jde tu hlavně o obsah informací na těchto tabulích. Ten je sice špatný, ale nemůže za to ani ta tabule, ani jejich dodavatelé a možná ani stát, který do nich „v dobré víře**“ investoval. Takže že nás ty noviny zase pěkně houpou vážení čtenáři. Na druhou stranu musím uznat, že svůj účel nadpis splnil. Přilákal mě k čtení jejich článku.

Naivně doufám, že najdou někoho, kdo je za informační šum na informačních tabulích zodpovědný a pověsí ho do průvanu, víte za co!?.

** prosím čtenáře nechť mě nechají naivně věřit, že ta státní investice půl miliardy korun byla v dobré víře.

information bicycle c: by ~owczarowana on deviantART

Sereď

Přišel začátek nového týdne a hned jsem se několikrát zasmál. I když... Níže uvedený odkaz vede na stránky magazínu SEREĎ Online. Už z názvu jste zajisté pochopili, že nejde o tuzemský server. Ano bratři Slováci také umí používat internet!

Ale zpět k tématu. Následující článek jen dál zapadá do šílených událostí tohoto týdne. Máte pocit, že naše vláda, úřady a firmy jsou postiženy nějakou tou nemocí „šílených zvířat“? Pak vás ujišťuji, že podobného šílenství jsou schopni i v jiných zemích. Tedy v tomto případě přímo za humny. A zbytek už na následujícím odkazu:

Priatelia, tak toto si fakt zaslúžime? To sa naozaj budeme musiet hanbiť povedať, že sme zo Serede ?


PS: Fotky se mně zobrazují trochu divně, ale pokud sjedete asi doprostřed stránky, dočkáte se i jich.

Titul za dva týdny, maturita na počkání

Slyším to dnes a denně. "Hele, a co říkáš na ty podvody na vysokých školách?" Moje odpověď je vlastně už mnoho let stejná.

Podívej se! Vždycky se našli prominenti, kteří studovali kratší/delší dobu nebo nemuseli chodit na zkoušky. Kdo chodil na vysokou školu, moc dobře ví, jak to tam chodilo. Někteří učitele mají rádi krátké sukně a někteří jiní občas potřebovali výpomoc na svých chatách a chalupách. Takže podvody a prominenti tu vždycky byli a vždycky budou.

I když se zdá, že k tomuto problému přistupuji hodně zlehka, upozorňuji všechny, že nechci ten problém bagatelizovat. Ztráta důvěry ve vysoké školy je určitě velkým problémem. Navíc tohle SUPER RYCHLO Studium je asi opravdovým vrcholem vší drzosti. A taky proto se to rozmazává v mediích. Jinak by to bylo všem stejně jedno, jako dřív. Teda jedno to nebylo asi nikdy, ale… ! Všichni jsme si na to zanadávali, ale že by chtěl někdo do toho dělat větší díru, na to nemáme dost velký ramena. Bohužel takoví my Češi jsme. Pokud si totiž někdo naivně myslí, že po vyřešení téhle kauzy bude naše školství čisté jako lilie, tak se samozřejmě mílí. Ale nechme nám čecháčkům tu radost se v tomhle nabobtnalém problému dloubat, třeba nás nebudou zajímat jiný věci.

Na závěr bych si dovolil ocitovat jeden email, který mně nedávno přišel poštou a s touto kauzou přímo souvisí.

Omlouvám se, ale příštích 14 dní nebudu v práci, budu pouze na mailu či mobilu.

V pondělí 26.10.2009 zahajuji řádné denní studium v Plzni. Studium ukončím

06.11.2009 obhajobou disertační práce. Poslední 2 dny dovolené budu úplně mimo dosah, protože musím sepsat onu disertační práci. Již teď ale mohu upozornit, že od 9.11.2009 mě máte oslovovat titulem JUDr.

Na listopad ještě plánuji další studium. Lékařská fakulta - Experimentální chirurgie. Myslím, že během 2-3 týdnů bych to mohl dát. V prosinci bych pak v maximálně dvou dnech ještě zkusil VŠB, fakultu Ekonomickou kombinovanou s fakultou hornickou a geologickou.

Díky za pochopení.

Takže kdyby teď nějakou dobu nepsal na blog. Víte aspoň co dělám : - )

Miss ČR 2009

Je tomu už několik lek zvykem, že krása padajícího listí a barevná melancholie podzimu ještě více podtrhnou jedinečnost události, volby Miss České republiky. Volbu té nejkrásnější ženy naší republiky. Volbu snu o kráse, kterou se může naše republika chlubit i za hranicemi všedních dnů.

Tak jako mnoho dalších mužů, i já jsem letos čekal na promenádu v plavkách, abych potěšil své oko pohledem na výkvět ženského pokolení této doby. Bohužel letošní přímý televizní přenos z této show mně hluboce zklamal. Nejsem sice odborník na práci s kamerou (podstatě ani na nic jiného), ale zdeformovaný pohled odkudsi z pod stolu poroty a následné puritánské záběry na missky od pasu nahoru mně tak nějak připravili o příjemný zážitek. Možná mám malou televizi nebo nekvalitní příjem signálu, ale všechny holky při pohled "z pod stolu" mněli zadnici jak kozy na obrázcích od Josefa Lady. Kostěnou a pěkně širokou. Netradiční kvalita kamery a střihu se dala zaznamenat už při tanečních vystoupeních před vlastní promenádou. Záběr na tanečníky, kteří zrovna nic nedělají, když uprostřed jiný tanečník dělá svoji nejlepší figuru, nebo skvělí detail na tanečníka, kterému uprostřed taneční exhibice nejsou vidět nohy, to všechno trochu zamrzí. Ale kvůli tomu bych nestřílel. Já jsem na Miss ČR chtěl vidět hlavně ty holky v plavkách. Bohužel asi jsem si přál moc.

Zklamání z letošní miss však nepochází jenom ze špatného obrazu. Většina lidí si musela všimnout, že letošní Miss ČR mněla i nového hlavního sponzora. Jeho logo na pultíku moderátorů bylo dokonce větší než vlastní logo soutěže krásy. V těhle managerských fíglech se taky nevyznám, ale mně osobně připadaly holky míň jako soutěžící a víc jako šlapky propagující jistou developerskou firmu. Nic proti firmě, ani proti misskám. Prostě mně to míň připadalo jako soutěž volby královny krásy a víc jako reklama na bohatou developerskou společnost.

Poslední zoufalý úsměv na tváři u mě vyvolala snaha autorů a producentů této show vnutit divákům pocit, že jediný a hlavní cíl této akce je charita. V mysli se mně náhle objevila scéna, kde dívky vystupují s připravenými projevy na MissWord (nebo možná Miss Universe). Jejich hlavní a jediné téma bylo vždy charita a světový mír. Snad někdy příště zkusí i u nás oživit ten světoví mír. Co si budeme nalhávat, firma propagující světový mír by se nám vážně mohla hodit. Ale teď zas vážně. Tohle vymývání mozků nemám rád.

Jedinou pozitivní věcí na celé soutěži pak zůstává to, že do finále se zatím stále dostávají dívky s příjemnou vizáží. Aspoň to zůstalo při starém. Porota vybrala toho, koho vybrala a vítězce přeji z hlouby duše jen to nejlepší v jejím dalším životě. I když nebyla mojí největší favoritkou, její visuelní krása a jedinečnost se i přes drobné nedostatky nedala mezi finalistkami přehlédnou. Osobně jsem ji typoval na druhé místo.

Nic to však nemnění na mém kritickém hodnocení soutěže jako celku. Prostě a jednoduše, letošní Miss ČR mě zklamala. Solidní soutěž s dobrou tradicí pod taktovkou nového sponzora nabrala vítr, který by ji mohl odvát trochu z kurzu. Kde jsou ty časy, kdy soutěž Miss ČR byla hlavně o výběru té nejkrásnější dívky? Dnes bohužel jde především o bohatou reklamu na jednu bohatou firmu.

Novela zákona připouští podvody v elektronické dokumentaci

Rád bych upozornil na serii článků ohledně datových schránek na server LUPA.CZ . Musím přiznat, že se mně všechny moc líbili. I když byly pro mně některé trochu krkolomnější k přelouskání (možná to bylo způsobeno mým stavem – přeci jen vedro je vedro), poměrně dobře vám tyto články přiblíží, o co v nových datových schránkách jde.

Datové schránky je dobrý nápad. Na tom se shodne mnoho lidí. Ale jak už to v naší republice chodí není všechno zlato, co se třpytí. Na to reaguje i jeden z článků této série, který vyšel pod názvem „Datové schránky: bez razítka to nepůjde!“. Tento článek poukazuje na zásadní problém v datové komunikaci a to je (dle naší novely) skoro nepotřebné časové razítko.

Toto dosti odborné téma bych zde vůbec neuváděl, kdyby nedošlo k tomu, že tento článek vede i některé zahraniční zdroje k myšlence, že naše komunikace s institucemi bude opět jen podivnou fraškou moderních technologií.


Jinak řečeno: zase jsme si utrhli pěknou ostudu. Máte sice bezpečnou datovou komunikace, ale nelze ji bezpečně používat. Úsměv prosím!

Máme mizerné laboratoře nebo pacienty?

Následující článek na serveru idnes.cz mě trochu vyvedl z míry (a to bylo určitě v jeho plánu).

Mimo jiné se zde dočtete, že jen devětačtyřicet ze sta laboratoří splnilo kritéria auditu. Článek je tak trochu postaven jako by říkal, že jen 39% laboratoří je schopno vám udělat správný výsledek při zkoumání vaší nemoci. Nevím jak Vám, ale mně se to zdá opravdu hodně málo. Jakoby někdo skoro chtěl říct, že je větší pravděpodobnost toho, že to co vám najdou, mít nemůžete. Nicméně nic vám nebrání v tom obrátit se na další laboratoř. Skvělá rada že? Zejména pokud máte šanci jen jedna ku třicetidevíti, že trefíte na tu správnou.

I když Idnes.cz začíná některými svými články blížit k bulváru, v tomto ohledu bych se držel rčení „na každém šprochu, pravdy trochu“. Bohužel ani moje zkušenost mě nedovolí o práci našich lékařů, v poslední době, hovořit jen v superlativech. A s tvrzením, že jsou to jen lidi, běžte do háje. Mnoho z nich se tak nechová.

Znáte svoji banku?

Následující článek o ČSOB není už nejčerstvější (únor 2009), ale mě osobně vyrazil dech. O bezpečnosti na internetu se sice mluví, ale zatím z toho nebyl žádný velký poprask. Ani bezpečnost dokumentů našich bank není v médiích propírána každý den a tak se asi o tuto bezpečnost ani nikdo moc nezajímá.

PS: Pro pomaleji myslící spoluobčany přikládám informaci, že článek je ve Slovenském jazyce a proto při jeho čtení můžete narazit i na slova, která vám budou připadat jako cizí.

Nebezpečné hračky s Číny

Česká obchodní inspekce (ČOI) našla další čínské hračky, které mohou být nebezpečné. Tentokrát jde o magnetickou skládačku WITKA, č. v. 1268 S. Jde o skládačku z magnetických dílů, která se veze na oblibě švýcarského herního hitu GEOMAG. U skládačky WITKA však hrozí, že pokud si dítě vloží nějakou část do úst, zadusí se nebo může mít závažné zdravotní komplikace.

Myslím, že většinu z dnešních rodičů to nikterak nepřekvapí. Výrobky z Číny v mnoha případech nikterak neoslní svým dílenským zpracováním ani ochrannými prvky. U nás se prodávají hlavně díky své neuvěřitelně nízké ceně. Bohužel pokud chcete pořídit nějakou lepší hračku, ani vysoká cena není vždy zárukou, že na zadní straně nenaleznete nápis MADE IN CHINA.

A co s tím naděláme? Nic! Zkuste kupovat kvalitnější hračky a nepodléhejte náhlým cenovým akcím. Dejte na doporučení vašich známých. A navštivte sem tam občas nějakou tu výstavu hraček, kde si můžete hračky sami vyzkoušet. Věřte, že hračky na jedno použití našim dětem nesvědčí.

Zdroj : Nebezpečná skládačka pro děti