Proč hrají lidé hry na Facebooku?

S příchodem sociální sítě Facebookek se dostal do podvědomí mnohých lidí i další fenomén a to je hraní online webových her. Byly tu samozřejmě už i před tím. Jenže propojení online her právě se sociální sítí sebou přineslo nebývalý rozmach tohoto kladiva na čas i mozek.

Chci upozornit, že nejde jen o několik málo desítek šílenců, kteří si takto žhaví mozky. Troufnu si tvrdit, že v celosvětovém měřítku jde o milióny lidí, kteří skoro denně klikají na tucet nesmyslných tlačítek. Vždyť jen hra FarmVille na Facebooku uvádí víc jak 62 miliónu aktivních uživatelů měsíčně. Počet uživatelů samozřejmě neodpovídá skutečným lidem, ale i kdyby to byla jen třetina, je to ohromné číslo.

Proč tedy lidi hrají tyto hry?

1. Skvělí zabíječ času.
Tímto způsobem vlastně probíhá verbování do těchto her. Máte volnou chvilku? Nemáte do čeho píchnout? Tak prostě jednoduše kliknete na „hrát hru“. Než si odklikáte co máte, zabijete s tím od několika minut až po několik hodin denně.

2. Dostupnost
Nemusíte nic instalovat. Nemusíte nic kupovat. Většina věcí je zdarma. Stačí „jen“ aplikaci povolit přístup k vašim soukromím údajům a hle: Už v tom jedete! Navíc dostupnost skoro odkudkoli kde máte přístupný i internet.

3. Jednoduchost, odreagování a zábava
Hraní těchto online her je opravdu jednoduché a nenáročné. Kliknutím na kurník sklidíte vajíčka, krávu podojíte taky jedním klikem, splnění mise jak by smet. Některé ještě trochu může odradit anglicky mluvící obrazovka. To je ale jen ostych prvničky. Při další hře vás to už nezaskočí. Navíc u těchto her není potřeba nějak extra promýšlet co s tím. Vlastně není co pokazit. Takže jen klikáte a nic nemusíte složitě promýšlet. Alespoň ze začátku ne. K tomu přidejme nějakou tu zajímavou, líbivou a zábavnou grafiku a máme někdy i trochu zábavy.

4. Vývoj hry
Asi nejlepším tahákem těchto her je poměrně rychlí a jednoduchý vývoj na začátku hraní. To je opojný rohlík, který vás láká k dalšímu a dalšímu hraní. I když později dochází k ztížení vašeho postupu, je postup stále poměrně jednoduše dostupný.

5. Soutěžení s přáteli
Mít větší farmu než přátele. Mít víc virtuálních peněz. Pořídit si stejné vybavení virtuálního domu jako vaši přátelé a nebo dokonce mít lépe oblečeného upíra. To všechno může být pro jisté lidi dalším z hnacích motorů zuřivého klikání. Jednoduše řečeno jistý druh soutěživé závisti vede jistě mnoho myší ke svému kliku.

6. Noví přátelé
I když to zní podivě. Může jeden z důvodů hraní online her být i získávání nových přátel. Najít lidi, kteří se baví stejnou hrou, není nic těžkého. A pokud sháníte opravdu velkou hromadu přátel, je to jeden z nejrychlejších způsobu jak toho dosáhnout.

7. Závislost.
Po několika denním rychlém postupu jste celí žhaví na to jít opět sklízet vaši farmu. Ráno se budíte dřív, protože touhle dobou už mají být hotová vaše kuřata a večer nejdete spát dřív, než dokončíte ještě jednu misi. Nástup psychické závislosti je rychlý a hry k němu i nepřímo vedou svojí časovou opakovatelností. Osobně jsem se setkal i s člověkem, který nemůže večer do kina, protože musí večer sklidit svoji zahrádku.

Hlavní důvod?
Hlavním důvodem hraní her je samozřejmě lidská touha po tom dosáhnout nových možností a to pokud možno zábavnou formou. To je hlavním motorem všech lidí hrající tyto hry. Spolu s již zmiňovaným vývojem hry jde o jakýsi duševní dudlík, který lidi ukájí na rychlém postupu v tom, co dělají a v tom jak získávají nové (třebas jen virtuální) možnosti. To je to, co lidem v reálném životě leckdy chybí. Za vším tedy hledejme touhu člověka po nových možnostech.

Přesto, že jsem se snažil najít, co nejvíce důvodů proč lidé hrají online webové hry, je samozřejmě možné že jsem něco opomněl. Rád si tedy poslechnu jakékoli vaše připomínky k tomuto tématu. Diskutovat můžete samozřejmě všichni pod tímto textem. Ti stydlivější můžou psát i na můj email. Prosím, jen se držte tohoto tématu.

Všem co dočetli až sem, děkuji a přeji hodně štěstí ve vašich virtuálních životech.

Gambler by *Keid-89 on deviantART

Fenomén Facebook: Jak rychle získat 500 přátel

Někteří z mých "přátel" na Facebooku si nedávno povšimly skutečnosti, že moje virtuální maličkost překonala hranici 500 "přátel".

Tímto jim děkuji za zaslané kondolence, ale zároveň přidávám, že opravdu není k čemu blahopřát. Získat takové množství "přátel" není nic složitého. Stačí začít hrát několik všeobecně profláknutých Facebookových her, rozeslat několik stovek "Mystery" balíčku a rázem se z vás stává malá internetová celebrita (opravdu malinká).

Ale pozor! Získat si takto "přátele" je sice jednoduché, ale nesmíte propadnou (jako já) fenoménu hraní těchto online her. Na své vlastní kůži jsem pocítil, jak je to vysoce návykové. Navíc některé z nich vás oberou o celkem dost času. Hrajete-li jich víc najednou, připravte se klidně na dvě až tři hodiny denně klikání po všech čertech Facebookových.

Věřte, že tihle "přátelé", jsou tedy pořádně promarněný kus života. :-) .

Haiti, pohroma druhá - člověk

Ničivé zemětřesení, které nedávno zasáhlo na Haiti, je především jedna obrovská tragédi. Ale žádná tragédie není dostatečně velká, aby se mezi „lidmi“ nenašlo hned několik bestií, kteří se na tom umějí přiživit.

Jako první případ jsem zaznamenal zneužití Facebooku.
Na Facebooku totiž vznikla skupina která má ve svém názvu sdělení, že za každého jejího člena půjde deset korun na pomoc živlem poničenému Haiti. Jistě se dá pochopit, že tato skupina rychle získala více jak 130tisíc fanoušků. Ti co se přihlásili ale možná ani dnes nevědí, že pod touto skupinou se dnes hlásí k rasistickému textu pohrdající černošským obyvatelstvem.

Případ druhý - podvodné emaily.
Na soucitnost a zároveň naivitu internetových uživatelů mohou útočit i emailové správy. Emaily se rafinovaným způsobem domáhají „dobročinných darů“ (v anglickém originále charitable donations) pro místa zasažená přírodní katastrofou. Údajně jsou na internetu k vidění i emaily přímo od lidí z postižených oblastí, prosící o pomoc. A víte, kde peníze skončí? No kdybychom to věděli, jistě by se našli lidé, kteří by si rádi pro ty peníze došli.

Případ třetí – speciální zpravodajství
Chcete podrobná zpravodajství z místa neštěstí? Máte někoho konkrétního v dané oblasti a chcete o něm zjistit nějaké informace? Náš speciální server či služba Vám pomůže. Ale má to malý háček. Musíte si na svůj PC dobrovolně nainstalovat náš malware.

Jsem přesvědčen, že podobné věci by měli být stíhány a potírány. Lidé, kteří tímto způsobem projevují svůj hyenismus, by měli být minimálně pod stálým psychologickým dohledem. Možná už nestačí podobné existence označovat jen jako šakaly, hyeny, monstra, svině a případně jiná zvířata. Je nutno jim přiřadit mnohem výstižnější a viditelnější cejch.

PS: Pokud chcete pomáhat, prosím obracejte se na již zaběhlé instituce jako je:
http://www.clovekvtisni.cz/
http://www.adra.cz/adra/cz/
http://www.lekari-bez-hranic.cz/
http://www.acho.caritas.cz/

Fragile Haiti by ~Millowcase on deviantART

Zdroje:

[1] computerworld.cz

[2] ceskenoviny.cz, ceskenoviny.cz/zpravy

[3] zive.cz
[4] pooh.cz

Moji první "přátelé"

Už před nedávnem jsem se rozhodl Facebook trochu podrobit zkoušce. Co bych to byl za internetového nadšence kdybych nemněl Facebook účet. A co bych to byl za virtuálního šílence, kdybych tam nemněl hromadu virtuálních přátel, nebyl fandou hromady lidí, kapel, seriálů, programů a nebyl řádným členem hromady diskusních skupin. Ale teď zpátky do reálu. Začínám od píky a nemám v úmyslu na Facebooku strávit moje již mírně pokročilé mládí.

A jaké jsou tedy moje první virtuální kroky?
Vlastně žádné. Začal jsem čekat na první přátele. Musím přiznat, že ty opravdové přátele jsem hrdinně odmítal. Ptáte se proč? Protože to jsou mí opravdiví přátelé a nerad bych na ně nějak upozorňoval. Pravda některých se to tak trochu dotklo, ale ve všech případech to nakonec zpravila menší výměna názorů. A tak po nějaké menší době jsem se dočkal. Mám první dva "přátele". Výherci se stávají:

Maureen Njeri Wairimu
Kevoh Dorado

Evidentně nejsou z českých luhů a hájů, ale jsou první. To jim nikdo neupře. Moji první "přátelé". Také cítíte, jak to slovo "přátelé" dostává nový význam. Nikdy jsem je neviděl a dost možná ani nerozumím jejich řeči. Prostě prima "přátelé". Uvidíme, jak to bude pokračovat dál. Budu chvilku naivní a budu si myslet, že se třeba spletli a že chtěli kontaktovat někoho jiného s podobným nebo dokonce stejným jménem. Třeba se sami odhlásí. Čas ještě ukáže.

Proč jsem vlastně začal používat sociální sítě?
Abych řekl pravdu, většina sociálních sítí ve mně doposud evokovala obraz staré nemohoucí zvídavé sousedky. V mé povaze je cosi, co mně nutí chování té stařenky zkoumat, testovat a samozřejmě hledat nějakou tu její skrytou zajímavost. Mám jen mírné obavy z toho, co všechno budu muset dobrovolně té stařence vyklopit a jak hodně toho stařenka může vyklopit o mně ostatním. Nakonec možná i to se dá využít. Osobně totiž začínám vidět v sociálních sítích velký problém. Jde o hodně velkou díru do soukromí a hodně velký a přitom pro širokou veřejnost důvěryhodný nástroj na zprávu těchto citlivých dat. Jen málo lidí si ve skutečnosti je vědomo toho, jaké možnosti tyto moderní informační nástroje mají a kolik lidí jich může využívat ve svůj prospěch. Ale možná jsem jen zbytečně paranoidní. Možná?! Právě proto s Facebookem právě nyní začínám.

A jaký postoj k sociálním sítí máte vy? Zdá se vám to také celé nějaké podivné? Možná máte pravdu. Možná to všechno nakonec bude nějaký jeden velký, podivuhodný, virtuálně sociální experiment, kterého jsem se právě nyní stal součástí.

Čekám na vaše reakce pod článkem, emailem a nyní i na Facebooku. :-)

Bossové nemají rádi Facebook ani Twitter.

Podle následujících zdrojů (reuters , pctuning ) nemají přední představitelé Amerických firem přílišný zájem o sociální sítě. Ze 100 ředitelů měli jen dva svůj Twitter účet a pouze 29 jich mělo Facebook stránku. Bohužel ani jeden z nich neměl osobní blog.

O čem to svědčí?

Samozřejmě každý si to vysvětlí po svém. Někdo v tom bude cítit jistou odtrženost top-managementu od průměrných lidí. Někteří za tím uvidí skryté mezery ve funkcionalitě sociálních sítí.

Já osobně za tím vidím jistý nadhled a starost o svůj čas. Proč sedět u Twitteru/Facebooku, když mohou jít hrát golf. Proč trávit hodiny klikáním na fotografie svých virtuálních přátel, když můžete zajet za svými skutečnými přáteli ve svém novém Ferrari. A pokud chcete vidět něco zajímavého, není třeba zkoušet Google Maps, ale stačí se proletět svým novým tryskáčem. Vždyť budeme do pěti, doma v doupěti. Tenhle časově náročný červ prostě není pro lidi, co "znají" cenu svého času.

A my ostatní co nemáme Ferrari, tryskáč ani nehrajeme golf, můžeme jít klidně zkontrolovat svoje Facebooky.