Dovolte mi tuto parafrázi na slavnou hlášku z románu Osudy dobrého vojáka Švejka. Asi není nikdo, kdo by o tom ještě neslyšel. A přesto, že je to jen 24h od provedení precizní řeznické práce zabijáckého komanda na cizí půdě, informací je již tolik, že je možné o nich vesele spekulovat.
Já zde (a nyní) ovšem nechci rozebírat žádnou z možných konspiračních teorií. Nechci ani rozebírat nic, co by se přímo týkalo zásahu speciální jednotky kdesi v tramtárii. Sedím tu s otevřenou pusou a zírám na vystoupení "kohosi" v Bílém domě a nevěřím vlastním očím ani uším.
Co otázka to perla. Co odpověď to politický proslov o tom jak chceme ochránit naše lidi, naše hodnoty, postoj našeho prezidenta. Na přímou otázku,
žádná přímá odpověď. Proč tedy někdo dělá podobné briefingy, když na nich vlastně nemůže (nebo nechce) skoro nic říci?
Na druhou stranu z otázek novinářů je jasně vidět že když ona osoba řekne A okamžitě to pro novináře znamená B. A to i za předpokladu, že B je totální nesmysl.
Co naplat. Naše společnost se dostala do stádia, kdy omezení našeho vlastního jazyka nám plně zabraňuje podávat jakékoli ucelené informace či fakta tak, aby výsledný dojem nepodléhal milné představě o realitě.
Pomalu se bojím, že zítra až si v krámě řeknu o chleba, bude si prodavačka myslet, že ji chci přinejmenším sexuálně obtěžovat. . . . . Ještě že máme ty supermarkety.
