District 9

Tak jsem nakonec mněl to štěstí a tenhle film jsem shlédnul. Není to sice podle mě žádnej super trhák, ale potenciál dobrého filmu tam je.

Film je podán tak trochu jako dokument, který plynule přejde do akčního scifi. Jádro problému, který film sleduje má dle mého názoru dvě roviny. Jedna sledujete proměnu hlavní postavy Wikuse van de Merweho a snaží se ukázat hlavní podstatu lidství. Jinak řečeno z prostého úředníčka se v slzách, krvi a potu vydře hrdina s tím nejlepší co v něm je. A druhá rovina sleduje jakousi „hnilobu“ našeho lidského pokolení. Skoro bych to nazval jakýsi intergalaktický rasizmem, který máme jako lidstvo zakořeněno. Rozhodně hloubavý jedinci najdou po shlédnutí tohoto filmu spousty dalších morálních otázek na podobná témata.

Tenhle film mohl být lepší, ale taky mohl být horší. Nečekejte megalomanské scifi ve stylu StarWars, ale spíš scifi napodobeninu Záhady Blair Witch se spoustou super efektů. Filmu nakonec ukojí hlad milovníků akčních scén i hloubavé hlavy badatelů ve vodách morálního bahna. Nezbývá mně tedy než film vřele doporučit. Pověstnou pilulku scifi extáze však nečekejte.

Viděl jsem papeže Benediktem XVI

Když papež přistával v Čechách, byl jsem tak povznesen, že jsem se převalil z pravého boku na levý. Vidět papeže v televizi byl pro mne veliký zážitek a jeho proslov, na který jsem narazil hned na několika místech na internetu, mně přivedl do stavu jasného vidění souvislostí zcela mimořádných.

Věřící nechť mně odpustí tuto malou satirickou zprávičku. Je to tak trochu rozhořčenost nad tím, že kam přepnu, ta vidím zprávy o papeži. Podle mě je té pozornosti trochu víc než by mnělo být a to mně dost irituje. Mám takový pocit (když tak mně opravte), že když tu byl dalajláma, nemněl takovou mediální podporu jako papež. Chápu samozřejmě všechny důvod proč tomu tak je. To ovšem neznamenám, že s tím musím souhlasit. Ještě že je to jen tři dny.

Osobně nemám nic proti křesťanům. Bohužel jako dítko v komunismu vychované, nemám ke křesťanství příliš pozitivní vztah. V mysli se mně vždy vynoří zvěrstva, která byla pod rouškou křesťanství v minulosti páchána. Na druhou stranu je spousta myšlenek moderního křesťanství, se kterými se nedá nic víc než souhlasit.

Zdravých Čechů je menšina

Také se vám zdá, že vaše zdraví jde s věkem kamsi do záchodové mísy? Máte pocit, že když se ráno vzbudíte a nic vás nebude bolet, můžete být třeba i mrtví? Nelámal bych si nad tím hlavu. Podle následujícího článku ze serveru iDnes, patříte mezi tu větší část naší populace, která není zcela zdráva. Podle článku na tomto serveru totiž „některou z vážných chronických chorob trpí u nás 72 procent lidí“. To už je slušný problém, co říkáte!?

Tyhle hrůzné (nikoli nečekané) informace o stavu naší populace pocházejí ze statistiky vytvořené Ústavem zdravotnických informací a statistiky. Začínám mít poslední dobou tyhle různé statistické úřady čím dál tím víc rád. Pokud tedy nemáte do čeho píchnout, zkuste si nějaké jejich statistiky najít. Jsou tam celkem zajímavá data. Zjistíte v nich například, že v roce 2008 byly v ČR jen dvě dětské lázeňské léčebny a jen tři dětské psychiatrické léčebny. Na děti tu v tomhle směru prostě hledíme zvysoka. Ve statistice jsem také našel, že o naše zdraví se celkem stará 27 769 zdravotnických zařízení s celkovým předpokládaným počte 44 381 lékařů. To není zrovna málo.

Svým názorem, že většina našich lékařů teoretiků se dá srovnávat s mastičkáři ve středověku, se nikterak netajím. Málo který lékař vám totiž bude léčit příčiny vaší nemoci, ale většina dokáže odstraňovat následky. Skoro jako přikládání pijavic, co říkáte? Možná až to bude naopak, bude na tom naše populace lépe i v podobných statistikách.

Daybreakers

Když dochází hlavní surovina obživy, schyluje se v populaci ke katastrofě. Když dojde obživa upírům, schyluje se ke dvojité katastrofě.

Fenomén upírských filmů je stále při síle. Fantastické schopnosti upírů, hromada triků, hrdinské činy ubohých lidí a posedlost krví. To všechno stále do kin láká nespočet fanoušků. Necháme se nalákat i Vy na následující kousek s názvem Daybreakers? Připravte se ale, že do kin se dostane až příští rok.

Strach z létání

Máte strach z létání? Podle mě nejde o strach z létání, ale o přirozenou lidskou reakce na to že sedáte na vystřelovací dělovou kouli s malou možností řízení, kde je statisticky dokázáno, že je to bezpečnější než si sednout do něčeho co má čtyři kola a v kufru sud tekutého střelného prachu (automobil).

A představte si, že tak jako se dělají crash testy na auta, občas se zkoušejí i crash testy na letadla. Následující dvě videa, tedy rozhodně lidem co mají strach z létání, NEdoporučuji! Ostatní si mohou v klidu pátečního poobědového dýchánku (pro pracující terminus technicus - malá sobota) vychutnat dvě neuvěřitelná videa.

AVATAR

Od hry k filmu a od filmu ke hře je v poslední době čím dál blíž. Osobně mně to bohužel spíš přijde, že z plátna do gamesy je to většinou použitelnější než opačným směrem. Asi je to tím že hráči dokáží odpustit mnohem víc prohřešků než filmový kritici. Ale zpátky k filmovému plátnu.

Pro fanoušky scifi se chystá velkolepá podívaná v podobě filmu Jamese Camerona AVATAR. Nebo spíš bych mněl říci gamesa na plátně? Uvidíme, jak se to vyklube.

Dobré rady na hrobově klidné stáří

Ještě jednou bych se rád vrátil k prognózám našeho stáří. Nebudeme si nic nalhávat a s chutí si přiznáme, že makat budeme až do smrti a penze se dočkají jen ti nejšťastnější. Vlastně slovo penze bude znamenat odevzdání všeho, co máte na splacení státního dluhu včetně vašich orgánů.

Ale nepropadejte panice. V dnešní době se vždycky najde někdo, kdo usiluje o váš život. Například řidičů „sebevražedných zabijáků“ jsem minulý týden potkal aspoň pět. A kdybyste mněli v tomhle náhodou štěstí, stačí dodržovat nějakou z následujících dalších devíti rad a vaše šance na „hrobově klidné“ stáří se rázem zvednou.

Mimochodem kdyby někdo nevěděl, jak se pozná řidič „sebevražedný zabiják“, dám mu malou nápovědu. Jedete klidně za kamionem svých 90km/h v dlouhé pravotočivé zatáčce, vlevo plná čára a za ní vás předjíždí borec v autě s černými tónovanými skly nebo aspoň v černých brýlích.

Jedni šetří, druzí rozdávají, aneb není ten Jánošík dneska nějakej divnej?

Pohled na současnou vládní krizi, sestavování rozpočtu, volby, tahanice okolo ústavních zákonů a další výměšky naší politické scény mně poslední dobou skoro vždy přivádějí do mírně depresivního vnímání reality. Kam se člověk podívá, tam vidí samé nakročení, ale žádný posun vpřed. Co k tomu dodat. Pokud jste ještě úplně nerezignovali, mohu doporučit následující starší článek. Místy se mně zdál až tak pravdivý, že mně z toho bylo smutno (v tom lepším případě).

Osobně mně asi nejvíc vytočila správa, že Janota po téměř nadlidských škrtech ušetřil něco přes 70 miliard korun, zatímco vládní strany „hodili“ ubohému ČEZu stejnou sumu zpátky do boudičky. No co! Vždyť jsou to jen peníze! Blbej volič to rád zaplatí.

Energie ze slunce pořád dost a v Čechách dokonce příliš

Z počátku jsem moc nechápal, proč by rozvoj slunečních elektráren mněl vyvolávat nějaké negativní ohlasy. Pokud přimhouříte oči a na několik sekund podlehnete zelené demagogii, je přeci víc než jasné, že fotovoltaický článek je ona vysněná zelená meta získávání energie. A přeci se objevují první podivná tvrzení, že ono to s těmi slunečními elektrárnami není zas až tak růžová (zeleně-růžová) věc. Ti pozornější se už určitě dočetli, jak je to se zelenavostí fotovoltaických technologií. Při dalším zamyšlení vás určitě napadne, že imbecilní projekt jakékoli elektrárny (tedy i sluneční) dokáže také pěkně zkazit dobrou náladu nejednomu občanovi naší zemně. V článku „Slunečních elektráren je moc …“ jsem objevil ještě další pohled na tuhle problematiku. Pohled přes naše peněženky. Místy velmi zajímavé počtení.

Osobně jsem zastáncem názoru, že podporovat rozvoj obnovitelných zdrojů je dobrým trendem současnost. Snad i dobrým odkaze pro další generace. Takže za to si ten pětník na kilowat-hodině připlatím. Hlavně když ty prachy neskončí v kapsách managerů energetických společností.

Diablo 3 - Jak to půjde s wizardem - video

Už dlouho jsem si n nic pořádně nezapařil. I když toho k pařbě bylo v poslední době celkem dost, nějak jsem na to nemněl čas. Však to znáte …. práce, rodina, známí, práce, rodina, práce, známí, práce … atd. Přesto se ale tak nějak v duchu uklidňuju, že jednou to zase přijít musí. Tak co třeba další připravovaná předělávka klasiky!? Co třeba Diablo3 a rovnou za kouzelníka. A že to bude pořádná řežba, ukazuje i tohle video:

Úsměvná historie

Už si nepamatuji, kde jsem to slyšel, ale prý historie vyprávěná s vtipem a úsměvem se lépe pamatuje. Následující dvě videa sice z pohledu doby nepatří ještě do učebnic dějepisu, ale z pohledu počítačů rozhodně patří do dávné minulosti. Skoro bych řekl tak někam kolem prvohor.

V prvním videu si vychutnejte současnou jedničku firmy Microsoft. Steve Ballmer v reklamě na Windows 1.0 je prostě jedinečný. Navíc je to pořád tentýž Steve Ballmer, kterého můžete dnes potkat na některých předváděčkách firmy Microsoft.

Na druhém videu jsou zase zaznamenány počátky superpočítačů v našich končinách. Bože, to byla krása. Dobře se bavte.

Geneticky necitlivá zvířata

Zajímavým tématem se zabývá článek na serveru aktuálně.cz. pod názvem "Máme jíst genově upravená zvířata, která necítí bolest?"

Součástí tohoto článku je i menší anketa. Asi nikoho nepřekvapí, že většina čtenářů (včetně mně) se přiklání k názoru, že minimálně v tomto ohledu genetické manipulace nic nevyřeší. Zajímavá je rovněž i diskuze pod článkem. Sice místy sklouzla do nadpřirozených vědních oborů, ale je vidět, že toto téma sebou stále nese spousty otázek.

Osobně stále z nějakého důvodu nejsem rozhodnut, zda jsou genetické modifikace správné nebo ne. V některých otázkách bych byl pro, jinde zase zásadně proti. Dá se předpokládat, že v některých odvětvích se tomu prostě neubráníme. Ale je třeba každý případ posuzovat zvlášť a obzvláštně obezřetně. Významnou roli zde hraje nejen potenciální dopad na fyzickou část nás a našeho okolí, ale i morální dopady těchto modifikací na naši společnost. A v tomhle ohledu je člověk ve většině případů až příliš krátkozraký.

Menší přestávka aneb začněte trénovat myšlení

Trocha nemoci, trocha oddychu a hned je z toho měsíční díra na blogu i v běžném životě. Nemusím se sice nikomu omlouvat, ale přeci jen sem k tom chtěl něco napsat. Pokud doma ležíte a nemůžete dělat nic, tak přemýšlíte. A pokud člověk přemýšlí nad sebou, může s toho pěkně bolet hlava.

V době kdy mně nebylo nejlépe, přišel s „dobrou“ radou jeden z mých přátel.

Zpomal a začni něco dělat pro sebe.

Normálně bych ho s takovou radou vyhodil. V době kdy doba je rychlejší než průjem a čas pro sebe nemá nikdo koho znám, je tohle rada za milión. Moje odpověď byla trochu drsnějšího rázu a hlavně mnohem víc imbecilní.

Až budeme prdět do hlíny, budeme mít času pro sebe hromadu a spěchat už taky nikam nebudeme.

Je mně jasné co chtěl říct a kam svou radou mířil. Ale dá se vůbec v dnešní hektické době zpomalovat? V době kdy každou vteřinu se něco stane. V době kdy terabajty informací proudí tisíckrát za sekundu do všech koutů naše prodrátovaného světa. V době kdy je jednoduší se zeptat googlu než si trápit svůj mozek vzpomínáním.

Dá se vyšetřit čas pro sebe? V době kdy čas sou peníze a peníze považujeme za měření úspěchu. V době kdy klademe důraz na individualitu a osobnost a přesto se lidský život dá prodat za několik tisícovek. V době kdy máme svobodu, ale někteří jsou díky penězům svobodnější než ostatní.

Dá se vůbec nějak zpomalit a dělat něco pro sebe?

Ano dá! Ale musíme se nejdřív učit jak to udělat. Každé zvlášť a pěkně pomalu. A připravte se na to, že to není zas až taková velká zábava. A bohužel i tady platí „něco za něco“. Ono jen tak přemýšlet je zatraceně těžká věc. Někteří to nedovedou ani víc jak několik vteřin.

A tak jsem začal.

Pokud se vám zdál tento text nesrozumitelný nebo bez pointy, nebojte se! Příští články se zase vrátím k normálu standardního myšlení člověka ze současnosti. Nebo spíš člověka z minulosti? Nevím! Uvidím až podle toho, jak to bude pokračovat.

PS: Tímto textem jsem chtěl také vyjádřit díky jednomu ze svých přátel.

Velký bratr ČEZ

Máte pocit, že velkých bratrů u nás začínáme mít hodně? Další možnou dohlížitelskou firmou by se v budoucnu mohl stát i náš „oblíbený“ výrobce energie společnost ČEZ. Ano oblast energetiky stále ještě skrývá mnoho informací, které by se dali zpeněžit. A co takhle mnohem důmyslnější ovládání přísunu energie ke spotřebiteli. I to se dočtete v článku "Jiné elektroměry začnou nový věk energetiky" na serveru aktuálně.cz.

Po přečtení článku jsem si ale v duchu musel přiznat, že my jako spotřebitelé elektrické energie většinou nemáme mnoho informací o tom, kdy a kolik toho odebíráme a tím pádem ani za co přesně platíme. Pokud by podobné nástroje pro kontrolu spotřeby zůstaly výhradně v rukou uživatelů, mohlo by to mít pozitivní dopad na naše chování. Jednoduše řečeno, pokud chcete šetřit, můžete!

Ovšem nevidím důvod, proč by můj dodavatel mněl jakkoli ovlivňovat to kdy a kolik energie budu spotřebovávat. Osobně považuji za jistý druh diskriminace i zlevněný noční proud. Ono při opačném pohledu na věc jde vlastně o zdražený denní proud!?

Je jasné, že koncepce inteligentní energetické sítě se bude dál rozvíjet a v této oblasti se máme ještě na co těšit. Jen doufejme, že bude mít přínos i pro uživatele.