Už mě to rozčiluje poslouchat jak v našem případě (v případě Čechů) je strach z uprchlíků a zejména strach z muslimských uprchlíků, hlavně strach z něčeho nového.
Musím naše média a naše „hlavy pomazané“ upozornit, že v tomto případě nejde o strach z něčeho nového, něčeho neznámého. Jde o strach z mediálního obraz dnešního muslima. Většina Čechů věří, jak z televize tak z filmu, že většina muslimů jsou fanatičtí radikálové, kteří nenávidí evropany, běžně nosí na těle vestu s tunou výbušnin a své dámy nutí sadisticky nosit černé pytle a motat si hlavu do hábitu.
Tohle je sice nesmysl, ale když to říkají v televizi, musí na tom být něco pravdy.
Takže ještě jednou. Češi se nebojí něčeho nového. Češi se nebojí uprchlíků. Češi se bojí terorizmu tak jak nám ho servírují naše média v podání muslimských radikálů.
Osobně si myslím, že uprchlíkům je třeba pomoci. Čím dál méně si ale dokážu představit, jak jim pomůžeme právě my, jak jim dokáže pomoci naše xenofobní společnost.
Zobrazují se příspěvky se štítkemPsychologie. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemPsychologie. Zobrazit všechny příspěvky
pondělí 20. července 2015
neděle 4. září 2011
Rasistická média
Dnes jsem se hned dvakrát dočetl, že město Varnsdorf je novou přední linií v boji proti nepřizpůsobivým. Kdybych na to měl (gule), žaloval bych většinu současných médií za jejich rasisticky motivovanou kampaň.
Rasizmus prostě táhne.
Chápu media že chtějí mí prodej a proto píší sugestivní články. Nicméně by si měli uvědomit, že ne všechno je rasizmus. Ve Varnsdorfu nejde o boj proti cikánům nebo romům. Nejde o rasově motivovaný hon na příslušníky jiné rasy. Jde o boj proti gangům násilníků, zlodějů a výtržníků. Jde o boj proti kriminalitě. To, že tyto gangy, jsou složeny převážně z nově příchozí populace, která má jinou barvou v obličeji, v tomto případě nehraje žádnou roli.
Přestaňte používat slovo nepřizpůsobivý.
Media tímto slovem skoro až chorobně omlouvají nezákonné jednání lidí s jinou barvou pleti. Není tohle přesný obraz rasizmu ze strany médií. Navíc je to neúcta k lidem, kteří zákony dodržují. Lidé kteří kradou jsou zloději. Lidé kteří vyvolávají potyčky jsou násilníci či výtržníci. Nazývejme věci prostě správnými jmény a to bez vazby na barvu pleti.
Chůdák Róm
Vzhledem k tomu že naši cikáni a romové jsou menšina, jsou v médiích zobrazováni jako ti slabí a bezbranní. Média se nám, tímto způsobem, snaží vymýt mozek už pěkně dlouho. Příkladem uvedu obrázek z dnešního článku serveru lidovky.cz.
Romové - zobrazeni jako slabá žena a dítě.
Čech – zobrazen jako silný a statný utiskovatel pod dozorem ozbrojeného dozorce.
Není tohle snad náhodou další důkaz rasové diskriminace ze strany médií. Jen málo těch, kteří se setkali s šikanou, vydíráním či násilnými činy ze strany této etnické skupiny, vám bude tvrdit, že by tito lidé byli slabší než průměrný obyvatel této republiky.
Nic naplat. Media by zasloužili za svoje rasisticky burcující řeči dostat pár ran holí na záda. Už si prosím uvědomte, že v naší společnosti nejsou problémem cikáni, číňani, vietnamci, mongolci, rusíni, ukrajinci či romové. V naší společnosti jsou problémem zloději, výtržníci, vandalové, vyděrači a násilníci. Je jedno jakou mají barvu pleti a zda vyrostli ze sociálních dávek nebo z peněz vydělaných rodiči. Prosím tuto společnost a média, aby z toho přestala dělat problém s etnicko-rasistickým podtextem.
Rasizmus prostě táhne.
Chápu media že chtějí mí prodej a proto píší sugestivní články. Nicméně by si měli uvědomit, že ne všechno je rasizmus. Ve Varnsdorfu nejde o boj proti cikánům nebo romům. Nejde o rasově motivovaný hon na příslušníky jiné rasy. Jde o boj proti gangům násilníků, zlodějů a výtržníků. Jde o boj proti kriminalitě. To, že tyto gangy, jsou složeny převážně z nově příchozí populace, která má jinou barvou v obličeji, v tomto případě nehraje žádnou roli.
Přestaňte používat slovo nepřizpůsobivý.
Media tímto slovem skoro až chorobně omlouvají nezákonné jednání lidí s jinou barvou pleti. Není tohle přesný obraz rasizmu ze strany médií. Navíc je to neúcta k lidem, kteří zákony dodržují. Lidé kteří kradou jsou zloději. Lidé kteří vyvolávají potyčky jsou násilníci či výtržníci. Nazývejme věci prostě správnými jmény a to bez vazby na barvu pleti.
Chůdák Róm
Vzhledem k tomu že naši cikáni a romové jsou menšina, jsou v médiích zobrazováni jako ti slabí a bezbranní. Média se nám, tímto způsobem, snaží vymýt mozek už pěkně dlouho. Příkladem uvedu obrázek z dnešního článku serveru lidovky.cz.
Romové - zobrazeni jako slabá žena a dítě.
Čech – zobrazen jako silný a statný utiskovatel pod dozorem ozbrojeného dozorce.
Není tohle snad náhodou další důkaz rasové diskriminace ze strany médií. Jen málo těch, kteří se setkali s šikanou, vydíráním či násilnými činy ze strany této etnické skupiny, vám bude tvrdit, že by tito lidé byli slabší než průměrný obyvatel této republiky.
Nic naplat. Media by zasloužili za svoje rasisticky burcující řeči dostat pár ran holí na záda. Už si prosím uvědomte, že v naší společnosti nejsou problémem cikáni, číňani, vietnamci, mongolci, rusíni, ukrajinci či romové. V naší společnosti jsou problémem zloději, výtržníci, vandalové, vyděrači a násilníci. Je jedno jakou mají barvu pleti a zda vyrostli ze sociálních dávek nebo z peněz vydělaných rodiči. Prosím tuto společnost a média, aby z toho přestala dělat problém s etnicko-rasistickým podtextem.
úterý 16. srpna 2011
Zrcadla z Londýna
Nedávné nepokoje v Londýně odrážejí podivné chápání dnešního světa části mladé generace. Šílenství v ulicích, rabování a neuvěřitelná prohlášení některých „demonstrantů“, že takto si představují svobodu, bylo pro mě děsivý probuzením ze světa zkoumání ideologií o blížící se lepší budoucnosti.
Představa, že zatčených bude tolik, že by se ani polovina nevešla do všeobecné známého Bohnického ústavu pro choromyslné, ve mně vyvolávají hned několik dalších otázek.
Je na čase si přiznat, že naše společnost nemíří vpřed, ale začíná se propadat do hlubin násilnického a rasistického chování. Chaos vítězí a my se možná probudíme až příliš pozdě.
Představa, že zatčených bude tolik, že by se ani polovina nevešla do všeobecné známého Bohnického ústavu pro choromyslné, ve mně vyvolávají hned několik dalších otázek.
- Co bude s takovým počtem výtržníků dál?
- Dočkají se někdy obchody zpětné kompenzace škod?
- Dokáže naše policie čelit podobnému násilí například v Praze?
- Jsou mladí opravdu tak degenerovaní, že považují ničení a rabování za svobodu?
Je na čase si přiznat, že naše společnost nemíří vpřed, ale začíná se propadat do hlubin násilnického a rasistického chování. Chaos vítězí a my se možná probudíme až příliš pozdě.
pondělí 2. května 2011
Tak nám zabili Usamu bin Ládina paní Milerová
Dovolte mi tuto parafrázi na slavnou hlášku z románu Osudy dobrého vojáka Švejka. Asi není nikdo, kdo by o tom ještě neslyšel. A přesto, že je to jen 24h od provedení precizní řeznické práce zabijáckého komanda na cizí půdě, informací je již tolik, že je možné o nich vesele spekulovat.
Já zde (a nyní) ovšem nechci rozebírat žádnou z možných konspiračních teorií. Nechci ani rozebírat nic, co by se přímo týkalo zásahu speciální jednotky kdesi v tramtárii. Sedím tu s otevřenou pusou a zírám na vystoupení "kohosi" v Bílém domě a nevěřím vlastním očím ani uším.
Co otázka to perla. Co odpověď to politický proslov o tom jak chceme ochránit naše lidi, naše hodnoty, postoj našeho prezidenta. Na přímou otázku, žádná přímá odpověď. Proč tedy někdo dělá podobné briefingy, když na nich vlastně nemůže (nebo nechce) skoro nic říci?
Na druhou stranu z otázek novinářů je jasně vidět že když ona osoba řekne A okamžitě to pro novináře znamená B. A to i za předpokladu, že B je totální nesmysl.
Co naplat. Naše společnost se dostala do stádia, kdy omezení našeho vlastního jazyka nám plně zabraňuje podávat jakékoli ucelené informace či fakta tak, aby výsledný dojem nepodléhal milné představě o realitě.
Pomalu se bojím, že zítra až si v krámě řeknu o chleba, bude si prodavačka myslet, že ji chci přinejmenším sexuálně obtěžovat. . . . . Ještě že máme ty supermarkety.
Já zde (a nyní) ovšem nechci rozebírat žádnou z možných konspiračních teorií. Nechci ani rozebírat nic, co by se přímo týkalo zásahu speciální jednotky kdesi v tramtárii. Sedím tu s otevřenou pusou a zírám na vystoupení "kohosi" v Bílém domě a nevěřím vlastním očím ani uším.
Co otázka to perla. Co odpověď to politický proslov o tom jak chceme ochránit naše lidi, naše hodnoty, postoj našeho prezidenta. Na přímou otázku, žádná přímá odpověď. Proč tedy někdo dělá podobné briefingy, když na nich vlastně nemůže (nebo nechce) skoro nic říci?
Na druhou stranu z otázek novinářů je jasně vidět že když ona osoba řekne A okamžitě to pro novináře znamená B. A to i za předpokladu, že B je totální nesmysl.
Co naplat. Naše společnost se dostala do stádia, kdy omezení našeho vlastního jazyka nám plně zabraňuje podávat jakékoli ucelené informace či fakta tak, aby výsledný dojem nepodléhal milné představě o realitě.
Pomalu se bojím, že zítra až si v krámě řeknu o chleba, bude si prodavačka myslet, že ji chci přinejmenším sexuálně obtěžovat. . . . . Ještě že máme ty supermarkety.
středa 11. srpna 2010
Krásní lidé
Nevěděl jsem, že existuje Sdružení pro krásné lidi. A už vůbec jsem netušil, že jde o jistý druh VIP klubu. A představte si, že tihle super krásní a super dokonalí lidí otevírají svoji sperma banku. Už vidím ty zástupy maminek, kteří si běží vyzvednout sperma svého nad-samce.
Ale pozor! Až jich bude víc, až všichni budou krásní, možná už bude pro nás „normální“ pozdě. Čichám za tím nějakou levotu a jistý druh nebezpečí. Že by budoucí čistá krásná rasa?
Ale pozor! Až jich bude víc, až všichni budou krásní, možná už bude pro nás „normální“ pozdě. Čichám za tím nějakou levotu a jistý druh nebezpečí. Že by budoucí čistá krásná rasa?
Reakce na článek: ona.idnes.cz
čtvrtek 18. března 2010
Honíte staré zajíce?
Opět jsem se dostal do stavu, že několik dní jsem se naplno věnoval jen své práci. Internet, televize a jiná media tedy pro mě na několik dní přestala existovat. ANO! Dá se bez toho žít. Jenže když tenhle pracovní maratón skončí, je třeba se vrátit ke svému „vegetativnímu módu“. Následný návrat do běžné reality tak ve mně téměř vždy vyvolá následující morální dilema.
Co dělat s těmi desítky zpráv které jste nestihly přečíst? Neuteče vám něco, když to prostě hodíte za hlavu? Je vhodné reagovat na články vydané někdy před cca 14 dni? Mám dotahovat rozepsané články, když už ono téma není aktuální?
Původně se snažil všechno dohnat. Poctivě jsem procházel staré články. Poctivě jsem dotahoval rozdělané články. Poctivě jsem reagoval v diskuzích na cizích serverech. Pozitivní efekt tohoto všeho byl v jakémsi vnitřním uspokojení. Pocitu, že jsem všechno dohnal. Jenže vydaná energie na dohnání například 14ti denního výpadku je opravdu obrovská.
Stárnu a tak se snažím více se svojí energií šetřit. Pokouším se tedy o nový přístup k danému problému. Snažím se přijmout fakt že „Pokud mě něco uteklo, už to asi nedoženu“. Nebo spíš že „Není třeba utíkat za všemi těmi zajíci“. Jde to ale ztuha.
Co dělat s těmi desítky zpráv které jste nestihly přečíst? Neuteče vám něco, když to prostě hodíte za hlavu? Je vhodné reagovat na články vydané někdy před cca 14 dni? Mám dotahovat rozepsané články, když už ono téma není aktuální?
Původně se snažil všechno dohnat. Poctivě jsem procházel staré články. Poctivě jsem dotahoval rozdělané články. Poctivě jsem reagoval v diskuzích na cizích serverech. Pozitivní efekt tohoto všeho byl v jakémsi vnitřním uspokojení. Pocitu, že jsem všechno dohnal. Jenže vydaná energie na dohnání například 14ti denního výpadku je opravdu obrovská.
Stárnu a tak se snažím více se svojí energií šetřit. Pokouším se tedy o nový přístup k danému problému. Snažím se přijmout fakt že „Pokud mě něco uteklo, už to asi nedoženu“. Nebo spíš že „Není třeba utíkat za všemi těmi zajíci“. Jde to ale ztuha.
A jak jste na tom vy?
pátek 11. září 2009
Menší přestávka aneb začněte trénovat myšlení
Trocha nemoci, trocha oddychu a hned je z toho měsíční díra na blogu i v běžném životě. Nemusím se sice nikomu omlouvat, ale přeci jen sem k tom chtěl něco napsat. Pokud doma ležíte a nemůžete dělat nic, tak přemýšlíte. A pokud člověk přemýšlí nad sebou, může s toho pěkně bolet hlava.
V době kdy mně nebylo nejlépe, přišel s „dobrou“ radou jeden z mých přátel.
Normálně bych ho s takovou radou vyhodil. V době kdy doba je rychlejší než průjem a čas pro sebe nemá nikdo koho znám, je tohle rada za milión. Moje odpověď byla trochu drsnějšího rázu a hlavně mnohem víc imbecilní.
Je mně jasné co chtěl říct a kam svou radou mířil. Ale dá se vůbec v dnešní hektické době zpomalovat? V době kdy každou vteřinu se něco stane. V době kdy terabajty informací proudí tisíckrát za sekundu do všech koutů naše prodrátovaného světa. V době kdy je jednoduší se zeptat googlu než si trápit svůj mozek vzpomínáním.
Dá se vyšetřit čas pro sebe? V době kdy čas sou peníze a peníze považujeme za měření úspěchu. V době kdy klademe důraz na individualitu a osobnost a přesto se lidský život dá prodat za několik tisícovek. V době kdy máme svobodu, ale někteří jsou díky penězům svobodnější než ostatní.
Ano dá! Ale musíme se nejdřív učit jak to udělat. Každé zvlášť a pěkně pomalu. A připravte se na to, že to není zas až taková velká zábava. A bohužel i tady platí „něco za něco“. Ono jen tak přemýšlet je zatraceně těžká věc. Někteří to nedovedou ani víc jak několik vteřin.
Pokud se vám zdál tento text nesrozumitelný nebo bez pointy, nebojte se! Příští články se zase vrátím k normálu standardního myšlení člověka ze současnosti. Nebo spíš člověka z minulosti? Nevím! Uvidím až podle toho, jak to bude pokračovat.
PS: Tímto textem jsem chtěl také vyjádřit díky jednomu ze svých přátel.
V době kdy mně nebylo nejlépe, přišel s „dobrou“ radou jeden z mých přátel.
Zpomal a začni něco dělat pro sebe.
Normálně bych ho s takovou radou vyhodil. V době kdy doba je rychlejší než průjem a čas pro sebe nemá nikdo koho znám, je tohle rada za milión. Moje odpověď byla trochu drsnějšího rázu a hlavně mnohem víc imbecilní.
Až budeme prdět do hlíny, budeme mít času pro sebe hromadu a spěchat už taky nikam nebudeme.
Je mně jasné co chtěl říct a kam svou radou mířil. Ale dá se vůbec v dnešní hektické době zpomalovat? V době kdy každou vteřinu se něco stane. V době kdy terabajty informací proudí tisíckrát za sekundu do všech koutů naše prodrátovaného světa. V době kdy je jednoduší se zeptat googlu než si trápit svůj mozek vzpomínáním.
Dá se vyšetřit čas pro sebe? V době kdy čas sou peníze a peníze považujeme za měření úspěchu. V době kdy klademe důraz na individualitu a osobnost a přesto se lidský život dá prodat za několik tisícovek. V době kdy máme svobodu, ale někteří jsou díky penězům svobodnější než ostatní.
Dá se vůbec nějak zpomalit a dělat něco pro sebe?
Ano dá! Ale musíme se nejdřív učit jak to udělat. Každé zvlášť a pěkně pomalu. A připravte se na to, že to není zas až taková velká zábava. A bohužel i tady platí „něco za něco“. Ono jen tak přemýšlet je zatraceně těžká věc. Někteří to nedovedou ani víc jak několik vteřin.
A tak jsem začal.
Pokud se vám zdál tento text nesrozumitelný nebo bez pointy, nebojte se! Příští články se zase vrátím k normálu standardního myšlení člověka ze současnosti. Nebo spíš člověka z minulosti? Nevím! Uvidím až podle toho, jak to bude pokračovat.
PS: Tímto textem jsem chtěl také vyjádřit díky jednomu ze svých přátel.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
