neděle 27. června 2010

Fenomén Facebook: Jak rychle získat 500 přátel

Někteří z mých "přátel" na Facebooku si nedávno povšimly skutečnosti, že moje virtuální maličkost překonala hranici 500 "přátel".

Tímto jim děkuji za zaslané kondolence, ale zároveň přidávám, že opravdu není k čemu blahopřát. Získat takové množství "přátel" není nic složitého. Stačí začít hrát několik všeobecně profláknutých Facebookových her, rozeslat několik stovek "Mystery" balíčku a rázem se z vás stává malá internetová celebrita (opravdu malinká).

Ale pozor! Získat si takto "přátele" je sice jednoduché, ale nesmíte propadnou (jako já) fenoménu hraní těchto online her. Na své vlastní kůži jsem pocítil, jak je to vysoce návykové. Navíc některé z nich vás oberou o celkem dost času. Hrajete-li jich víc najednou, připravte se klidně na dvě až tři hodiny denně klikání po všech čertech Facebookových.

Věřte, že tihle "přátelé", jsou tedy pořádně promarněný kus života. :-) .

sobota 26. června 2010

Jeden blbej klik

Tak tady je ten můj jeden blbej klik. Jeden klik naděje. Udělal jsem to. Uděláš to i ty?

Změna je život

Na mém blogu jsem opět provedl změnu designu. Nový "návrhář" od bloggeru se celkem povedl a tak jsem sáhnul po jednodušší a hlavně originální šabloně. Doufám, že se tím odstraní některé neduhy původně použitých volně dostupných šablon.

Zároveň s tím jsem lehce pozměnil i moto svého blogu.

Internetový nadšenec, počítačoví štoural a občan České republiky.

Dovolil jsem si tedy přidat slova "občan České republiky". Ne že bych na to byl tak pyšný, ale demonstruji tím především fakt, že se zde stále více textů točí okolo politiky a situace u nás v Čechách. A tak to pravděpodobně i nadále zůstane.

Hodně štěstí v přicházející okurkové sezóně 2010.

Pivní glosa: Po volbách

Včerejší pivní dýchánek s přáteli se točil i o kolo povolební situace na našich lukách a hájích.
Osobně jsem komentoval zájem mých kolegů slovy:

Všichni jsme očekávali, že po volbách se dostaví jisté ochlazení. Ale že bude takhle studené léto, jsem opravdu nečekal!
Děkuji.

středa 2. června 2010

Volby 2010 – Billboardy

Agresivní politická reklama, která nás zasypala zejména z billboardů, byla místy už opravdu k nevydržení. Prázdná a tupá hesla, plivání do tváří soupeře, párečky, pivečko, bujaré melodie šedesátých let na náměstích. Političtí recykláti, dinosauři, defenestrace plus jiná nakopávací sdružení a dokonce i vulgární výrazy nejtvrdšího ražení. To všechno se na nás z těch velkých tabulí sypalo několik dlouhých měsíců. Věřte, že obličeje některých pánů z politiky bych raději už neviděl.

Nemůžeme se proto divit, že u několika jedinců se během předvolební kampaně objevilo něco, co bych si dovolil nazvat "Volební billboardovou slepotou".

Jakmile dneska vidím billboard s nějakou osobou (panákem) nebo jen s tučnými hesly prostě jej automaticky ignoruji. Skoro jako by tam ten billboard vůbec nebyl.

Reklamní agenti to tedy letos budou mít těžké. Vymyslet zajímavé a poutavé billboardy, na které se rád podívám (Myslím samozřejmě jen tu veřejně přístupnou) bude letos opravdu těžší než kdy jindy předtím. I za tohle může ta letošní předvolební kampaň. A to s výčtem ztrát teprve začínáme.


úterý 1. června 2010

Volby 2010

Už nějakou dobu se pokouším napsat něco na téma volby 2010. Vždycky to ale po pár řádcích skončí sprostými slovy, nadávkami, bušením hlavou o stůl, podivným pocitem v podbřišku nebo dokonce nutkavou potřebou odplivnout si. Věřte nebo ne, pro mě bylo několik minulých předvolebních měsíců opravdu frustrující.

Bytostně totiž nesnáším to tlachání politických mumií, kteří vládnou této zemi již víc jak dvacet let a vždy před volbami konečně vědí jak se to má dělat správně. Navíc jsou to ti samí, kteří již dvacet let ve jménu světlé budoucnosti našich dětí zaprodali, zničili a zadlužili nás i naši republiku. Udivuje mě jejich drzost stoupnout si před lidi a vyprávět jim o světlých zítřcích, sociálních jistotách a dělat při tom jako by nic. Jakoby tu oni těch 20let snad ani nebyli. Oháknuti v noblesních stejnokrojích, přijíždějí v limuzínách na shromáždění promlouvat k prostému lidu a přitom jim z kapsy u kalhot čouhá ještě mokré, více-miliónové, pěkně vyrovnané, daňové přiznáním za rok minulý. Jejich strany dluží miliony, ale zato samozřejmě oni nemůžou. Nemůžou ani za peněžní krizi, nemůžou za politickou krizi natož pak za morální úpadek (nejen) na politické scéně. Za všechno nesou zodpovědnost „ti druzí“.

I když toto období polopravd, názorových anomálií a populistických slibů končí, mě zůstává na jazyku hořká pachuť předvolebního házení bahnem. S podepřenou hlavou a úzkostným pohledem do budoucna sleduji výsledky voleb. Je tam i jeden můj hlásek. Snad se za nás naše děti stydět nebudou. Máme tu totiž další (de)generaci politiků, která apeluje na budoucnost našich dětí. Naivně doufám, že tentokrát budou opravdu tihle „panáci“ pracovat pro tu většinu lidí, ve které jsem i já. Naivně doufám, že se snad tentokrát něco změní. Naivně doufám ve změnu k lepšímu. Naivně doufám . . . ale dobrý pocit z toho zase nemám. Opět jsem si totiž u voleb nemohl vybrat, koho budu volit. Nikdo takový totiž nekandidoval.