Nejsem rasista

Letošní úmorné vedro spolu s mojí přítelkyní mě donutili navštívit veřejné koupaliště. Nebudu vám lhát. Těšil jsem se tam jako vosa na Biolit. Ale slovo držím, a tak jsem hold musel za chvilkové selhání trpět několik hodin v odlehlém venkovním areálu s přechlorovanou vodou.

Předpokládám, že nejen na našem malém pardubickém koupališti dostává rčení "hlava na hlavě" zcela realistický obraz. Co mě ale překvapilo, byla poměrně mnohonárodnostní složení této masy toužící po osvěžení.

Asi nejviditelnější masou byla již od příchodu rodina Rómů. Ověšeni tučnými zlatými řetězy, na mohutných špekem oplácaných tělech, naše jinak utiskovaná menšina dávala nahlas vědět všem okolo, že mají radost z možnosti navštívit toto veřejné koupaliště. Bohužel si lehli o několik málo míst před naší dekou. Přesto, že místo nebylo ze začátku moc veliké, brzo se kolem nich jaksi vyprázdnilo (přesto že lidí na koupališti stále přibývalo). Jejich hlučné chování mě nejdřív nechalo klidným, ale pak se vše změnilo. Za zlomový okamžik jsem považoval jejich první odchod do bazénu. Poblíž ležící deky jim totiž nikterak nepřekáželi v chůzi. Když žabka zanechala svůj bahnitý otisk i na nedaleké dece ubohého otce se dvěmi malými dětmi (který v tu dobu byl pravděpodobně někde ve vodě) škubla mojí hlavou podivná myšlenka. Následující lehké kopnutí do nedbale postavených sandálů kohosi dalšího, které bohužel také byli v jejich cestě za vodním potěšením, mě již dokonale přesvědčilo, že na tohle nemám žaludek. Takovou to totální neúctu k cizímu majetku jsem viděl jen několikrát. Bohužel vždy u stejné skupiny lidí. I já jsem se tedy se svojí zbabělou náturou přesunul někam za klidnějším místečkem. Onu rodinku Rómů jsem viděl ještě několikrát. Vždy podobný obrázek. Dospělí i děti si nedělali problémy s jakýmkoli volně položeným cizím majetkem a v ničem se nenechali omezovat. Asi posledním hřebíčkem pro mě nepochopitelného chování byl jejich odchodu z koupaliště. Na trávníky vyházely všechny nepotřebné věci a spokojeně odkráčeli kamsi k východu. Odpadkový koš měli po cestě, ale proč by se namáhali.

Ač byla tato zkušenost nepříjemná, musím uznat, že pro mě, měla nakonec celkem zajímavé vyústění. Konečně jsem pochopil, že NEjsem RASISTA. Nové místo jsme si přítelkyní nalezli totiž mezi osuškou černošského páru a dekou asijsky vyhlížející rodiny. Jejich přítomnost mě nikterak nevadila. Mimochodem asijské děti také dělali chvilku hluk, a dokonce k nám zaletěl jejich míč. Znáte děti. Jejich otec je za to řádně seřval, až jim plavky byli velký a za míč se chlapci přišli samozřejmě omluvit. Prostě normální chování, které bych očekával.

Minority by ~Baudie on deviantART

Proč hrají lidé hry na Facebooku?

S příchodem sociální sítě Facebookek se dostal do podvědomí mnohých lidí i další fenomén a to je hraní online webových her. Byly tu samozřejmě už i před tím. Jenže propojení online her právě se sociální sítí sebou přineslo nebývalý rozmach tohoto kladiva na čas i mozek.

Chci upozornit, že nejde jen o několik málo desítek šílenců, kteří si takto žhaví mozky. Troufnu si tvrdit, že v celosvětovém měřítku jde o milióny lidí, kteří skoro denně klikají na tucet nesmyslných tlačítek. Vždyť jen hra FarmVille na Facebooku uvádí víc jak 62 miliónu aktivních uživatelů měsíčně. Počet uživatelů samozřejmě neodpovídá skutečným lidem, ale i kdyby to byla jen třetina, je to ohromné číslo.

Proč tedy lidi hrají tyto hry?

1. Skvělí zabíječ času.
Tímto způsobem vlastně probíhá verbování do těchto her. Máte volnou chvilku? Nemáte do čeho píchnout? Tak prostě jednoduše kliknete na „hrát hru“. Než si odklikáte co máte, zabijete s tím od několika minut až po několik hodin denně.

2. Dostupnost
Nemusíte nic instalovat. Nemusíte nic kupovat. Většina věcí je zdarma. Stačí „jen“ aplikaci povolit přístup k vašim soukromím údajům a hle: Už v tom jedete! Navíc dostupnost skoro odkudkoli kde máte přístupný i internet.

3. Jednoduchost, odreagování a zábava
Hraní těchto online her je opravdu jednoduché a nenáročné. Kliknutím na kurník sklidíte vajíčka, krávu podojíte taky jedním klikem, splnění mise jak by smet. Některé ještě trochu může odradit anglicky mluvící obrazovka. To je ale jen ostych prvničky. Při další hře vás to už nezaskočí. Navíc u těchto her není potřeba nějak extra promýšlet co s tím. Vlastně není co pokazit. Takže jen klikáte a nic nemusíte složitě promýšlet. Alespoň ze začátku ne. K tomu přidejme nějakou tu zajímavou, líbivou a zábavnou grafiku a máme někdy i trochu zábavy.

4. Vývoj hry
Asi nejlepším tahákem těchto her je poměrně rychlí a jednoduchý vývoj na začátku hraní. To je opojný rohlík, který vás láká k dalšímu a dalšímu hraní. I když později dochází k ztížení vašeho postupu, je postup stále poměrně jednoduše dostupný.

5. Soutěžení s přáteli
Mít větší farmu než přátele. Mít víc virtuálních peněz. Pořídit si stejné vybavení virtuálního domu jako vaši přátelé a nebo dokonce mít lépe oblečeného upíra. To všechno může být pro jisté lidi dalším z hnacích motorů zuřivého klikání. Jednoduše řečeno jistý druh soutěživé závisti vede jistě mnoho myší ke svému kliku.

6. Noví přátelé
I když to zní podivě. Může jeden z důvodů hraní online her být i získávání nových přátel. Najít lidi, kteří se baví stejnou hrou, není nic těžkého. A pokud sháníte opravdu velkou hromadu přátel, je to jeden z nejrychlejších způsobu jak toho dosáhnout.

7. Závislost.
Po několika denním rychlém postupu jste celí žhaví na to jít opět sklízet vaši farmu. Ráno se budíte dřív, protože touhle dobou už mají být hotová vaše kuřata a večer nejdete spát dřív, než dokončíte ještě jednu misi. Nástup psychické závislosti je rychlý a hry k němu i nepřímo vedou svojí časovou opakovatelností. Osobně jsem se setkal i s člověkem, který nemůže večer do kina, protože musí večer sklidit svoji zahrádku.

Hlavní důvod?
Hlavním důvodem hraní her je samozřejmě lidská touha po tom dosáhnout nových možností a to pokud možno zábavnou formou. To je hlavním motorem všech lidí hrající tyto hry. Spolu s již zmiňovaným vývojem hry jde o jakýsi duševní dudlík, který lidi ukájí na rychlém postupu v tom, co dělají a v tom jak získávají nové (třebas jen virtuální) možnosti. To je to, co lidem v reálném životě leckdy chybí. Za vším tedy hledejme touhu člověka po nových možnostech.

Přesto, že jsem se snažil najít, co nejvíce důvodů proč lidé hrají online webové hry, je samozřejmě možné že jsem něco opomněl. Rád si tedy poslechnu jakékoli vaše připomínky k tomuto tématu. Diskutovat můžete samozřejmě všichni pod tímto textem. Ti stydlivější můžou psát i na můj email. Prosím, jen se držte tohoto tématu.

Všem co dočetli až sem, děkuji a přeji hodně štěstí ve vašich virtuálních životech.

Gambler by *Keid-89 on deviantART

Fenomén Facebook: Jak rychle získat 500 přátel

Někteří z mých "přátel" na Facebooku si nedávno povšimly skutečnosti, že moje virtuální maličkost překonala hranici 500 "přátel".

Tímto jim děkuji za zaslané kondolence, ale zároveň přidávám, že opravdu není k čemu blahopřát. Získat takové množství "přátel" není nic složitého. Stačí začít hrát několik všeobecně profláknutých Facebookových her, rozeslat několik stovek "Mystery" balíčku a rázem se z vás stává malá internetová celebrita (opravdu malinká).

Ale pozor! Získat si takto "přátele" je sice jednoduché, ale nesmíte propadnou (jako já) fenoménu hraní těchto online her. Na své vlastní kůži jsem pocítil, jak je to vysoce návykové. Navíc některé z nich vás oberou o celkem dost času. Hrajete-li jich víc najednou, připravte se klidně na dvě až tři hodiny denně klikání po všech čertech Facebookových.

Věřte, že tihle "přátelé", jsou tedy pořádně promarněný kus života. :-) .

Jeden blbej klik

Tak tady je ten můj jeden blbej klik. Jeden klik naděje. Udělal jsem to. Uděláš to i ty?

Změna je život

Na mém blogu jsem opět provedl změnu designu. Nový "návrhář" od bloggeru se celkem povedl a tak jsem sáhnul po jednodušší a hlavně originální šabloně. Doufám, že se tím odstraní některé neduhy původně použitých volně dostupných šablon.

Zároveň s tím jsem lehce pozměnil i moto svého blogu.

Internetový nadšenec, počítačoví štoural a občan České republiky.

Dovolil jsem si tedy přidat slova "občan České republiky". Ne že bych na to byl tak pyšný, ale demonstruji tím především fakt, že se zde stále více textů točí okolo politiky a situace u nás v Čechách. A tak to pravděpodobně i nadále zůstane.

Hodně štěstí v přicházející okurkové sezóně 2010.

Pivní glosa: Po volbách

Včerejší pivní dýchánek s přáteli se točil i o kolo povolební situace na našich lukách a hájích.
Osobně jsem komentoval zájem mých kolegů slovy:

Všichni jsme očekávali, že po volbách se dostaví jisté ochlazení. Ale že bude takhle studené léto, jsem opravdu nečekal!

Děkuji.

Volby 2010 – Billboardy

Agresivní politická reklama, která nás zasypala zejména z billboardů, byla místy už opravdu k nevydržení. Prázdná a tupá hesla, plivání do tváří soupeře, párečky, pivečko, bujaré melodie šedesátých let na náměstích. Političtí recykláti, dinosauři, defenestrace plus jiná nakopávací sdružení a dokonce i vulgární výrazy nejtvrdšího ražení. To všechno se na nás z těch velkých tabulí sypalo několik dlouhých měsíců. Věřte, že obličeje některých pánů z politiky bych raději už neviděl.

Nemůžeme se proto divit, že u několika jedinců se během předvolební kampaně objevilo něco, co bych si dovolil nazvat "Volební billboardovou slepotou".

Jakmile dneska vidím billboard s nějakou osobou (panákem) nebo jen s tučnými hesly prostě jej automaticky ignoruji. Skoro jako by tam ten billboard vůbec nebyl.

Reklamní agenti to tedy letos budou mít těžké. Vymyslet zajímavé a poutavé billboardy, na které se rád podívám (Myslím samozřejmě jen tu veřejně přístupnou) bude letos opravdu těžší než kdy jindy předtím. I za tohle může ta letošní předvolební kampaň. A to s výčtem ztrát teprve začínáme.

Billboard II by ~paweljonca on deviantART