pondělí 21. listopadu 2011

46 týden trudomyslnosti a malého českého nechutenství

První vážnější smogová situace v našem městě tvrdě zaútočila nejen na naše plíce ale i na chuťové buňky. Jestli někdo v mládí nestačil ochutnat trochu prachu a písku stačilo mu v minulých dnech vyjít na procházku u nás v Pardubicích. Opravdový šok mě ale čekal až na zastávce autobusu. I v tomto těžce dýchatelném ovzduší se najdou lidi, kteří si klidně zapálí cigaretu právě na zastávce autobusu. Ohradil jsem se. Jako pálkou přes obličej pro mne byla reakce ve stylu: „nikoho dalšího, komu to vadí, tady nevidím“. A opravdu. Vidět totiž pro samý smog nebylo vůbec nic. Neviděla samozřejmě ani kolem procházející městská policie. Kdyby v tu chvíli za mnou přišli s peticí proti zákazu kouření, asi bych i přes svoje současné stanovisko ihned podepsal.

Můj žlučník potrápilo i čtení v online denících. Další miliony a miliardy uniklé ve švýcarských bankách nemohou oškubaného českého človíčka, který počítá každou korunu, přeci nechat v klidu. Chápu, že české soudy toho mají hodně. Nechat si ale utéct více než 12 miliard je věc neodpustitelná. Takováto lajdáckost by měla někomu z pomalu pracujících státních úředníků a soudců hnout nejen s jejich peněženkou. (např zde)

Psychickým šok mě uštědřila i pokladní v knihkupectví. Koupě knihy pro přítele, byla nakonec více stresující, než jsem čekal. Slečna u pokladny mně příjmením hlasem oznámila, že za paperbackové vydání knihy o 400 stránkách, na recyklovaném papíře, kvality III cenové, po mně bude chtít necelých 450 Kč. Nezbylo mě než reagovat tupým výrazem v obličeji i v peněžence. Trochu lépe jsem se snažil vypadat při poznámce, že jinak se kniha prodává za 20 euro, takže vlastně ještě ušetřím. Podle reakce kolegů, mně podivuhodný škleb na tváři vydržel celé dopoledne. Ihned jsem si udělal několik menších kalkulací na internetu. Hlavou mně ještě teď vrtá, který manažer prodeje, tisku, přepravy či úpravy podlahových krytin na tom trhne to zdvojnásobení výrobní ceny.

Celkově špatnou bilanci týdne vylepšila snad jen kvalitní oslava v kruhu přátel. Pánská společnost, která nakonec utvořila nehynoucí jádro labužnického koutku, dala probrat i několika ryze pánským tématům. Že to není až zas tak samozřejmé, jsem se dozvěděl až dnes (zde) .

Takže díky přátelům za skvělé zakončení jinak trudomyslného a nechutenstvím naplněného 46 týdne.

Žádné komentáře:

Okomentovat