Pivní glosa: Po volbách

Včerejší pivní dýchánek s přáteli se točil i o kolo povolební situace na našich lukách a hájích.
Osobně jsem komentoval zájem mých kolegů slovy:

Všichni jsme očekávali, že po volbách se dostaví jisté ochlazení. Ale že bude takhle studené léto, jsem opravdu nečekal!

Děkuji.

Volby 2010 – Billboardy

Agresivní politická reklama, která nás zasypala zejména z billboardů, byla místy už opravdu k nevydržení. Prázdná a tupá hesla, plivání do tváří soupeře, párečky, pivečko, bujaré melodie šedesátých let na náměstích. Političtí recykláti, dinosauři, defenestrace plus jiná nakopávací sdružení a dokonce i vulgární výrazy nejtvrdšího ražení. To všechno se na nás z těch velkých tabulí sypalo několik dlouhých měsíců. Věřte, že obličeje některých pánů z politiky bych raději už neviděl.

Nemůžeme se proto divit, že u několika jedinců se během předvolební kampaně objevilo něco, co bych si dovolil nazvat "Volební billboardovou slepotou".

Jakmile dneska vidím billboard s nějakou osobou (panákem) nebo jen s tučnými hesly prostě jej automaticky ignoruji. Skoro jako by tam ten billboard vůbec nebyl.

Reklamní agenti to tedy letos budou mít těžké. Vymyslet zajímavé a poutavé billboardy, na které se rád podívám (Myslím samozřejmě jen tu veřejně přístupnou) bude letos opravdu těžší než kdy jindy předtím. I za tohle může ta letošní předvolební kampaň. A to s výčtem ztrát teprve začínáme.

Billboard II by ~paweljonca on deviantART

Volby 2010

Už nějakou dobu se pokouším napsat něco na téma volby 2010. Vždycky to ale po pár řádcích skončí sprostými slovy, nadávkami, bušením hlavou o stůl, podivným pocitem v podbřišku nebo dokonce nutkavou potřebou odplivnout si. Věřte nebo ne, pro mě bylo několik minulých předvolebních měsíců opravdu frustrující.

Bytostně totiž nesnáším to tlachání politických mumií, kteří vládnou této zemi již víc jak dvacet let a vždy před volbami konečně vědí jak se to má dělat správně. Navíc jsou to ti samí, kteří již dvacet let ve jménu světlé budoucnosti našich dětí zaprodali, zničili a zadlužili nás i naši republiku. Udivuje mě jejich drzost stoupnout si před lidi a vyprávět jim o světlých zítřcích, sociálních jistotách a dělat při tom jako by nic. Jakoby tu oni těch 20let snad ani nebyli. Oháknuti v noblesních stejnokrojích, přijíždějí v limuzínách na shromáždění promlouvat k prostému lidu a přitom jim z kapsy u kalhot čouhá ještě mokré, více-miliónové, pěkně vyrovnané, daňové přiznáním za rok minulý. Jejich strany dluží miliony, ale zato samozřejmě oni nemůžou. Nemůžou ani za peněžní krizi, nemůžou za politickou krizi natož pak za morální úpadek (nejen) na politické scéně. Za všechno nesou zodpovědnost „ti druzí“.

I když toto období polopravd, názorových anomálií a populistických slibů končí, mě zůstává na jazyku hořká pachuť předvolebního házení bahnem. S podepřenou hlavou a úzkostným pohledem do budoucna sleduji výsledky voleb. Je tam i jeden můj hlásek. Snad se za nás naše děti stydět nebudou. Máme tu totiž další (de)generaci politiků, která apeluje na budoucnost našich dětí. Naivně doufám, že tentokrát budou opravdu tihle „panáci“ pracovat pro tu většinu lidí, ve které jsem i já. Naivně doufám, že se snad tentokrát něco změní. Naivně doufám ve změnu k lepšímu. Naivně doufám . . . ale dobrý pocit z toho zase nemám. Opět jsem si totiž u voleb nemohl vybrat, koho budu volit. Nikdo takový totiž nekandidoval.

VOTE - Choose Your Puppet by ~scart on deviantART

Léky z Pandořiny skřínky

Současný stav naší medicíny mě děsí. Na jedné straně dokážeme implantovat umělé srdce. Na straně druhé neumíme porazit obyčejnou rýmu. Tahle disproporce je pro mne jasným důkazem toho, že pokrok v oblasti poznávání člověka jde sice technologicky vpřed, ale tak nějak se stále zapomíná, že o našich „vnitřních vesmírech“ toho víme stále ještě málo.

Právě jsem dostal druhá antibiotika na cosi, co připomíná „zahnět nosohltanu“. Nikdo se nad tím nepozastavil. Když první nezaberou, prostě se musí vyzkoušet jiná. Většinou silnější. Takže co to asi tentokrát budu do sebe házet? Při čtení přívalového letáku mě začal stékat studený pot po obličeji. Zvláštní je, že „hororová“ sekce „možné kontraindikace“ je větší než u těch předchozích léků. To by mě zajímalo, co to semnou opravdu udělá!? Náhle se v mojí mysli vynořili obrázky z dětského seriálu „Byl jednou jeden život“.

Začínám si plně uvědomovat, že číst tenhle letáček asi nebude úplně to nejlepší. Není si třeba nic nalhávat. Velké množství odborným výrazům stejnak před námi laiky skryje to nejhorší. Navíc tenhle lék už tu nějakou dobu určitě je a vyzkoušeli ho jistě tisíce pacientů. Hlodavý červ ale nedá spát. Opravdu bylo testování prováděno u dostatečného počtu lidí? Opravdu byla pozorování těchto lidí tak podrobná? A co na to řekne Moje tělo? Navíc v tomhle stavu. Hromada otazníků mě ale s mým problémem nepomůže. S vírou v uzdravení, s pokorou k lékařství, ale s těžkou hlavou polykám první pilulku. Snad to tentokrát zabere.

. . . . .

Rádi podléháte klamné představě, že vám léky jen pomáhají? Zkuste si přečíst následující článek o léku s názvem Thalidomid (Contergan). Přehmat na který v té době doplatilo asi dvanáct tisíc novorozenců. Moje další pilulkové polknutí bude ještě těžší. : - )

PS: Tento článek žádným způsobem nenabádá nikoho k porušování nebo nedodržování rad od lékařů.

Pandora by ~IgorSan on deviantART

Malování nejen pro děti

Malovat na počítači je v poslední době buď zábava pro malé děti, nebo zábava pro profesionály v grafických studiích. Prostě zábava pro stejný typ lidí. Mladí, hraví a kreativní.

Jenže současné programy pro malování se vůbec nevyrovnají tomu jak to vypadá když doopravdy vezmete štětec do ruky, poprvé zkusíte namíchat tempery a nebo poprvé malujete na plátno. Toho si sou někteří vývojáři asi vědomi a tak se připravuje i něco malinko složitějšího než jen klikání myší na políčka barevné palety. Máme tu totiž multidotekové displeje a tak si toho snad jednou budeme moci dovolit malinko více. Firma Microsoft už začala vyvýjet nové verze populárního malování. Pod prozatímním názvem „projekt Gustav“ se tak bude snad skrývat nástroj, který nás opět více přiblíží k realite.

Pokud však máte malé ratolesti, rozhodně jim dopřejte onen zážitek s reálnými barvami. Osobně jsem si nedávno vyzkoušel malování prsty, i práci s plátnem a tvrdím že tomu se žádný program nevyrovná.

Apríl je za námi

I přesto že se dobrému vtipu rád zasměji, patřím bohužel k té části lidské populace, co apríl příliš v lásce nemá. Většina tak zvaně aprílových žertíků v českých internetových médiích většinou oplývá nebývalou stupiditou a naprosto postrádá jakýkoli náznak jedinečnosti. Několik málo povedených žertíků pak bohužel v záplavě nic neříkajících opruzenin zanikne jako jehly v kupce nakydaného hnoje. A kdo by se tím chtěl přehrabovat.

Letos mně navíc přišlo i hromada aprílových žertíků poštou. Ty bohužel probrat musím. A tak jsem onu pověstnou jednu jehlu z kupky přeci jen vyhrabal. Tohle video už viděl kde kdo, a proto nesmí chybět ani na tomto blogu.

Nakonec musím uznat, že i letošní apríl se dal ustál bez rapidního zhoršení mého chatrného duševního zdraví. A pro vás ostatní, co aprílové žertíky přímo milujete, mám jeden odkaz na Facebook. Tam totiž vznikla skupina kumulující tyhle aprílové žertíky v jediný sociální proud moderní aprílové zábavy.

Vítr přichází z Číny

Všechno pravděpodobně začalo internetovým útokem na servery společnosti Google. Označený viník úspěšných útoků? Čína! Že se v tom vezlo možná i pár lidí z vnitřku firmy je jen nepatrná komplikace celého problému. Nic to nemnění na tom, že Google bere tuto situaci jako poslední kapku do bublajícího guláše a koná příslušné kroky. Jak rozzuřený pštros tak trochu takticky uhne ze svých vcelku nestálých pozic a strčí hlavu do písku. Udělá to však se vší grácií a tak honosně že to vypadá jako velké gesto lidskosti. Koná tak totiž pod záštitou boje za svobodný internet. Co se zatím doopravdy skrývá, člověka zavede na kdejakou konspirativní myšlenku. Tím ale všechno jen začíná.

Nedávno se objevila na internetu další zpráva společnosti Symantec (MessageLabs Intelligence Report), která tvrdí, že v měsíci březnu většina cílených útoků přišla taktéž z půdy rudého asijského tygra. Cílenými útoky se myslí převážně ona hromada nebezpečných e-mailů zasílaných v malých objemech, jejichž cílem je získat přístup k citlivým firemním datům. Cíle byly údajně převážně lidé z managementu firem. Tedy ta skupina blbů, která by si ony soubory s příponou DOC a XLS prostě mohla bez váhání otevřít.

Nějak se mně tenhle vítr z čínských hor nelíbí. Skoro to vypadá jako by se čínští kluci za monitory rozhodly obsadit další výspu moderní civilizace. Možná právě tady a teď začíná konec svobodného internetu a my si toho ani nevšimly. Doufejme, že vítr z „Říše středu“ brzo přestane vát. Mohlo by totiž dojít i na slova klasika: „Kdo seje vítr, sklízí bouři“.

Autumn Wind by *Juli-SnowWhite on deviantART