Je jasné, že problém naší politiky je hlavně v politicích. Neprokazatelně zkorumpovaní, neprokazatelně podvádějící a s ústy hlásajícími omamné polopravdy bijí se za svoje zlatá korýtka dnes a denně. Pravda nutné dodat že někteří „hákujícími“ na svých kožených křesílkách za mramorovými stoly se zlatým psacími potřebami a nejmodernější technikou už od půl sedmý ráno (pokud se tedy něco náhodou děje).
Chtěli byste je všechny vyměnit? Ale za koho? Podívejte se vaše lokální politiky. Stejná písnička. Jak skončí volební období, strhnou své vlídné a bezúhonné usmívající se masky a vrhnou se jako vichřice do své nové nadmíru náročné práce. Sklízet peníze kombajny je totiž namáhavé. A ještě k tomu ten pocit když vám celé město leží u nohou. Najednou když začnou rozdělovat milióny, lehce ztratí pojem o tom co je to jedna koruna. Najednou už nejde o Frantu a Pepu, ale o lidi z předměstí. Najednou už mu nestačí průměrný základní plat a navíc potřebuje ještě pokrýt výdaje za dvě sexy sekretářky.
Ne, nejde o někoho konkrétního. Jde o princip „smradu ze spodu“. Na hoře jsou prostě ty kousky už pořádně prosmrazené. Pokud má někdo pocit, že by to mohlo být jinak, jde o naprosté selhání mozkových funkcí dotyčného.
středa 29. června 2011
čtvrtek 16. června 2011
Stávka - červen 2011
Předem tohoto článku upozorňuji, že jsem zásadním odpůrcem této stávky. Jde jen a jen o politickou hru lidí, kteří si myslí že mohou z obyčejných lidí dělat stádo a vést ho k politickému nihilismu. Osobně se pak cítím jako rukojmí uzamčený v kusu železa, ze kterého vytvářejí nástroje pro válku s živelnou pohromou zvanou svoboda.
Přesto podle hesla „všechno zlé k něčemu dobré“, jsem až navýsost příjemně překvapen, jak většina lidí na tuto situaci zareagovala. Ze stávky se stal cyklistický happening, den návratu ke starým pochodovým cvičením, či den ničím nerušeného volna. Lidé nehoní autobusy ani metro, ale v poklidu se starají o své zahrádky, o své domečky a svůj život. Tak trochu nostalgicky nádech starých dob pak kazí už jen menší banda lidí pokřikující ne příliš nevnímaná hesla a jásající nad uskutečněním svého práva na stávku.
Zajímavé je, jak jeden den bez moderních vymožeností středně pokročilé společnosti, tak příznivě prospívá lidem.
Přesto podle hesla „všechno zlé k něčemu dobré“, jsem až navýsost příjemně překvapen, jak většina lidí na tuto situaci zareagovala. Ze stávky se stal cyklistický happening, den návratu ke starým pochodovým cvičením, či den ničím nerušeného volna. Lidé nehoní autobusy ani metro, ale v poklidu se starají o své zahrádky, o své domečky a svůj život. Tak trochu nostalgicky nádech starých dob pak kazí už jen menší banda lidí pokřikující ne příliš nevnímaná hesla a jásající nad uskutečněním svého práva na stávku.
Zajímavé je, jak jeden den bez moderních vymožeností středně pokročilé společnosti, tak příznivě prospívá lidem.
úterý 14. června 2011
Jeden chce pomáhat, druhý vydělávat
Jeden chce pomáhat, druhý vydělávat. Taková je běžná situace okolo našich zákonů v současné České republice. Ať vymyslíte jakoukoli „pomocnou ruku“, vždycky se najde nějaký „vyčůránek“, který zjistí, že se tahle ruka dá „legálně“ využít k utírání zadků.
Podobně je na tom například situace kolem certifikovaného inspektora v současném stavebním zákoně. Původně pomoc pro ty, kteří chtějí rychleji postavit rodinný dům. Nově velká tenisová raketa developerů proti nesouhlasným názorům občanů.
Že se vytvářejí takto děravé zákony, vadí asi každému. Ještě více mě ale mrzí, že při tvorbě zákonů platí naše vláda poradce, kteří si takové mezery nevšimnou. Myslím, že peníze poradců, kteří vytvoří v zákoně takovouto ostudnou chybu, by se měli vymáhat zpátky. Otázkou samozřejmě zůstává, zda to byla chyba.
Reakce na článek: Stát ulevil občanům. Je z toho finta mocných developerů
Podobně je na tom například situace kolem certifikovaného inspektora v současném stavebním zákoně. Původně pomoc pro ty, kteří chtějí rychleji postavit rodinný dům. Nově velká tenisová raketa developerů proti nesouhlasným názorům občanů.
Že se vytvářejí takto děravé zákony, vadí asi každému. Ještě více mě ale mrzí, že při tvorbě zákonů platí naše vláda poradce, kteří si takové mezery nevšimnou. Myslím, že peníze poradců, kteří vytvoří v zákoně takovouto ostudnou chybu, by se měli vymáhat zpátky. Otázkou samozřejmě zůstává, zda to byla chyba.
Reakce na článek: Stát ulevil občanům. Je z toho finta mocných developerů
čtvrtek 9. června 2011
Svoboda a vize dokonalých zítřků
Často a rád v poslední době debatuji na témata spojená se svobodou, vnímáním svobody či hledání společenských mantinelů pro dokonalou budoucnost. Ve většině případů dojde na pár řádků a oponenturu ve smyslu „chováte se jako zaslepený věřící“ či „chcete lidem plánovat jejich životy, diktátore“.
Je to samozřejmě nepochopením toho co se lidem v oněch diskuzích snažím nastínit. Problémem jsou tedy pravděpodobně moje nepříliš správně volená slova.
Za výrazně povedenější považuji diskuzi a komentáře k článku Kapitalismus a Zeitgeist na serveru Devian.cz. Ty vyústili dokonce k samostatnému textu s dalšími komentáři pod názvem Moje vize je svoboda. A vaše?.
Pokud vás tedy zajímá můj názor na svobodu, otázky vlastnictví a vize lepších zítřků. Doporučuji tyto články přečíst a to včetně komentářů.
Autor (Lukáš Kubec) tak i diskutujícím si zaslouží moje poděkování, že tentokrát se snažili více oponovat než házet do pytle.
Je to samozřejmě nepochopením toho co se lidem v oněch diskuzích snažím nastínit. Problémem jsou tedy pravděpodobně moje nepříliš správně volená slova.
Za výrazně povedenější považuji diskuzi a komentáře k článku Kapitalismus a Zeitgeist na serveru Devian.cz. Ty vyústili dokonce k samostatnému textu s dalšími komentáři pod názvem Moje vize je svoboda. A vaše?.
Pokud vás tedy zajímá můj názor na svobodu, otázky vlastnictví a vize lepších zítřků. Doporučuji tyto články přečíst a to včetně komentářů.
Autor (Lukáš Kubec) tak i diskutujícím si zaslouží moje poděkování, že tentokrát se snažili více oponovat než házet do pytle.
pondělí 2. května 2011
Tak nám zabili Usamu bin Ládina paní Milerová
Dovolte mi tuto parafrázi na slavnou hlášku z románu Osudy dobrého vojáka Švejka. Asi není nikdo, kdo by o tom ještě neslyšel. A přesto, že je to jen 24h od provedení precizní řeznické práce zabijáckého komanda na cizí půdě, informací je již tolik, že je možné o nich vesele spekulovat.
Já zde (a nyní) ovšem nechci rozebírat žádnou z možných konspiračních teorií. Nechci ani rozebírat nic, co by se přímo týkalo zásahu speciální jednotky kdesi v tramtárii. Sedím tu s otevřenou pusou a zírám na vystoupení "kohosi" v Bílém domě a nevěřím vlastním očím ani uším.
Co otázka to perla. Co odpověď to politický proslov o tom jak chceme ochránit naše lidi, naše hodnoty, postoj našeho prezidenta. Na přímou otázku, žádná přímá odpověď. Proč tedy někdo dělá podobné briefingy, když na nich vlastně nemůže (nebo nechce) skoro nic říci?
Na druhou stranu z otázek novinářů je jasně vidět že když ona osoba řekne A okamžitě to pro novináře znamená B. A to i za předpokladu, že B je totální nesmysl.
Co naplat. Naše společnost se dostala do stádia, kdy omezení našeho vlastního jazyka nám plně zabraňuje podávat jakékoli ucelené informace či fakta tak, aby výsledný dojem nepodléhal milné představě o realitě.
Pomalu se bojím, že zítra až si v krámě řeknu o chleba, bude si prodavačka myslet, že ji chci přinejmenším sexuálně obtěžovat. . . . . Ještě že máme ty supermarkety.
Já zde (a nyní) ovšem nechci rozebírat žádnou z možných konspiračních teorií. Nechci ani rozebírat nic, co by se přímo týkalo zásahu speciální jednotky kdesi v tramtárii. Sedím tu s otevřenou pusou a zírám na vystoupení "kohosi" v Bílém domě a nevěřím vlastním očím ani uším.
Co otázka to perla. Co odpověď to politický proslov o tom jak chceme ochránit naše lidi, naše hodnoty, postoj našeho prezidenta. Na přímou otázku, žádná přímá odpověď. Proč tedy někdo dělá podobné briefingy, když na nich vlastně nemůže (nebo nechce) skoro nic říci?
Na druhou stranu z otázek novinářů je jasně vidět že když ona osoba řekne A okamžitě to pro novináře znamená B. A to i za předpokladu, že B je totální nesmysl.
Co naplat. Naše společnost se dostala do stádia, kdy omezení našeho vlastního jazyka nám plně zabraňuje podávat jakékoli ucelené informace či fakta tak, aby výsledný dojem nepodléhal milné představě o realitě.
Pomalu se bojím, že zítra až si v krámě řeknu o chleba, bude si prodavačka myslet, že ji chci přinejmenším sexuálně obtěžovat. . . . . Ještě že máme ty supermarkety.
úterý 4. ledna 2011
Děkujeme, už konečně odejděte
Lékaři splnili hrozbu a výpovědi nestáhli. To znamená, že v našem Pardubickém kraji bude o více jak 220 lékařů méně.
Poměrně nedávno jsem slyšel zajímavý vtip:
Je velkou škodou je, že výzva „Děkujeme, odcházíme“ se nakonec v našich očích točí jen kolem platů lékařů. Přitom pokud si pozorně přečtete na jejich webu, o co všechno vlastně lékařům původně šlo, jistě s nimi bude ve většině věcí souhlasit. A nakonec i s těmi výhrady k průměrnému platu lékařů by člověk souhlasil. Tedy pokud je to skutečně tak, jak na svém webu píší. Jenže.
Jenže moje osobní zkušenosti z posledních let hovoří spíše v neprospěch lékařů. Jejich práce není dobrá. Často se střetávám s neurvalou arogancí lékařů i lékařského personálu. Neochota naslouchat a komunikovat s pacientem je všudypřítomná. Nemocnice praskají ve švech, ale lidé tu leží mnohdy „zbytečně“. Lékaři ani zdravotnická zařízení si neumí organizovat ani svoji běžnou práci natož pak zorganizovat větší množství pacientů. A o kvalitě rozhodnutí některých lékařů jsem byl nucen se přesvědčovat až návštěvou třetího lékaře (ten první netrefil, druzí dva ano . . a nebo to bude naopak, to se ještě uvidí). Co k tomu všemu dodat. Bohužel musím konstatovat, že lékařů nebo zdravotnického personálu, který by si u mě vydobyl nějaký respekt nebo úctu, bylo v poslední době opravdu málo. Osobně jsem přesvědčen, že i když jim někdo přidá pár tisícovek na víc, situace se příliš nezmění.
Paradoxně se může stát, že odchodem lékařů se konečně začne naše zdravotnictví reformovat a bude více sloužit pacientům. I když jako každý běžný pacient mám strach, co se stane, až budu potřebovat pomoc a žádný lékař nebude nablízku. Možná to je pro mne přijatelnější volba než mí ta blízku hromadu dobře placených rádoby-lékařů, kteří vám stejně pomoci nedokážou.
Poměrně nedávno jsem slyšel zajímavý vtip:
Víte jaký je rozdíl mezi teroristou a českým lékařem?
Že český lékař odejde, když peníze nedostane.
Je velkou škodou je, že výzva „Děkujeme, odcházíme“ se nakonec v našich očích točí jen kolem platů lékařů. Přitom pokud si pozorně přečtete na jejich webu, o co všechno vlastně lékařům původně šlo, jistě s nimi bude ve většině věcí souhlasit. A nakonec i s těmi výhrady k průměrnému platu lékařů by člověk souhlasil. Tedy pokud je to skutečně tak, jak na svém webu píší. Jenže.
Jenže moje osobní zkušenosti z posledních let hovoří spíše v neprospěch lékařů. Jejich práce není dobrá. Často se střetávám s neurvalou arogancí lékařů i lékařského personálu. Neochota naslouchat a komunikovat s pacientem je všudypřítomná. Nemocnice praskají ve švech, ale lidé tu leží mnohdy „zbytečně“. Lékaři ani zdravotnická zařízení si neumí organizovat ani svoji běžnou práci natož pak zorganizovat větší množství pacientů. A o kvalitě rozhodnutí některých lékařů jsem byl nucen se přesvědčovat až návštěvou třetího lékaře (ten první netrefil, druzí dva ano . . a nebo to bude naopak, to se ještě uvidí). Co k tomu všemu dodat. Bohužel musím konstatovat, že lékařů nebo zdravotnického personálu, který by si u mě vydobyl nějaký respekt nebo úctu, bylo v poslední době opravdu málo. Osobně jsem přesvědčen, že i když jim někdo přidá pár tisícovek na víc, situace se příliš nezmění.
Paradoxně se může stát, že odchodem lékařů se konečně začne naše zdravotnictví reformovat a bude více sloužit pacientům. I když jako každý běžný pacient mám strach, co se stane, až budu potřebovat pomoc a žádný lékař nebude nablízku. Možná to je pro mne přijatelnější volba než mí ta blízku hromadu dobře placených rádoby-lékařů, kteří vám stejně pomoci nedokážou.
pondělí 3. ledna 2011
Jak jsem podlehl uplácení
I když se může zdát, že Srpnem 2010 tento blog skončil, není tomu tak. Musím se přiznat, že loňské prázdniny se odehrálo na můj vkus až mnoho podivuhodných náhod najednou.
Před volbami v loňském roce 2010 jsem byl osloven jedním z kandidátů jedné nejmenované strany. Prý spolupráce, psal ve svém emailu tento pán. Chtěl jakousi propagandu jednoho z programů. Prý se názory jeho strany s těmi mými dost podobají a nebylo by špatné těm několika málo čtenářům jejich program mými slovy zprostředkovat. Abych řekl pravdu, nejdřív jsem se tomu moc nebránil. Četl jsem v té době již několik programů a musím uznat, že skoro v každém jsem našel něco, co by mě zajímalo. Na druhou stranu v každém bylo něco, s čím jsem naprosto nesouhlasil. A tak jsem se nakonec rozhodl, že podporovat žádnou ze stran na tomto blogu nebudu.
Nato jsem uzavřel sázku. Podlehl jsem dlouhotrvajícímu nátlaku (asi pět minut) a s přáteli se vsadil, že dokáži dění okolo těchto voleb nekomentovat veřejně a tedy ani na tomto blogu. V případně, že dokáži nekomentovat volby a naše politické dění, byla stanovena odměna jedna lahev sektu. V případě že bych dokázal vůbec nepsat až do konce roku, výhrou by byla lahev pravého šampaňského.
A tak jsem vyhrál lahev pravého šampaňského.
. . . . . . . . . Stydím se . . . . . . :-)
Tímto chci jen dokumentovat, že uplácení a ovlivňování nejen veřejného hlasu je u nás zcela běžná a samozřejmá záležitost. Odehrává se dnes a denně a to i mezi námi obyčejnými občany. Bohužel pro nás.
Pravým šampaňským připíjím na Zdraví svobodně šířenému slovu.
Před volbami v loňském roce 2010 jsem byl osloven jedním z kandidátů jedné nejmenované strany. Prý spolupráce, psal ve svém emailu tento pán. Chtěl jakousi propagandu jednoho z programů. Prý se názory jeho strany s těmi mými dost podobají a nebylo by špatné těm několika málo čtenářům jejich program mými slovy zprostředkovat. Abych řekl pravdu, nejdřív jsem se tomu moc nebránil. Četl jsem v té době již několik programů a musím uznat, že skoro v každém jsem našel něco, co by mě zajímalo. Na druhou stranu v každém bylo něco, s čím jsem naprosto nesouhlasil. A tak jsem se nakonec rozhodl, že podporovat žádnou ze stran na tomto blogu nebudu.
Nato jsem uzavřel sázku. Podlehl jsem dlouhotrvajícímu nátlaku (asi pět minut) a s přáteli se vsadil, že dokáži dění okolo těchto voleb nekomentovat veřejně a tedy ani na tomto blogu. V případně, že dokáži nekomentovat volby a naše politické dění, byla stanovena odměna jedna lahev sektu. V případě že bych dokázal vůbec nepsat až do konce roku, výhrou by byla lahev pravého šampaňského.
A tak jsem vyhrál lahev pravého šampaňského.
. . . . . . . . . Stydím se . . . . . . :-)
Tímto chci jen dokumentovat, že uplácení a ovlivňování nejen veřejného hlasu je u nás zcela běžná a samozřejmá záležitost. Odehrává se dnes a denně a to i mezi námi obyčejnými občany. Bohužel pro nás.
Pravým šampaňským připíjím na Zdraví svobodně šířenému slovu.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)