Léky z Pandořiny skřínky

Současný stav naší medicíny mě děsí. Na jedné straně dokážeme implantovat umělé srdce. Na straně druhé neumíme porazit obyčejnou rýmu. Tahle disproporce je pro mne jasným důkazem toho, že pokrok v oblasti poznávání člověka jde sice technologicky vpřed, ale tak nějak se stále zapomíná, že o našich „vnitřních vesmírech“ toho víme stále ještě málo.

Právě jsem dostal druhá antibiotika na cosi, co připomíná „zahnět nosohltanu“. Nikdo se nad tím nepozastavil. Když první nezaberou, prostě se musí vyzkoušet jiná. Většinou silnější. Takže co to asi tentokrát budu do sebe házet? Při čtení přívalového letáku mě začal stékat studený pot po obličeji. Zvláštní je, že „hororová“ sekce „možné kontraindikace“ je větší než u těch předchozích léků. To by mě zajímalo, co to semnou opravdu udělá!? Náhle se v mojí mysli vynořili obrázky z dětského seriálu „Byl jednou jeden život“.

Začínám si plně uvědomovat, že číst tenhle letáček asi nebude úplně to nejlepší. Není si třeba nic nalhávat. Velké množství odborným výrazům stejnak před námi laiky skryje to nejhorší. Navíc tenhle lék už tu nějakou dobu určitě je a vyzkoušeli ho jistě tisíce pacientů. Hlodavý červ ale nedá spát. Opravdu bylo testování prováděno u dostatečného počtu lidí? Opravdu byla pozorování těchto lidí tak podrobná? A co na to řekne Moje tělo? Navíc v tomhle stavu. Hromada otazníků mě ale s mým problémem nepomůže. S vírou v uzdravení, s pokorou k lékařství, ale s těžkou hlavou polykám první pilulku. Snad to tentokrát zabere.

. . . . .

Rádi podléháte klamné představě, že vám léky jen pomáhají? Zkuste si přečíst následující článek o léku s názvem Thalidomid (Contergan). Přehmat na který v té době doplatilo asi dvanáct tisíc novorozenců. Moje další pilulkové polknutí bude ještě těžší. : - )

PS: Tento článek žádným způsobem nenabádá nikoho k porušování nebo nedodržování rad od lékařů.

Pandora by ~IgorSan on deviantART

Malování nejen pro děti

Malovat na počítači je v poslední době buď zábava pro malé děti, nebo zábava pro profesionály v grafických studiích. Prostě zábava pro stejný typ lidí. Mladí, hraví a kreativní.

Jenže současné programy pro malování se vůbec nevyrovnají tomu jak to vypadá když doopravdy vezmete štětec do ruky, poprvé zkusíte namíchat tempery a nebo poprvé malujete na plátno. Toho si sou někteří vývojáři asi vědomi a tak se připravuje i něco malinko složitějšího než jen klikání myší na políčka barevné palety. Máme tu totiž multidotekové displeje a tak si toho snad jednou budeme moci dovolit malinko více. Firma Microsoft už začala vyvýjet nové verze populárního malování. Pod prozatímním názvem „projekt Gustav“ se tak bude snad skrývat nástroj, který nás opět více přiblíží k realite.

Pokud však máte malé ratolesti, rozhodně jim dopřejte onen zážitek s reálnými barvami. Osobně jsem si nedávno vyzkoušel malování prsty, i práci s plátnem a tvrdím že tomu se žádný program nevyrovná.

Apríl je za námi

I přesto že se dobrému vtipu rád zasměji, patřím bohužel k té části lidské populace, co apríl příliš v lásce nemá. Většina tak zvaně aprílových žertíků v českých internetových médiích většinou oplývá nebývalou stupiditou a naprosto postrádá jakýkoli náznak jedinečnosti. Několik málo povedených žertíků pak bohužel v záplavě nic neříkajících opruzenin zanikne jako jehly v kupce nakydaného hnoje. A kdo by se tím chtěl přehrabovat.

Letos mně navíc přišlo i hromada aprílových žertíků poštou. Ty bohužel probrat musím. A tak jsem onu pověstnou jednu jehlu z kupky přeci jen vyhrabal. Tohle video už viděl kde kdo, a proto nesmí chybět ani na tomto blogu.

Nakonec musím uznat, že i letošní apríl se dal ustál bez rapidního zhoršení mého chatrného duševního zdraví. A pro vás ostatní, co aprílové žertíky přímo milujete, mám jeden odkaz na Facebook. Tam totiž vznikla skupina kumulující tyhle aprílové žertíky v jediný sociální proud moderní aprílové zábavy.

Vítr přichází z Číny

Všechno pravděpodobně začalo internetovým útokem na servery společnosti Google. Označený viník úspěšných útoků? Čína! Že se v tom vezlo možná i pár lidí z vnitřku firmy je jen nepatrná komplikace celého problému. Nic to nemnění na tom, že Google bere tuto situaci jako poslední kapku do bublajícího guláše a koná příslušné kroky. Jak rozzuřený pštros tak trochu takticky uhne ze svých vcelku nestálých pozic a strčí hlavu do písku. Udělá to však se vší grácií a tak honosně že to vypadá jako velké gesto lidskosti. Koná tak totiž pod záštitou boje za svobodný internet. Co se zatím doopravdy skrývá, člověka zavede na kdejakou konspirativní myšlenku. Tím ale všechno jen začíná.

Nedávno se objevila na internetu další zpráva společnosti Symantec (MessageLabs Intelligence Report), která tvrdí, že v měsíci březnu většina cílených útoků přišla taktéž z půdy rudého asijského tygra. Cílenými útoky se myslí převážně ona hromada nebezpečných e-mailů zasílaných v malých objemech, jejichž cílem je získat přístup k citlivým firemním datům. Cíle byly údajně převážně lidé z managementu firem. Tedy ta skupina blbů, která by si ony soubory s příponou DOC a XLS prostě mohla bez váhání otevřít.

Nějak se mně tenhle vítr z čínských hor nelíbí. Skoro to vypadá jako by se čínští kluci za monitory rozhodly obsadit další výspu moderní civilizace. Možná právě tady a teď začíná konec svobodného internetu a my si toho ani nevšimly. Doufejme, že vítr z „Říše středu“ brzo přestane vát. Mohlo by totiž dojít i na slova klasika: „Kdo seje vítr, sklízí bouři“.

Autumn Wind by *Juli-SnowWhite on deviantART

Hlavně zisk

Nějak tomu poslední dobou asi nerozumím. Je snad hrabivost základní vlastností všech českých skoro státních firem? Reaguji tak na fakt, že zástupci České pošty přišli s prohlášením, že jejich podnik zvýšil zisk za rok 2009 před zdaněním o 81 procent. Tahle firma nás loni oškubala údajně o 661 milionů korun (v roce předešlém o 365 milionů Kč).

Zdražení, rušení poboček a údajně těžké období pro firmu. Tak tyhle řeči loni kolovali nejen českými médii. Jak se dnes ukazuje, šlo o dobrou vábničku na peníze. Čím nám budou natírat hubu asi příště? Že by se konečně objevilo heslo ve stylu "Pošli pohled, zachráníš českou poštu!"?

Money Man by ~arizona2919 on deviantART

Válka hlasitostí

Nejsem nějaký superznalec muziky, ale dobrou muziku si vždy rád poslechnu. Před nedávnem mě jeden ze známých zapůjčil nějaká CD s jazzovou hudbou. Musím uznat, že zněli naprosto super. Měl jsem pocit jako bych stál těsně před Jazzovou kapelou a plnými doušky nasával ten skvělý zvuk. Mohl jsem v mysli filtrovat každý z použitých nástrojů a jedinečně si jej vychutnat. I když jazz není mojí stoprocentní krevní skupinou CDčka jsem samozřejmě známému pochválil.

Při následném poslechu mojí oblíbené rockové hudby jsem se pak v následujících dnech několikrát přichytl při tom, že podobného zaměření na konkrétní nástroj nejsem v téhle muzice schopen. Jak to, že u těch jazzových skladeb to možné bylo? Mávnul jsem nad tím rukou a postupně jsem si opět zvyknul na poněkud „plochou“ muziku, jenž doma vlastním.

K celému problému jsem se naprosto náhodou vrátil tento týden. Může za to zajímavá článek „Zákulisí: Jak jsme digitalizovali LP desky, ...“ ze serveru Technet.cz . Na konci článku se autor tak trochu poklepal po ramenou a konstatoval, že jejich výsledky nahrávání jsou mnohem lepší než výsledky profesionálů. Tento samo-chvalitebný odstavec u mě vyvolal pouze usměv na tváři.

Čelist mě ale spadla hned u následujícího, posledního odstavce. Ten se totiž zabývá otázkou „Proč často znějí nové nahrávky hůře než staré?“. Zde jsem se poprvé dočetl o "Loudness War" tedy Válce hlasitostí. Informace o tom jak gradování hlasitosti nahrávek ničí dynamičnost nahrávky mně vyloženě zaskočila. Neodolal jsem a pustil jsem se do uváděného odkazu na článek Road To Hell. Článek je sice psaný česky, ale evidentně zaměřen na trochu znalejší čtenáře než jsem byl já. Jeho přelouskání mně opravdu zabralo hodně času. Nicméně musím uznat, že ještě teď jsem trochu v šoku z toho jak současný "business" okolo CD ničí muzikální vnímání nás obyčejných posluchačů.

Konečně jsem tedy pochopil, proč ona jazzová muzika na cd mého kamaráda zněla lépe než ta moje roková muzika. Problém tedy není v muzice, v médiu (CD/vinil) ale v rukách jistého prznitele který stojí mezi zdrojem zvuku a CDčkem.

Robot jako člověk nebo člověk jako robot?

Minulý týden jsem hned několikrát volal na „hotline“ do několika firem. Rozhodl jsem se totiž dořešit pár starých restů.

Musím se přiznat, že zejména v poslední době raději využiji zavolání na telefon než bych psal email na podporu. Zvykl jsem si totiž na to, že (většinou) požadovanou radu/odpověď získám téměř obratem a nemusím tak čekat až mě za několik dní přijde reakce od kohosi z centrály. Prostě je to rychlejší, osobnější a někdy i zábavnější.

V poslední době jsem si ale začal všímat i dalších věcí. Pokud porovnáte styl mluvy a intonaci operátorů s hlasem robota, přes kterého se musíte předtím prokousat, nedá se přehlédnout jistá shoda parametrů. Začátek zcela monotónní. Podivná slovní spojení. Nečekané reakce na vaše dotazy. Lidé se prostě naučili mluvit podobně jako roboti. Úsměv u měn často vyvolávají ty jejich naučené fráze a postupy. Naposledy jsem se zasmál nad větou „mohu vám ještě s něčím pomoci“ kterou použil jeden z operátorů i když mě předtím s ničím nepomohl. Prostě chovají se, mluví a dělají podivné věci podobně jako roboti. Co se tedy s těmi lidmi na druhé straně telefonu děje? Možná jsem právě neprošel Turingovým testem umělé inteligence. A nebo se nás snaží na ty roboty tak trochu připravit.

Na závěr ještě dvě rady ohledně volání s živými pracovníky telefonických horkých linek.

Uvědomte si, že člověk sedící na druhé straně telefonu pravděpodobně za váš problém nemůže. Sedí tam pro to, aby vám zkusil z daného problému pomoci. Je tedy zbytečné si na něm vylívat svoji zlost.

Z vlastní zkušenosti musím potvrdit, že úsměv na vaší tváři je na druhé straně slyšet.

Dost bylo pozitivního přístupu k věci … jdu volat na HotLine provozovatele internetu, proč to zase nejede!?

yellow robot by =yakkingyetis on deviantART