Nakopat svoji zadnici do kyna, byl opět pro mne celkem problém. Entokrát to trvalo dokonce hned několik měsíců. Nakonec tím správným lákadlem se pro mě stal film Počátek (Inception). Na internetu se na něj nese jen chvála a tak jsem neodolal reklamě a šel se na to podívat.
Abych řekl pravdu, jsem člověk od přírody nespokojený a tak jsem si z tohohle filmu tak nějak neucvrkl jako ostatní. Filmu trochu chybí kořeny. Něco co by vám blíže přiblížilo ostatní důležité osoby filmu (kromě hlavního hrdiny). Kromě důvodů pana Cobba (Leonardo DiCaprio) a pana Saito (Ken Watanabe) netušíte, co ostatní nutí tyhle věci dělat.
Škoda je i zahozené role architekty Ariadne (Ellen Page). Až příliš mladá a super inteligentní vysokoškolačka se ve scénáři chová jako slon v porcelánu. Nic naplat. V Americe je asi tenhle model vysokoškoláka-všeuměla prostě normální.
Leonardo DiCaprio podává v hlavní roli celkem slušný výkon. Na druhou stranu podobný výkon by podali i jiní herci. Leoparda bohužel pořád vidím, jak stojí na přídi Titaniku a věřte, tohle mně ho zhnusilo na hodně dlouho.
Pro ty co se na film teprve chystají jedno malé upozornění. Je pravda, že pokud jste zvyklí na to, že si v kině trochu pospíte, tak na to rovnou zapomeňte. Není to se sledováním dějových linií zas až tak náročné, ale pozor se vyplatí dávat. Vhodné je i dojít se před filmem vyprázdnit. Pokud odejdete v nepravou chvíli, je možné že se v dějové linii výrazně ztratíte.
Film je dobrý. Jeho hlavní síla je v jeho novém pohledu na realitu. Pokud váš mozek dovolí přijmout principy popisované ve filmu, dokáže tenhle nad tímto filmem přemýšlet i po zatažení opony. A to je na filmu nejlepší. Dovolím si proto tomuto snímku dát hodnocení 85%. Všem, kteří ho ještě neviděli a nebojí se scifi ani používání vlastního mozku, ho mohu jen doporučit. Nový Matrix zde ale prozatím nehledejme.
čtvrtek 5. srpna 2010
středa 4. srpna 2010
Nechci slevu zadarmo
Článek na serveru aktuálně.cz, který točící okolo peněz které utratili naše politické
strany za volební kampaně, jsem nejprve přešel jen očima. To jsem ale ještě netušil že se v tomhle případu půjde o zcela jiný pohled na věc. Nejde totiž ani o to kolik strany za svoji kampaň zaplatili, ale spíš o to kolik by člověk zaplatit kdyby chtěl sám využít takových to služeb. Každému je jasné, že když objednáváte ve velkém, dostanete nějakou tu slevu. Ale některé slevy mohou být až příliš podivné. Copak asi za ně budou muset ony strany zaplatit?
strany za volební kampaně, jsem nejprve přešel jen očima. To jsem ale ještě netušil že se v tomhle případu půjde o zcela jiný pohled na věc. Nejde totiž ani o to kolik strany za svoji kampaň zaplatili, ale spíš o to kolik by člověk zaplatit kdyby chtěl sám využít takových to služeb. Každému je jasné, že když objednáváte ve velkém, dostanete nějakou tu slevu. Ale některé slevy mohou být až příliš podivné. Copak asi za ně budou muset ony strany zaplatit?
Reakce na článek: Nová hodnota kampaní: ČSSD za 500, ODS za 290 milionů
úterý 3. srpna 2010
Záloha na skleněnky
Snížení výkupní ceny lahví ze 3Kč na 1Kč považuji ze svého pohledu za další hřebíček do rakve skleněných lahví a další krok našeho státu od lásky k vlastní zemi blíž ke konzumnímu způsobu života. Je pravda, že osobně jsem v poslední době kromě piva koupil ve skleněné lahvi snad už jen nějaký ten lepší džus. Navíc na tenhle typ lahví samozřejmě žádná záloha není. Na druhou stranu nechápu, proč lidé stále naříkají nad tím, jak naše životní prostředí chátrá pod tíhou plastových obalů, a přesto nikdo tahat vratné lahve nechce. Ale nehledejme v tomhle galimatyáši nějakou speciální věc. Za vším jsou prostě peníze a lenost. Jo a lenost je jen nedostatečná motivace penězi : - ) .
Poslední dobou jsem se však několikrát pozastavil nad otázkou, proč stát raději investuje do ekologické výchovy mladších generací a nepůsobí radši na původce problému? Jinak řečeno: Proč mám třídit odpad já, když už výrobce může být tlačen k tomu, aby vyráběl z takových materiálů, které nebudou přírodu tolik zatěžovat. Příkladem budiž i vratné lahve. Pokud máte v lahvi vázané nějaké peníze, snažíte se tyto peníze dostat zpět a lahve vrátíte. Jenže z pohledu státu je pravděpodobně jednoduší a možná i méně nákladné vymýt mozek nastávající generaci ekologickou výchovou. Neříkám, že ekologická výchova je špatná. Říkám, že stávající jednosměrný pohled na věc je omezeným pohledem na danou problematiku.
Co tedy česká republika (a možná i celý svět) potřebuje? Potřebujeme nový typ lahve. Lehká, univerzální, pevná, uzavíratelná a vratná láhev. Taková, která by nahradila stávající skleněné lahve. A pozor! Dovolím si podotknout, že nikdo nepotřebuje, aby takováto nová láhev musela být nutně znova ze skla.
Poslední dobou jsem se však několikrát pozastavil nad otázkou, proč stát raději investuje do ekologické výchovy mladších generací a nepůsobí radši na původce problému? Jinak řečeno: Proč mám třídit odpad já, když už výrobce může být tlačen k tomu, aby vyráběl z takových materiálů, které nebudou přírodu tolik zatěžovat. Příkladem budiž i vratné lahve. Pokud máte v lahvi vázané nějaké peníze, snažíte se tyto peníze dostat zpět a lahve vrátíte. Jenže z pohledu státu je pravděpodobně jednoduší a možná i méně nákladné vymýt mozek nastávající generaci ekologickou výchovou. Neříkám, že ekologická výchova je špatná. Říkám, že stávající jednosměrný pohled na věc je omezeným pohledem na danou problematiku.
Co tedy česká republika (a možná i celý svět) potřebuje? Potřebujeme nový typ lahve. Lehká, univerzální, pevná, uzavíratelná a vratná láhev. Taková, která by nahradila stávající skleněné lahve. A pozor! Dovolím si podotknout, že nikdo nepotřebuje, aby takováto nová láhev musela být nutně znova ze skla.
pondělí 2. srpna 2010
Slušní Rómové
Nebude tomu věřit, ale jednou jsem potkal slušné Rómy.
Šel jsem večer temnou postraní uličkou, když za rohem jsem narazil na partičku slušných Rómu. Pozdravili mně a slušně se mě zeptali, zda mám nějaké cigarety. Nekouřím, takže jsem byl s odpovědí rychle hotov. Následně mě ještě jeden z nich ukázal jeho nový nůž (Asi se chtěl pochlubit jeho krásně vyleštěnou čepelí) a slušně mně požádal, zda by si mohl zatelefonovat z mého mobilu. Že prý ten jeho mu přestal fungovat. Rád pomůžu druhému v nouzi, a proto jsem mu ten svůj s radostí půjčil. Měl z toho takovou radost, že to hned běžel říct dalším kamarádům někde v postranní uličce. Ostatní se semnou příjemně rozloučili a došlo i na chlapácké poklepání po zádech a ramenou. Jen ty kopance do žeber byly pro mne novým prvkem v přátelském loučení. Nic naplat. Jiný svět, jiný mrav.
Šel jsem večer temnou postraní uličkou, když za rohem jsem narazil na partičku slušných Rómu. Pozdravili mně a slušně se mě zeptali, zda mám nějaké cigarety. Nekouřím, takže jsem byl s odpovědí rychle hotov. Následně mě ještě jeden z nich ukázal jeho nový nůž (Asi se chtěl pochlubit jeho krásně vyleštěnou čepelí) a slušně mně požádal, zda by si mohl zatelefonovat z mého mobilu. Že prý ten jeho mu přestal fungovat. Rád pomůžu druhému v nouzi, a proto jsem mu ten svůj s radostí půjčil. Měl z toho takovou radost, že to hned běžel říct dalším kamarádům někde v postranní uličce. Ostatní se semnou příjemně rozloučili a došlo i na chlapácké poklepání po zádech a ramenou. Jen ty kopance do žeber byly pro mne novým prvkem v přátelském loučení. Nic naplat. Jiný svět, jiný mrav.
Tímto ironickým textem jsem si dovolil zavzpomínat na moje první vážnější zranění žeber, které se v tomto bouřkovém období občas samo připomíná.
Odkrytá jména českých agentů
Kauzu okolo odkrytých jmen agentů české vojenské rozvědky lze komentovat snad jen několika sprostými slovy. Ano! Ve Vojenské Zpravodajské složce pracují jen naprosto zezelenalé vymydlené mozky. Předat jména aktivních agentů může snad jen člověk, který neví, co dělá. Typoval bych na blonďatou sekretářku s velkým poprsím a malým mozkem (Chytré dámy prominou).
Na druhou stranu je možné, že únik jmen může být záměrný. Třeba existuje někdo, kdo zveřejněním jmen chce vojenskou rozvědku záměrně poškodit. Pokud se dostatečně díváte na špionážní filmy, napadne vás i několik dalším možností k čemu podobný únik může sloužit. Třeba se tímto způsobem dají odhalit dvojití agenti. Ale to už je opravdu hodně velká nepříliš pravděpodobná konspirace.
Pravdu o tom Jak a Proč se tahle kauza odehrála, se pravděpodobně my běžní občasné stejně nikdy nedovíme. Na druhou stranu jde o velmi trapnou situaci. Nedělá dobré jméno ani České republice ani naší Vojenské rozvědce. Myslím že do našich tajných služeb se nyní hned tak někdo naverbovat nedá.
Reakce na článek: Stát nedopatřením odkryl jména svých špionů, zveřejnil je na internetu
Na druhou stranu je možné, že únik jmen může být záměrný. Třeba existuje někdo, kdo zveřejněním jmen chce vojenskou rozvědku záměrně poškodit. Pokud se dostatečně díváte na špionážní filmy, napadne vás i několik dalším možností k čemu podobný únik může sloužit. Třeba se tímto způsobem dají odhalit dvojití agenti. Ale to už je opravdu hodně velká nepříliš pravděpodobná konspirace.
Pravdu o tom Jak a Proč se tahle kauza odehrála, se pravděpodobně my běžní občasné stejně nikdy nedovíme. Na druhou stranu jde o velmi trapnou situaci. Nedělá dobré jméno ani České republice ani naší Vojenské rozvědce. Myslím že do našich tajných služeb se nyní hned tak někdo naverbovat nedá.
Reakce na článek: Stát nedopatřením odkryl jména svých špionů, zveřejnil je na internetu
sobota 31. července 2010
Nejsem rasista
Letošní úmorné vedro spolu s mojí přítelkyní mě donutili navštívit veřejné koupaliště. Nebudu vám lhát. Těšil jsem se tam jako vosa na Biolit. Ale slovo držím, a tak jsem hold musel za chvilkové selhání trpět několik hodin v odlehlém venkovním areálu s přechlorovanou vodou.
Předpokládám, že nejen na našem malém pardubickém koupališti dostává rčení "hlava na hlavě" zcela realistický obraz. Co mě ale překvapilo, byla poměrně mnohonárodnostní složení této masy toužící po osvěžení.
Asi nejviditelnější masou byla již od příchodu rodina Rómů. Ověšeni tučnými zlatými řetězy, na mohutných špekem oplácaných tělech, naše jinak utiskovaná menšina dávala nahlas vědět všem okolo, že mají radost z možnosti navštívit toto veřejné koupaliště. Bohužel si lehli o několik málo míst před naší dekou. Přesto, že místo nebylo ze začátku moc veliké, brzo se kolem nich jaksi vyprázdnilo (přesto že lidí na koupališti stále přibývalo). Jejich hlučné chování mě nejdřív nechalo klidným, ale pak se vše změnilo. Za zlomový okamžik jsem považoval jejich první odchod do bazénu. Poblíž ležící deky jim totiž nikterak nepřekáželi v chůzi. Když žabka zanechala svůj bahnitý otisk i na nedaleké dece ubohého otce se dvěmi malými dětmi (který v tu dobu byl pravděpodobně někde ve vodě) škubla mojí hlavou podivná myšlenka. Následující lehké kopnutí do nedbale postavených sandálů kohosi dalšího, které bohužel také byli v jejich cestě za vodním potěšením, mě již dokonale přesvědčilo, že na tohle nemám žaludek. Takovou to totální neúctu k cizímu majetku jsem viděl jen několikrát. Bohužel vždy u stejné skupiny lidí. I já jsem se tedy se svojí zbabělou náturou přesunul někam za klidnějším místečkem. Onu rodinku Rómů jsem viděl ještě několikrát. Vždy podobný obrázek. Dospělí i děti si nedělali problémy s jakýmkoli volně položeným cizím majetkem a v ničem se nenechali omezovat. Asi posledním hřebíčkem pro mě nepochopitelného chování byl jejich odchodu z koupaliště. Na trávníky vyházely všechny nepotřebné věci a spokojeně odkráčeli kamsi k východu. Odpadkový koš měli po cestě, ale proč by se namáhali.
Ač byla tato zkušenost nepříjemná, musím uznat, že pro mě, měla nakonec celkem zajímavé vyústění. Konečně jsem pochopil, že NEjsem RASISTA. Nové místo jsme si přítelkyní nalezli totiž mezi osuškou černošského páru a dekou asijsky vyhlížející rodiny. Jejich přítomnost mě nikterak nevadila. Mimochodem asijské děti také dělali chvilku hluk, a dokonce k nám zaletěl jejich míč. Znáte děti. Jejich otec je za to řádně seřval, až jim plavky byli velký a za míč se chlapci přišli samozřejmě omluvit. Prostě normální chování, které bych očekával.
Předpokládám, že nejen na našem malém pardubickém koupališti dostává rčení "hlava na hlavě" zcela realistický obraz. Co mě ale překvapilo, byla poměrně mnohonárodnostní složení této masy toužící po osvěžení.
Asi nejviditelnější masou byla již od příchodu rodina Rómů. Ověšeni tučnými zlatými řetězy, na mohutných špekem oplácaných tělech, naše jinak utiskovaná menšina dávala nahlas vědět všem okolo, že mají radost z možnosti navštívit toto veřejné koupaliště. Bohužel si lehli o několik málo míst před naší dekou. Přesto, že místo nebylo ze začátku moc veliké, brzo se kolem nich jaksi vyprázdnilo (přesto že lidí na koupališti stále přibývalo). Jejich hlučné chování mě nejdřív nechalo klidným, ale pak se vše změnilo. Za zlomový okamžik jsem považoval jejich první odchod do bazénu. Poblíž ležící deky jim totiž nikterak nepřekáželi v chůzi. Když žabka zanechala svůj bahnitý otisk i na nedaleké dece ubohého otce se dvěmi malými dětmi (který v tu dobu byl pravděpodobně někde ve vodě) škubla mojí hlavou podivná myšlenka. Následující lehké kopnutí do nedbale postavených sandálů kohosi dalšího, které bohužel také byli v jejich cestě za vodním potěšením, mě již dokonale přesvědčilo, že na tohle nemám žaludek. Takovou to totální neúctu k cizímu majetku jsem viděl jen několikrát. Bohužel vždy u stejné skupiny lidí. I já jsem se tedy se svojí zbabělou náturou přesunul někam za klidnějším místečkem. Onu rodinku Rómů jsem viděl ještě několikrát. Vždy podobný obrázek. Dospělí i děti si nedělali problémy s jakýmkoli volně položeným cizím majetkem a v ničem se nenechali omezovat. Asi posledním hřebíčkem pro mě nepochopitelného chování byl jejich odchodu z koupaliště. Na trávníky vyházely všechny nepotřebné věci a spokojeně odkráčeli kamsi k východu. Odpadkový koš měli po cestě, ale proč by se namáhali.
Ač byla tato zkušenost nepříjemná, musím uznat, že pro mě, měla nakonec celkem zajímavé vyústění. Konečně jsem pochopil, že NEjsem RASISTA. Nové místo jsme si přítelkyní nalezli totiž mezi osuškou černošského páru a dekou asijsky vyhlížející rodiny. Jejich přítomnost mě nikterak nevadila. Mimochodem asijské děti také dělali chvilku hluk, a dokonce k nám zaletěl jejich míč. Znáte děti. Jejich otec je za to řádně seřval, až jim plavky byli velký a za míč se chlapci přišli samozřejmě omluvit. Prostě normální chování, které bych očekával.
úterý 6. července 2010
Proč hrají lidé hry na Facebooku?
S příchodem sociální sítě Facebookek se dostal do podvědomí mnohých lidí i další fenomén a to je hraní online webových her. Byly tu samozřejmě už i před tím. Jenže propojení online her právě se sociální sítí sebou přineslo nebývalý rozmach tohoto kladiva na čas i mozek.
Chci upozornit, že nejde jen o několik málo desítek šílenců, kteří si takto žhaví mozky. Troufnu si tvrdit, že v celosvětovém měřítku jde o milióny lidí, kteří skoro denně klikají na tucet nesmyslných tlačítek. Vždyť jen hra FarmVille na Facebooku uvádí víc jak 62 miliónu aktivních uživatelů měsíčně. Počet uživatelů samozřejmě neodpovídá skutečným lidem, ale i kdyby to byla jen třetina, je to ohromné číslo.
Proč tedy lidi hrají tyto hry?
1. Skvělí zabíječ času.
Tímto způsobem vlastně probíhá verbování do těchto her. Máte volnou chvilku? Nemáte do čeho píchnout? Tak prostě jednoduše kliknete na „hrát hru“. Než si odklikáte co máte, zabijete s tím od několika minut až po několik hodin denně.
2. Dostupnost
Nemusíte nic instalovat. Nemusíte nic kupovat. Většina věcí je zdarma. Stačí „jen“ aplikaci povolit přístup k vašim soukromím údajům a hle: Už v tom jedete! Navíc dostupnost skoro odkudkoli kde máte přístupný i internet.
3. Jednoduchost, odreagování a zábava
Hraní těchto online her je opravdu jednoduché a nenáročné. Kliknutím na kurník sklidíte vajíčka, krávu podojíte taky jedním klikem, splnění mise jak by smet. Některé ještě trochu může odradit anglicky mluvící obrazovka. To je ale jen ostych prvničky. Při další hře vás to už nezaskočí. Navíc u těchto her není potřeba nějak extra promýšlet co s tím. Vlastně není co pokazit. Takže jen klikáte a nic nemusíte složitě promýšlet. Alespoň ze začátku ne. K tomu přidejme nějakou tu zajímavou, líbivou a zábavnou grafiku a máme někdy i trochu zábavy.
4. Vývoj hry
Asi nejlepším tahákem těchto her je poměrně rychlí a jednoduchý vývoj na začátku hraní. To je opojný rohlík, který vás láká k dalšímu a dalšímu hraní. I když později dochází k ztížení vašeho postupu, je postup stále poměrně jednoduše dostupný.
5. Soutěžení s přáteli
Mít větší farmu než přátele. Mít víc virtuálních peněz. Pořídit si stejné vybavení virtuálního domu jako vaši přátelé a nebo dokonce mít lépe oblečeného upíra. To všechno může být pro jisté lidi dalším z hnacích motorů zuřivého klikání. Jednoduše řečeno jistý druh soutěživé závisti vede jistě mnoho myší ke svému kliku.
6. Noví přátelé
I když to zní podivě. Může jeden z důvodů hraní online her být i získávání nových přátel. Najít lidi, kteří se baví stejnou hrou, není nic těžkého. A pokud sháníte opravdu velkou hromadu přátel, je to jeden z nejrychlejších způsobu jak toho dosáhnout.
7. Závislost.
Po několika denním rychlém postupu jste celí žhaví na to jít opět sklízet vaši farmu. Ráno se budíte dřív, protože touhle dobou už mají být hotová vaše kuřata a večer nejdete spát dřív, než dokončíte ještě jednu misi. Nástup psychické závislosti je rychlý a hry k němu i nepřímo vedou svojí časovou opakovatelností. Osobně jsem se setkal i s člověkem, který nemůže večer do kina, protože musí večer sklidit svoji zahrádku.
Hlavní důvod?
Hlavním důvodem hraní her je samozřejmě lidská touha po tom dosáhnout nových možností a to pokud možno zábavnou formou. To je hlavním motorem všech lidí hrající tyto hry. Spolu s již zmiňovaným vývojem hry jde o jakýsi duševní dudlík, který lidi ukájí na rychlém postupu v tom, co dělají a v tom jak získávají nové (třebas jen virtuální) možnosti. To je to, co lidem v reálném životě leckdy chybí. Za vším tedy hledejme touhu člověka po nových možnostech.
Přesto, že jsem se snažil najít, co nejvíce důvodů proč lidé hrají online webové hry, je samozřejmě možné že jsem něco opomněl. Rád si tedy poslechnu jakékoli vaše připomínky k tomuto tématu. Diskutovat můžete samozřejmě všichni pod tímto textem. Ti stydlivější můžou psát i na můj email. Prosím, jen se držte tohoto tématu.
Všem co dočetli až sem, děkuji a přeji hodně štěstí ve vašich virtuálních životech.
Chci upozornit, že nejde jen o několik málo desítek šílenců, kteří si takto žhaví mozky. Troufnu si tvrdit, že v celosvětovém měřítku jde o milióny lidí, kteří skoro denně klikají na tucet nesmyslných tlačítek. Vždyť jen hra FarmVille na Facebooku uvádí víc jak 62 miliónu aktivních uživatelů měsíčně. Počet uživatelů samozřejmě neodpovídá skutečným lidem, ale i kdyby to byla jen třetina, je to ohromné číslo.
Proč tedy lidi hrají tyto hry?
1. Skvělí zabíječ času.
Tímto způsobem vlastně probíhá verbování do těchto her. Máte volnou chvilku? Nemáte do čeho píchnout? Tak prostě jednoduše kliknete na „hrát hru“. Než si odklikáte co máte, zabijete s tím od několika minut až po několik hodin denně.
2. Dostupnost
Nemusíte nic instalovat. Nemusíte nic kupovat. Většina věcí je zdarma. Stačí „jen“ aplikaci povolit přístup k vašim soukromím údajům a hle: Už v tom jedete! Navíc dostupnost skoro odkudkoli kde máte přístupný i internet.
3. Jednoduchost, odreagování a zábava
Hraní těchto online her je opravdu jednoduché a nenáročné. Kliknutím na kurník sklidíte vajíčka, krávu podojíte taky jedním klikem, splnění mise jak by smet. Některé ještě trochu může odradit anglicky mluvící obrazovka. To je ale jen ostych prvničky. Při další hře vás to už nezaskočí. Navíc u těchto her není potřeba nějak extra promýšlet co s tím. Vlastně není co pokazit. Takže jen klikáte a nic nemusíte složitě promýšlet. Alespoň ze začátku ne. K tomu přidejme nějakou tu zajímavou, líbivou a zábavnou grafiku a máme někdy i trochu zábavy.
4. Vývoj hry
Asi nejlepším tahákem těchto her je poměrně rychlí a jednoduchý vývoj na začátku hraní. To je opojný rohlík, který vás láká k dalšímu a dalšímu hraní. I když později dochází k ztížení vašeho postupu, je postup stále poměrně jednoduše dostupný.
5. Soutěžení s přáteli
Mít větší farmu než přátele. Mít víc virtuálních peněz. Pořídit si stejné vybavení virtuálního domu jako vaši přátelé a nebo dokonce mít lépe oblečeného upíra. To všechno může být pro jisté lidi dalším z hnacích motorů zuřivého klikání. Jednoduše řečeno jistý druh soutěživé závisti vede jistě mnoho myší ke svému kliku.
6. Noví přátelé
I když to zní podivě. Může jeden z důvodů hraní online her být i získávání nových přátel. Najít lidi, kteří se baví stejnou hrou, není nic těžkého. A pokud sháníte opravdu velkou hromadu přátel, je to jeden z nejrychlejších způsobu jak toho dosáhnout.
7. Závislost.
Po několika denním rychlém postupu jste celí žhaví na to jít opět sklízet vaši farmu. Ráno se budíte dřív, protože touhle dobou už mají být hotová vaše kuřata a večer nejdete spát dřív, než dokončíte ještě jednu misi. Nástup psychické závislosti je rychlý a hry k němu i nepřímo vedou svojí časovou opakovatelností. Osobně jsem se setkal i s člověkem, který nemůže večer do kina, protože musí večer sklidit svoji zahrádku.
Hlavní důvod?
Hlavním důvodem hraní her je samozřejmě lidská touha po tom dosáhnout nových možností a to pokud možno zábavnou formou. To je hlavním motorem všech lidí hrající tyto hry. Spolu s již zmiňovaným vývojem hry jde o jakýsi duševní dudlík, který lidi ukájí na rychlém postupu v tom, co dělají a v tom jak získávají nové (třebas jen virtuální) možnosti. To je to, co lidem v reálném životě leckdy chybí. Za vším tedy hledejme touhu člověka po nových možnostech.
Přesto, že jsem se snažil najít, co nejvíce důvodů proč lidé hrají online webové hry, je samozřejmě možné že jsem něco opomněl. Rád si tedy poslechnu jakékoli vaše připomínky k tomuto tématu. Diskutovat můžete samozřejmě všichni pod tímto textem. Ti stydlivější můžou psát i na můj email. Prosím, jen se držte tohoto tématu.
Všem co dočetli až sem, děkuji a přeji hodně štěstí ve vašich virtuálních životech.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)