úterý 16. února 2010

Tichá minuta textu

... Byl krásný sluneční den a od souseda voněla čerstvě posekaná tráva. Seděl jsem na zahradě a tupě hleděl do kukuřičného pole začínajícího hned za naším plotem. Najednou jako by ustal veškerý hluk. Moje oči i mysl se soustředili na pohyb čehosi žluto-oranžového ve vzduchu. Vypadalo to jako ta stará žlutá jízdenka na řetízkový kolotoč. Poletovala, jako by ji vánek popichoval a pohrával si s ní. Chvilku nemotorně padala a pak zase stoupala až nad vrcholky kukuřičných klasů. S nabranou výškou, tenhle vyžloutlí papírek, hravě překonal náš plot. Jak se přibližoval, pomalu začínali být vidět tmavě lemované okraje a podivná světlá skvrna na zadní straně. Náhle však přišel silný poryv větru, který jak úderem kladiva srazil lístek k zemi. Měl jsem to už jen pár kroků, když mně nohy najednou přestali poslouchat. Lístek se pokoušel sám vyhrabat ze spleti zelených mříží zpět na sluce. Nyní jsem už dobře viděl, že to není lístek. Z trávy totiž pomalu vystrkoval svá tykadla krásný žluťásek.

... Minulý týden oficiálně vyhynul žluťásek barvoměrný ...

1 komentář: